3 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 105 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 309 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 28,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 309 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 796 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 51,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 796 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 648,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 12 105 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami do [datum]. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum].

2. Při uzavírání smlouvy bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Jedná se o službu, kterou lze využít u vybraných bank, u kterých má klient zřízený účet. Podmínkou je, že musí mít zřízené internetové bankovnictví a službu bank ID má aktivovanou. Jedná se o bezpečný a zaručený způsob ověření údajů vlastníka daného účtu, který je využíván mimo jiné i státní správou. Žalobkyně v případě žalovaného využila tzv. bank ID k ověření totožnosti klienta. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet - zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Úvěrovou smlouvu ID žádosti [číslo], datovanou dnem [datum], ve formě elektronického dokumentu v textovém formátu, přičemž dokument neobsahuje žádný kvalifikovaný elektronický podpis a smlouva ve svém závěru obsahuje jednak fotokopii podpisu předsedy představenstva žalobkyně a na místě podpisu žalovaného obsahuje pouze vytištěný text:„ Za Vás jako za klienta [celé jméno žalované] IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána: [číslo] Podepsáno kódem: [číslo]; SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána na telefonní číslo: [číslo] SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána dne: [datum] [anonymizováno] Smlouva byla úspěšně podepsána podpisovým kódem dne: [datum] [anonymizováno]“ Z elektronického souboru není zřejmé, kdo tento text k textu smlouvy připojil. Z předloženého elektronického dokumentu tedy nevyplývá, že to byla žalovaná, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou.

6. Žalobkyně dne [datum] převedla částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], jak vyplývá z výpisu proplacení smlouvy a ze zprávy [právnická osoba] Dle zprávy banky je majitelkou předmětného účtu žalovaná.

7. Žalovaná uhradila v souvislosti se smlouvou č. žádosti [číslo] částku 2 204 Kč, ja k vyplává z výpisu čerpání, splátek a úhrad 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši 12 105 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy. Tato výzva byla odeslána na adresu žalované doporučenou poštovní zásilkou dne [datum], jak vyplývá z podacího archu.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované a že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovanou podepsána – nebyly navrženy žádné důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně, že při uzavírání smlouvy byla prostřednictvím tzv. bank ID ověřena totožnost žalované a vlastnictví k účtu; že žalobkyně zkoumala, zda žalovaná má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku; že žalobkyně podrobila žalovanou credit scoringu, že posuzovala příjmovou a výdajovou stránku jejího rozpočtu a že přezkoumala další ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovanou podepsána a že byla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalované. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jejího omluvenou absenci u jednání.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

13. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

15. Písemná forma je v souladu s ustanovením § 562 občanského zákoníku zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Ustanovení § 562 odst. 2 NOZ navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

16. S ohledem na uložení obsahu smlouvy na serveru žalobkyně byl obsah právního úkonu zachycen zaznamenáním informace na hmotném podkladu, a jde tak o písemnost. Z výše řečeného však vyplývá i to, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

17. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaná smlouvu podepsala, tedy k ní připojila svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu.

18. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

19. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

20. České právo tedy nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, atd., ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Je zcela v souladu s právem, aby smlouvy byly distančně uzavírány a elektronicky podepisovány i jinými než uznávanými elektronickými podpisy. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat. Žalobkyně však nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k elektronickému podpisu smlouvy opravdu došlo a že ji podepsala žalovaná. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaná (elektronickým) podpisem vyjádřila svůj souhlas se smlouvou. Proto není možné uzavřít, že by žalovaná byla smlouvou vázána.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši.

24. I pokud by bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, stalo se tak podle zjištěného skutkového stavu bez zkoumání úvěruschopnosti žalované, proto by taková smlouva byla podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť by odporovala zákonu a zjevně by narušovala veřejný pořádek (§ 580 o. z. a 588 o. z. - srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a rozsudek Evropského soudu EU ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK., ECLI:EU:C: 2020). Právním následkem řádného nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost právního jednání (smlouvy), která nastává přímo ze zákona, a soudy k ní mají povinnost přihlížet z úřední povinnosti, pokud je z neplatného právního jednání patrná vada tohoto charakteru, anebo pokud se soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

25. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by účastníci platně uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům z této smlouvy nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti.

26. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalované poskytla plnění ve výši 10 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnila, uložil jí ji soud rozsudkem po odečtení platby žalované ve výši 2 204 Kč.

27. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne [datum], přičemž lhůta pro zaplacení uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 7 796 Kč až od tohoto data (výrok ÏI.).

29. Pokud jde o požadované smluvní nároky - náklady spotřebitelského úvěru, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 648,58 Kč, přičemž tato částka představuje 28,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 105 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.