3 C 258/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Burešové a přísedících Bc. Lucie Malíkové a Eriky Košábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Yevheniia Lysenok, narozená Datum narození žalované , st. příslušnice Anonymizováno t. č. neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 16 168 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 168 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl v souvislosti s pracovním poměrem. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla zaměstnána u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako řidička autobusů, a to od , datum, do , datum, , kdy byl pracovní poměr ukončen okamžitým zrušením ze strany žalobkyně kvůli neomluveným absencím žalované. Žalovaná se zúčastnila výcviku v autoškole, jehož náklady činily 7 000 Kč, a podle pracovní smlouvy byla povinna tyto náklady nahradit, pokud by pracovní poměr skončil před uplynutím dvou let. Jelikož žalovaná nesetrvala v pracovním poměru minimálně dva roky, vznikl žalobkyni nárok na úhradu této částky, který však žalovaná neuhradila. Dále byla žalovaná povinna nahradit náklady na ubytování, které žalobkyně zajišťovala během pracovního poměru. Ubytování bylo poskytováno v bytě za nájemné 12 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 5 500 Kč. Po dobu pracovního poměru žalovaná měla hradit polovinu těchto nákladů, neboť bytová jednotka byla využívána ještě jednou další osobou, což činilo 8 000 Kč. Tuto částku žalovaná rovněž neuhradila. Kromě toho byla žalobkyně povinna zaplatit za žalovanou zákonné odvody na pojištění v souvislosti s neomluvenými absencemi ve výši 1 168 Kč. Tato částka byla žalované vyúčtována daňovým dokladem č. , hodnota, , jehož splatnost byla do , datum, , ale nebyla uhrazena. Proto žalobkyně požadovala zaplacení těchto dlužných částek spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným od , datum, pro náklady výcviku a ubytování, a od , datum, pro odvody na pojištění.

2. Z gramatického a systematického výkladu čl. 48 oddílu V Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou – učiněného ve smyslu výkladu podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu, publikované pod č. 15/1988 Sb. – vyplývá, že v čl. 48 Smlouvy je upravena pravomoc soudů České republiky a Ukrajiny v případě sporu, jehož základem je obecný závazkověprávní vztah vyplývající ze smlouvy. V čl. 51 zařazeného do oddílu VII o pracovním právu je pak speciální ustanovení týkající se pracovněprávních vztahů a pravomoci v rámci právních vztahů souvisejících se vznikem, změnou a zánikem pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývajícími. Pokud tedy žalobou uplatněný nárok vychází z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky (jde o nárok vyplývající z ukončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou), pravomoc soudu je třeba posoudit nikoliv podle obecného čl. 48 odst. 5, nýbrž podle speciálního čl. 51 odst. 2 této Smlouvy, když mezinárodní pravomoc je nutno stanovit s ohledem na samotný předmět probíhajícího řízení. Podle čl. 51 odst. 2 Smlouvy pak ve věcech, které vznikají z pracovněprávních vztahů uvedených v odst. 1 tohoto článku, je dána pravomoc soudu té smluvní strany, na jejímž území fyzická osoba vykonává, vykonávala nebo bude vykonávat práci. V nyní posuzovaném případě žalovaná podle tvrzení žalobkyně i pracovní smlouvy vykonávala práci na pracovišti v rámci organizační jednotek zaměstnavatele v České republice. Proto je nutné otázku pravomoci českých soudů posoudit podle čl. 51 odst. 2 Smlouvy tak, že v projednávané věci je založena pravomoc soudů České republiky, i když žalovaná, ukrajinská státní příslušnice, nemá na území České republiky bydliště či jiný druh pobytu a její současný pobyt se nepodařilo zjistit.

3. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka navrhla, aby soud přezkoumal, zda dohoda o setrvání v pracovním poměru je platná podle stávající legislativy. Pokud jde o nárok dvě podle názoru žalované nelze v pracovní smlouvě sjednat takto jednoduše závazek žalované, aby hradila nájemné. Dále ani nebylo tvrzeno, zda žalovaná využívala právo bydlení a v jakém rozsahu a zda je tedy oprávněné přeúčtovávat poloviční náklady za platby, které prováděla žalobkyně vůči vlastníkům bytů. Dále jsou přeúčtovány zálohy na energie, avšak nebylo doloženo, že by došlo k jejich vyúčtování, jestli na zálohách byl nějaký přeplatek nebo nedoplatek a další podstatné okolnosti. Posledním uplatněným nárokem je náhrada škody nebo bezdůvodného obohacení, kde žalovaná ponechala rozhodnutí na soudu.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Pracovní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána dne , datum, a stanovila následující podmínky: žalovaná byla přijata na pozici řidiče silničních motorových vozidel, s místem výkonu práce na pracovištích žalobkyně v rámci jejích organizačních jednotek. Den vzniku pracovního poměru byl stanoven na , datum, . Délka pracovní doby byla stanovena na 40 hodin týdně s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby, přičemž konkrétní pracovní doba žalované byla specifikována rozpisem turnusů. Žalovaná se zavázala plnit své povinnosti a respektovat pokyny a předpisy žalobkyně. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou od , datum, , přičemž zkušební doba trvala 7 dnů.

5. Podle čl. VI. 10 pracovní smlouvy se účastníci dohodli, že žalobkyně uhradí za žalovanou náklady na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení ve výši 7 000 Kč. Pokud pracovní poměr skončí dříve než po uplynutí dvou let, žalovaná je povinna vrátit náklady na odborné školení a přezkoušení na profesní způsobilost řidiče. Tyto náklady jsou splatné ke dni ukončení pracovního poměru.

6. Podle čl. VI. 11 pracovní smlouvy se účastníci dohodli, že žalobkyně uhradí za žalovanou náklady na ubytování žalobkyně a pokud pracovní poměr skončí dříve než po uplynutí dvou let, žalovaná je povinna uhradit náklady na ubytování. Tyto náklady jsou splatné ke dni ukončení pracovního poměru.

7. Ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, bylo zjištěno, že manželé Blažkovi jako pronajímatelé se žalobkyní uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v budově č. p. , adresa, za účelem zajištění bytových potřeb zaměstnanců žalobkyně. Bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč a dále měla žalobkyně hradit zálohy na plnění poskytovaná s nájmem bytu ve výši 5 500 Kč měsíčně.

8. Z faktury , jméno FO, č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně uhradila částku 7 000 Kč za provedené školení žalované v délce 35 hodin.

9. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr se žalovanou, podle § 51 písmeno b) zákoníku práce s odůvodněním, že žalovaná od , datum, neplní své pracovní povinnosti z důvodu nepřítomnosti na určeném pracovišti a její nepřítomnost nebyla doposud omluvena žádným způsobem.

10. Toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo zasláno doporučenou zásilkou na adresu bydliště žalované , datum, , adresa, . Žalovaná si zásilku nevyzvedla, a proto byla dne , datum, vrácena zpět odesilateli. Tyto skutečnosti vyplývají z vrácené obálky a z informací ze systému sledování zásilek , právnická osoba, .Anonymizovaný odstavec12. Z faktury č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zdravotní pojištění částku 1 168 Kč a vyzvala ji k zaplacení do , datum, .

13. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení 7 000 Kč za náklady na provedení výcviku, dále 8 000 Kč za náklady za ubytování a k náhradě částky 1 168 Kč za provedené zákonné odvody zdravotního pojištění. Podle podacího lístku byla tato výzva odeslána dne , datum, .

14. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

15. V daném případě žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a nenavrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaná skutečně využívala byt, který žalobkyně pronajala za účelem ubytování svých zaměstnanců, případně v jakém období a v jakém rozsahu. V tomto směru soud žalobkyni při jednání dne , datum, poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji k návrhu dalších důkazů, avšak žalobkyně ani po poučení nenavrhla provedení žádných dalších důkazů.

16. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že žalovaná užívala předmětný byt.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 234 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „zák. práce”) uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Kvalifikační dohoda může být uzavřena také při prohlubování kvalifikace (§ 230), jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč; v takovém případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit. Kvalifikační dohoda musí obsahovat druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně. Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.

18. Podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 3000 o. z. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Soud dospěl k závěru, že pracovní smlouva byla platně uzavřena a žalovaná tedy byla v pracovním poměru u žalobkyně od , datum, do , datum, , kdy byl pracovní poměr ukončen pro neomluvené absence okamžitým zrušením pracovního poměru.

21. Pokud jde o nárok na úhradu nákladů na zvyšování kvalifikace soud má za to, že byly prokázány všechny právní předpoklady vzniku tohoto nároku – existence pracovního poměru, platně uzavřená dohoda ve smyslu § 234 zákoníku o zvyšování kvalifikace, jejíž součástí byl závazek žalované uhradit náklady zvyšování kvalifikace, pokud nesetrvá v pracovním poměru po dobu dvou let. Dále bylo prokázáno, že žalovaná absolvovala školení, za které žalobkyně uhradila částku 7 000 Kč, avšak po sjednanou dobu v pracovním poměru nesetrvala. Za této situace žalobkyně po právu uplatnila nárok na zaplacení těch nákladů zvyšování kvalifikace v částce 7 000 Kč.

22. Pokud se týká nároku na zaplacené zdravotní pojištění za období měsíce června 2023, soud dospěl k závěru, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované. Žalobkyně jako plátce toho pojistného byla povinna toto pojistné odvést jménem žalované za celou dobu trvání pracovního poměru, přičemž obvykle je pojistné hrazeno ze mzdy příslušející zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že žalovaná v měsíci červnu 2023 žádnou práci nevykonala, tudíž neměla nárok na výplatu mzdy, žalobkyně zaplatila povinné pojištění ze svých prostředků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla ve prospěch žalované plnění ve výši 1 168 Kč, tedy plnila to, co měla žalovaná po právu plnit sama, je nutné to posuzovat jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 168 Kč. Tato pohledávka se stala splatnou na základě výzvy k zaplacení.

23. Soud má za to, že tyto dva nároky byly uplatněny důvodně a v tomto směru tedy žalobě vyhověl, včetně úroků z prodlení, které byly uplatněny v souladu se zákonnou úpravou (výrok I.).

24. Pokud se týká náhrady za ubytování, soud dospěl k závěru, že tento nárok nebyl řádně prokázán, protože zejména nebylo prokázáno, že by žalovaná využívala ubytování, proto soud ohledně tohoto nároku žalobu zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je přibližně stejný, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.