3 C 273/2020

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Burešovou ve věci žalobce: název žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený jméno příjmení, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení úroku z prodlení

I. Žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady nákladů na odtažení vozidla značka automobilu, registrační značka z ulice anonymizováno v obec, ke kterému došlo dne datum. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaná částka částka byla zaplacena velmi brzy poté, co se žalovaný o pohledávce dozvěděl. Žalovaný nevěděl, že vozidlo bylo odtaženo, nevšiml si značky, která zřejmě byla umístěna v ulici ulice, ale takových řidičů bylo více, a proto je otázkou, jakým způsobem a s jakým předstihem byla dopravní značka umístěna. Také způsob informování řidičů o provedeném odtahu by bylo možné vyřešit lépe, než ponecháním výzvy za stěračem a mělo by být na žalobci, aby zajistil, že se řidič skutečně o odtahu dozví. Navíc podle názoru žalovaného není žádný důvod, aby si město nemohlo vyřizovat tyto právní záležitosti pomocí vlastního právního oddělení a nebylo nutné zastoupení předávat externí advokátní kanceláři. Podáním doručeným soudu dne datum vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky částka s odůvodněním, že žalovaný částku dne datum zaplatil. Proto soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Z jednání dne datum se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce je vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Na základě pověření primátora města Brna č. j.: spisová značka ze dne datum rozhodnutí a Příkazní smlouvy číslo ze dne datum, ve znění jejích změn a dodatků, je společnost právnická osoba, se sídlem v obec, anonymizována tři slova, PSČ, IČO, oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území statutárního města Brna – rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Lokalita ulice ulice v obec byla dne datum označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání, a to za účelem blokového čištění.. Žalovaný je podle výpisu z centrální evidence vozidel provozovatelem osobního motorového vozidla značka automobilu, registrační značka. Vozidlo značka automobilu, registrační značka bylo dne datum odtaženo z ulice ulice v obec z důvodu nerespektování dopravního značení - dočasného zákazu stání. Vozidlo žalovaného bylo prostřednictvím společnosti právnická osoba odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši částka nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena na adresu žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel, přičemž žalovaný si zásilku nevyzvedl. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. V daném případě žalobce v řízení netvrdil ani nenavrhl důkazy dostatečné k prokázání, že dopravní značka dočasně omezující stání byla na pozemní komunikaci umístěna 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že dopravní značka dočasně omezující stání byla na pozemní komunikaci umístěna 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobce nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPozKom) silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 4 cit. ust. bylo-li dočasně zakázáno nebo omezeno stání nebo zastavení silničních vozidel podle odstavců 1 až 3, musí být příslušná dopravní značka na pozemní komunikaci umístěna a) nejméně 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení, nebo b) bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti opatření obecné povahy, není-li možné dodržet lhůtu podle písmene a). Podle § 19b odst. 1, 2, 7 ZPozKom je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. (2) Bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel. (7) Oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je nedůvodná. V řízení bylo sice prokázáno, že vozidlo žalovaného bylo odtaženo vlastníkem pozemní komunikace v souladu se zákonem (§ 19b odst. 1 ZPozKom) z lokality označené dopravní značkou dočasného zákazu stání. V daném případě však nebylo v řízení tvrzeno (ani prokázáno), že dopravní značka dočasně omezující stání v lokalitě ul. anonymizováno v obec byla na předmětné pozemní komunikaci umístěna 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu. Podle § 19b odst. 2 ZPozKom je však tato podmínka obligatorní pro vznik povinnosti vlastníka vozidla k úhradě nákladů na provedený odtah. Vzhledem k tomu, že splnění této obligatorní podmínky nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, nemohl soud dospět k závěru, že žalovanému vznikla povinnost k úhradě nákladů na provedený odtah. Tudíž žalobci nemohlo vzniknout ani právo na úrok z prodlení, který je akcesorickou pohledávkou. Proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu jako nedůvodnou (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž plně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.