3 C 295/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 643 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 643 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 643 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 643 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 120 Kč a zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 643 od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 643 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 600 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 9 600 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami [datum]. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, nákladů na vymáhání ve výši 1 120 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 137,87 Kč.

2. Žalobkyně dále doplnila, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně [webová adresa]. Mezi požadované údaje patří zejména jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa bydliště, telefonní číslo, e-mailová adresa, číslo bankovního účtu, údaje o majetkové situaci, číslo dokladu totožnosti apod. Tímto jednáním žalovaný zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy se žalobkyní. Žalobkyně po vyplnění žádosti žalovaným ověřila jeho totožnost tak, že mu byly žalovaným poskytnuty fotokopie občanského průkazu. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. K ověření skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu a rovněž k ověření výše příjmu, poskytl žalovaný žalobkyni tři výpisy ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od února do května 2020. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: Výpis z centrální evidence exekucí, Výpis z insolvenčního rejstříku, Výpis z registru neplatných dokladů, Výpis z registru TelcoScore, [právnická osoba], Výpis z registru PČR hledaných osob, Výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), Výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy a Výpis z registru„ sankční seznamy“. Po ověření úvěruschopnosti a majitele uvedeného bankovního účtu bylo žalovanému sděleno, že mu bude poskytnut úvěr a svůj souhlas s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu, který v daném případě zněl„ [číslo]“ a byl umístěn na poslední straně úvěrové smlouvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] [číslo] ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF. V textu smlouvy je jako„ věřitel“ uvedena žalobkyně a jako„ dlužník“ žalovaný. Obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 600 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr do [datum], a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru (poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 904 Kč). Smlouva ve svém závěru obsahuje nečitelný podpis v kolonce„ věřitel“ a následující text:„ Dlužník Podepisuji SMS kódem [číslo] dne 2021 [číslo]“. Z tohoto dokumentu (ani z jiných předložených důkazů) nelze dovodit, kdo předmětný text do smlouvy připojil.

6. Žalobkyně předložila elektronický dokument ve formátu PDF nazvaný„ Autorizace ověření totožnosti“, jehož obsahem je text:„ Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno distančním způsobem prostřednictvím ověření bankovního účtu. Protiúčet: [celé jméno žalovaného] [bankovní účet] Datum: 2021 [číslo]“ 7. Dále žalobkyně předložila Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Metodologii posuzování úvěruschopnosti a Sazebník v elektronickém formátu PDF bez jakéhokoli podpisu.

8. Podle Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] byla úvěruschopnost prověřena dne [datum] v [údaj o čase] hodin a bylo zjištěno, že žalovaný žije sám, má ověřený příjem [částka] měsíčně a pravidelné výdaje na půjčky ve výši 8000 Kč, na bydlení: 5000 Kč, další nezbytné výdaje: 3000 Kč a ostatní zbytné výdaje: 3000 Kč. Regionální koeficient: 1.3 Rezerva pro výdaje: 650; Vypočítané minimální výdaje: [číslo]; Disponibilní příjem: [číslo]; Počet doporučených prodloužení:

0. Posouzení úvěruschopnosti bylo uzavřeno jako úspěšné.

9. Z listiny nazvané„ Identifikované příjmy“ vyplývá, že žalobkyně prohlásila, že„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele [částka] [anonymizováno]“ 10. Žalobkyně předložila soudu kopii občanského průkazu žalovaného. Soud dále provedl důkaz 3 výpisy z účtu žalovaného č. [bankovní účet], ze kterých vyplývá, že v období od [datum] do [datum] činily příjmy na účet žalovaného 68 982 Kč a výdaje - 69 004,60 Kč, v období od [datum] do [datum] činily příjmy 70 001 Kč a výdaje - 34 540,91 Kč a v období od [datum] do [datum] činily příjmy na účet žalovaného 34 238 Kč a výdaje - 68 286,21 Kč. Za tyto 3 měsíce tedy převyšovaly příjmy žalovaného jeho výdaje pouze o částku 1 389,28 Kč. Zůstatky na účtu ke dni [datum] a [datum] byly minusové: - 6 159,46 Kč resp. - 4 747,58 Kč, přičemž povolený debet je podle výpisu 6 000 Kč.

11. Žalobkyně převedla dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet], částku 9 600 Kč s uvedením variabilního symbolu [číslo], jak vyplývá z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a potvrzení [právnická osoba].

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 15 527,84 Kč do tří dnů. Tato výzva byla odeslána dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku.

13. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že vyjádřil svůj souhlas se smlouvou o úvěru, tedy zejména tvrzení, že žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně [webová adresa] a že svůj souhlas s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu. Z předložených důkazů nevyplývá, že to byl právě žalovaný, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou.

15. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jejího omluvenou absenci u jednání.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

17. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

19. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

20. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

21. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

22. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu.

23. České právo rozlišuje různé druhy elektronického podpisu, přičemž právní důsledky je možné spojit s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód ([příjmení], heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Nicméně je nutné splnit ještě další požadavek občanského práva zakotvený v § 562 odst. 1 o. z., kterým je možnost určení jednající osoby. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně [webová adresa] a že svůj souhlas s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu, avšak k žádné z těchto skutečností nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas se smlouvou. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.

24. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši 9 600 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem po odečtení platby žalovaného ve výši 2 600 Kč.

25. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku žalobkyně přípis odeslala dne [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne [datum], lhůta pro zaplacení tak uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (výrok I.).

27. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější a také z částky vyšší, než přiznané ve výroku I. rozsudku, soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky – sjednané náklady na vymáhání a smluvní pokutu, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku byl žalovaný v řízení úspěšný v rozsahu 58,56 % a žalobkyně v rozsahu 41,44 %), by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.