3 C 301/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Maďarska bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 66 517,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 517,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 66 517,26 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 204,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 517,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny v období od , datum, do , datum, do odběrného místa na adrese: , adresa, . Žalovaný však doposud nezaplatil ničeho.

2. V posuzovaném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť je uplatněn nárok ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi státním příslušníkem Maďarska a společností se sídlem v České republice, založené dle práva České republiky. Za této situace je pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu nutno užít přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis (dále jen Nařízení). Podle čl. 4 bod 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 18 bod 2. Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

3. Podle konstantní judikatury (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 ze dne 25. června 2014) se pravidla mezinárodní příslušnosti zakotvená v čl. 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) ze dne 22. 12. 2000, č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nyní čl. 18. bod 2 Nařízení č. 1215/2012), se uplatní v případě žaloby směřující proti spotřebiteli, pokud má spotřebitel bydliště na území některého z členských států, popř. pokud na území některého z členských států měl své poslední známé bydliště, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost.

4. Žalovaný byl podle žalobkyní předložených listin stranou smlouvy o dodávce elektřiny. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel, ze smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice.

5. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Podle něj může být žaloba podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Soud nezjistil žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl žalovaný bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie (což je případ, kdy by se pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů použil článek 4 nařízení Brusel I). Nařízení Brusel I bis, včetně čl. 18 odst. 2, se proto použije i na takové případy, kdy soudy nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný (spotřebitel) své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 ze dne 25. června 2014). Soud proto dospěl k závěru, že je soudem mezinárodně příslušným k projednání daného sporu dle článku 18 Nařízení Brusel I bis ve spojení s ust. § 84 a § 85 o. s. ř. Rozhodným právem je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.

6. Vzhledem k tomu, že aktuální místo pobytu žalovaného není známo a žalovanému se nepodařilo doručit na adresu trvalého pobytu v cizině, byl mu pro řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník žalovaného nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala objem odebrané elektrické energie, neboť zejména neprokázala výši počátečního stavu měřidla elektrické energie. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně neprokázala doručení faktury obsahující vyúčtování (ani upomínky) žalovanému. Pohledávka se tak nestala splatnou.

7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne , datum, byla mezi účastníky řízení podepsána smlouva označená „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“ č. , hodnota, , ze které vyplývá, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektrické energie v odběrném místě EAN č. , hodnota, na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Ve smlouvě bylo sjednáno elektronické doručení faktur na emailovou adresu , e-mail, .

8. Z vyjádření provozovatele distribuční soustavy elektrické energie, společnosti , právnická osoba, , byl ke dni , datum, stav měřidla EAN č. , hodnota, ve výši , Anonymizováno, Tento stav byl na přístroji zjištěn montérem k ročnímu vyúčtování. Ke dni , datum, byl konečný stav měřidla EAN č. , hodnota, ve výši , Anonymizováno, . Tento stav byl zaznamenán montérem při odpojení elektroměru a jednalo se o konečný odečet při přepisu na jiného zákazníka. Celková spotřeba elektřiny v odběrném místě , adresa, v období od , datum, do , datum, činila , Anonymizováno, Tento údaj je v souladu s rozdílem mezi počátečním stavem měřidla k , Anonymizováno, a konečným stavem k , Anonymizováno, ).

9. Z faktury č. , tel. číslo, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 66 517,26 Kč za dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, v celkovém objemu , Anonymizováno, , a to se splatností do , datum, .

10. Z printscreenu interního systému žalobkyně vyplývá, že faktura č. , tel. číslo, byla odeslána na emailovou adresu , e-mail, dne , datum, v , Anonymizováno, . Stav odeslání je označen jako "Completed" (dokončeno).

11. Z printscreenu interního systému žalobkyně vyplývá, že upomínka byla odeslána na stejnou emailovou adresu , e-mail, dne , datum, v , Anonymizováno, . I v tomto případě je stav odeslání "Completed" (dokončeno).

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen energetického zákona) ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku ze zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou.

13. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Závazkový vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny, která je svou podstatou smlouvou kupní ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), je regulován nikoli jen obsahem vlastní smlouvy a obecnými předpisy (tj. zejména občanským zákoníkem), ale i předpisy speciálními, které do tohoto závazkového vztahu vnáší zvláštní pravidla.

16. Odlišně od obecné úpravy je v případě dodávky elektřiny stanovena splatnost kupní ceny. Jak vyplývá z textu „Smlouvy o poskytování služeb“ z , datum, , jejíž součástí jsou „Všeobecné podmínky poskytování služeb“ (dále též„ VPPS“), zavázal se žalovaný (zákazník) hradit na cenu měsíčně zálohy ve výši 3 500 Kč a vlastní cenu dodané elektřiny uhradit po provedeném vyúčtování ve lhůtě stanovené v daňovém dokladu – faktuře, která vyúčtování obsahuje, a která má být žalovanému doručena na „korespondenční adresu“ (, e-mail, ) „elektronickou fakturou ve formátu PDF“ (viz část Smlouvy nadepsaná jako „Platební podmínky“ a VPPS v části „4. Ceny, způsob a místo plnění“). Náležitosti vyúčtování dodávky elektřiny přitom upravuje vyhláška č. 207/2021 Sb., dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích. Z toho vyplývá, že teprve provedení řádného vyúčtování, které v sobě zahrnuje i to, že se vyúčtování dostane předepsaným způsobem do dispozice zákazníka, je jedním z předpokladů splatnosti ceny za dodanou elektřinu.

17. Proto je v případě žaloby o zaplacení dodávek elektrické energie třeba prokázat nejen, že žalovaný měl uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny, a že žalovanému tato dodávka byla řádně vyúčtována, ale i to, že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhláškou č. 207/2021 Sb. dostalo do dispozice žalovaného. Jen takové vyúčtování pak může, jakmile se do dispozice dostane, vyvolat splatnost pohledávky. U těchto dodávek je typické, že není předem známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník, který má uzavřenou smlouvu, seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice, a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně dodávala v období od , datum, do , datum, do sjednaného odběrného místa elektřinu. Žalobkyně poté dodávala žalovanému elektrickou energii, která byla následně žalovanému řádně vyúčtována fakturou č. č. , tel. číslo, , která obsahuje všechny náležitosti stanovené vyhláškou č. 207/2021 Sb. Bylo také prokázáno, že se toto vyúčtování dostalo do dispozice žalovaného sjednanou formou, tedy zasláním na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (, e-mail, ).

19. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal.

20. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti vyplývající ze všeobecných podmínek a faktury, vzniklo žalobkyni vedle práva na zaplacení ceny dodané komodity také právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 204,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 326 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 517,26 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 780 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 3 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 366 Kč ve výši 4 838,40 Kč.