3 C 304/2020

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 591,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 591,94 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 124,36 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 591,94 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 2 591,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu přečerpání účtu [bankovní účet] Smlouvou ze dne [datum] se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal vést pro žalovaného účet. Žalovaný tuto smlouvu uzavřel na pobočce [obec] spořitelny v [obec], kde se prokázal občanským průkazem [číslo]. Na základě tohoto dokladu pracovník [obec] spořitelny [jméno] [příjmení] ověřil totožnost žalovaného. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu o částku 2 591,94 Kč, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek. Proto původní věřitel dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupil a žádal zaplacení celého dluhu. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], PSČ: [PSČ], uzavřel s žalovaným dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách a Přílohu k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému zřízen osobní účet. Žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek na osobním účtu ke dni [datum] ve výši 436,94 Kč tím, že byl výběr hotovosti z bankomatu v zahraničí celkem ve výši 421,45 Kč a k němu byl zaúčtován poplatek za kartové operace ve výši 125,00 Kč. Dále byly k tíži účtu žalovaného zaúčtovány v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a aktuálními Ceníky následující poplatky: Datum; Poplatek; [příjmení] [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49,00 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30,00 Kč [datum]; cena za dotazy na zůstatek - cizí ATM (1* 20,00 Kč); 20,00 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49,00 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30,00 Kč [datum]; poplatek dle Ceníku; 900,00 Kč [datum]; poplatek dle Ceníku; 900,00 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49,00 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30,00 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49,00 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49,00 Kč Celkem tedy nepovolený debetní zůstatek na osobním účtu žalovaného činil ke dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, tj. ke dni [datum] částku ve výši 2 591,94 Kč (436,94 Kč + 2 155 Kč).

2. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 7 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis). Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu s právním předchůdcem žalobkyně, dále nebylo řádně dotvrzeno, jakým způsobem věřitel dospěl k částce, kterou po žalovaném požaduje. Žalovaný namítl, že smlouva není platná, neboť v ní není uvedeno státní občanství žalovaného a je možné, že došlo ke zneužití dokladů. V neposlední řadě žalovaný zpochybnil platnost postoupení pohledávky, zejména nebylo prokázáno, že by žalobkyně doručila oznámení o postoupení žalovanému.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o vedení běžného účtu ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) vést pro žalovaného účet [číslo]. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od smlouvy odstoupit v případě porušení smlouvy žalovaným. Z ceníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném účtu.

5. Z obchodních podmínek původního věřitele vyplývá, že pokud není účastníky smlouvy sjednán povolený debet, je záporný zůstatek na účtu považován za debet nepovolený, je úročen příslušnou úrokovou sazbou a vedle něj může původní věřitel účtovat i úrok z prodlení a smluvní pokutu dle ceníku (bod 7.1 VOP a bod 9.3 a 9. 4 VOP). Podle bodu 3. 6 VOP pokud klient nesdělí jinou korespondenční adresu, jsou oznámení a dokumenty v písemné formě zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě.

6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovanému po založení účtu přicházely příjmy a činil výběry. Z výpisu také vyplývá, že žalovaný dne [datum] přečerpal běžný účet ve výši 436,94 Kč tím, že vybral hotovost z bankomatu v zahraničí celkem ve výši 421,45 Kč a k výběru byl zaúčtován poplatek za kartové operace ve výši 125 Kč.

7. Dále byly k tíži účtu [bankovní účet] zaúčtovány následující poplatky: Datum; Poplatek; [příjmení] [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30 Kč [datum]; cena za dotazy na zůstatek - cizí ATM (1* 20,00 Kč); 20 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30 Kč [datum]; náklady spojené s prodlením; 900 Kč [datum]; náklady spojené s prodlením; 900 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49 Kč [datum]; cena za výpis - papírově na adresu v ČR; 30 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49 Kč [datum]; cena za pojištění osobních věcí a karet; 49 Kč Celkem; 2 155 Kč 8. Z dopisu původního věřitele ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 2 591,94 Kč do dne [datum].

9. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla zaslána žalovanému na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo zasláno žalovanému doporučeně na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Podle ustálené judikatury (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, ze dne 6.9.2016) Oznámením o postoupení pohledávky, které je adresované dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky i pro postupitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, pro dlužníka je podstatné, zda postupovaný dluh existuje (a proto jsou mu zachovány námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení - § 529 odst. 1 obč. zák.), ale není jeho věcí, kdo jej vymáhá; má splnit dluh podle pokynů věřitele. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky je právní skutečnost, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je tak oznámení postoupení postupitelem dlužníkovi; není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Tato úprava je stanovena na ochranu dlužníka, neboť jinak by byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Žalovaný proto nemá právo uplatňovat námitky ohledně postoupení pohledávky. Pokud je žalovanému oznámeno postoupení, má plnit podle toho oznámení o postoupení a není jeho záležitostí, zda smlouva o postoupení je platná či není platná. Oznámení bylo v daném případě zasláno na dohodnutou korespondenční adresu. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

14. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

15. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o vedení účtu ve smyslu § 2662 o. z. Soud se neztotožnil s námitkami ohledně nedostatečného prozkoumání totožnosti žalovaného, neboť přímo ze smlouvy vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání předložil průkaz totožnosti. Ze spisu není zřejmý žádný důvod, který by vedl soud k podezření, že by se mělo jednat o zneužití dokladů.

16. Na základě uzavřené smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného účet, přičemž žalovaný přečerpal peněžní prostředky na účtu o částku 2 591,94 Kč. Všechny poplatky přitom byly účtovány v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Uzavřením smlouvy s nimi žalovaný souhlasil, a byly tedy účtovány dle smlouvy.

17. Žalovaný se na účtu dostal do nepovoleného debetu, proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od smlouvy odstoupil. V důsledku toho žalovanému vznikla v souladu se smlouvou i se zákonem (§ 2395 o. z.) povinnost zaplatit žalobkyni přečerpanou částku včetně poplatků dle Ceníku a zákonných úroků z prodlení.

18. Soud má za to, že žádný právní předpis nevyžaduje, aby na zásilky byly zasílány na adresu trvalého pobytu. Pro případ sporu si strany v tomto případě navíc sjednaly, že všechny zásilky budou zasílány na korespondenční adresu, na kterou také následně byly všechny zásilky zasílány. Podle konstantní judikatury (např. podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4344/2018, ze dne 26. 11. 2020) je jednostranný písemný projev vůle účinný vůči adresátovi okamžikem (dnem), kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit; není přitom rozhodující, že o obsahu právního jednání adresát v tento den dosud neví. Možností nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním právní teorie i soudní praxe rozumí možnost představovanou nejen samotným převzetím písemného právního jednání adresátem, ale i případy, kdy dojde ke vhození oznámení o uložení takové zásilky, s čímž je spojen závěr, že adresát právního jednání nabyl objektivní příležitost seznámit se seznámit s jeho obsahem. Podle názoru soudu tedy také tedy výzvy byly adresovány žalovanému správně dle smlouvy. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. Jelikož žalovaný dluh ve výši 2 591,94 Kč dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem.

19. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Z Všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že pokud žalovaný nevyrovná debet na účtu, tak je povinen platit úroky z prodlení, takže počátek prodlení se odvíjí už od doby vzniku záporného zůstatku (nikoli až od výzvy k plnění). Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru.

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 591,94 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon (účast na jednání soudu dne [datum]) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.

23. Soud však právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal právo na odměnu za další 2 úkony právní služby spočívající v písemných doplněních podání ze dne [datum] a [datum], neboť předpokladem přiznání práva na náhradu nákladů řízení je jejich potřebnost„ k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Obě výše uvedená písemná podání soud nepovažuje za účelné úkony, protože jejich obsahem byla doplnění tvrzení, která však měla být obsažena již v žalobě. Proto soud žalobkyni právo na náhradu za tyto úkony nepřiznal.