3 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 21 164 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 400 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 400 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 164 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 11 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 11 000 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokuty ve výši 5 764 Kč. Původním věřitelem byla obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, .

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Uznal, že mu byla poskytnuta částka 11 000 Kč, avšak tvrdil, že původní věřitel při uzavření smlouvy řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost, a to jak po stránce příjmové, tak zejména výdajové. Poukazoval na to, že měl již v době uzavření smlouvy více závazků, dokonce u téhož subjektu, a za této situace nemohl být shledán úvěruschopným. Žalovaný na podporu své argumentace odkázal na další řízení vedená proti žalovanému a uvedl jejich spisové značky. Z těchto důvodů považuje předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou, proto se jeho povinnost může týkat toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši přijaté jistiny, a to na výzvu věřitele. Další nároky uplatněné žalobkyní, včetně smluvních úroků a sankcí, považuje za nedůvodné, neboť vycházely z neplatné smlouvy. Současně uvedl, že splácí více závazků, snaží se je plnit podle svých možností, mimo jiné za pomoci rodiny, a navrhl, aby případná povinnost k vydání bezdůvodného obohacení byla stanovena ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně.

3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , která byla soudu předložena v elektronickém formátu .pdf, vyplývá, že jako úvěrující je v tomto dokumentu označena společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako úvěrovaný žalovaný, přičemž jsou v něm vyplněny jeho osobní údaje. V závěrečné části smlouvy je uvedeno datum podpisu , Anonymizováno, a jméno žalovaného. Z těchto údajů není zřejmé, kdo je k textu smlouvy připojil. Žalovaný však nepopřel podpis této smlouvy.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že se jedná o výpis údajů sdělených původnímu věřiteli žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, má příjem ve výši 25 264 Kč měsíčně ze zaměstnání a jeho výdaje činí 6 500 Kč měsíčně. Tato listina však neobsahuje doklady o příjmech a výdajích žalovaného, ani žádné výstupy z úvěrových registrů.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný však nezaplatil žádnou splátku.

7. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru. Doručení této zásilky žalovanému, ani její odeslání žalovanému však nebylo prokázáno.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z původního věřitele , právnická osoba, . na dalšího věřitele , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek, soud zjistil, že pohledávka byla společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.

11. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a stanovila mu k tomu lhůtu tří dnů.

12. Z potvrzení o odeslání doporučené zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že výzva k úhradě byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne , datum, .

13. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr a dále tvrzení, že oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bylo žalovanému doručeno nebo alespoň odesláno. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.

15. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). Soud také nemohl vycházet z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , neboť nebylo prokázáno, že toto oznámení bylo žalovanému doručeno nebo že bylo alespoň odesláno poštou.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

18. Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů – jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Na smlouvu uzavřenou dne , datum, dopadá § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, , podle něhož je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu, poskytl-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Proto se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného.

20. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tuto povinnost je věřitel povinen splnit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

21. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

22. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

23. V daném případě nebyly v řízení předloženy žádné doklady o příjmech žalovaného ani výstupy z úvěrových registrů či jiné podklady, které by svědčily o komplexním posouzení jeho finanční situace. Současně nebyla řádně zkoumána ani výdajová stránka rozpočtu žalovaného a jeho celková zadluženost. Přitom je soudu z úřední činnosti známo, že žalovaný měl již v rozhodné době více dalších dluhů, a to dokonce opakovaně u téhož subjektu, přičemž smlouvy o úvěru byly uzavírány v krátkém časovém sledu v říjnu 2023 (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).

24. Předloženými důkazy tedy nebylo v řízení prokázáno, že by věřitel při uzavření předmětné smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

25. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

26. Pokud právní předchůdce žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši 11 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem.

27. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne , datum, . Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne , datum, , lhůta pro zaplacení tak uplynula dne , datum, . Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Dnem , datum, se tedy žalovaný dostal do prodlení se zaplacením jistiny 11 000 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí sazbou platnou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů – zákonná sazba úroku z prodlení tedy k , datum, činí 11,5 %. Ve výroku I. rozsudku tedy soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

29. S ohledem na výši dlužné částky rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných měsíčních splátkách. Důvodem pro toto rozhodnutí byla nepříznivá finanční situace žalovaného. Bylo možné povolit splátky v požadované výši 4 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou přiměřené možnostem žalovaného i v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud dále určil dle § 1931 občanského zákoníku, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas (výrok I.).

30. Ohledně úroku z prodlení z částky převyšující částku přiznanou ve výroku I., ohledně úroku za období předcházející vzniku prodlení a v sazbě převyšující zákonnou výši, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Také pokud jde o požadované smluvní nároky – poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti. (výrok II.)

31. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků vzhledem k tomu, že poměr jejich úspěchu a neúspěchu ve věci byl přibližně shodný.