3 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 493,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 493,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 695,26 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 314,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 12 493,16 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu přečerpání účtu , č. účtu, . Smlouvou ze dne , datum, se původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) zavázal vést pro žalovanou účet, přičemž dne , datum, souhlasil s tím, že žalovaná může prostředky na tomto účtu přečerpat do částky 10 000 Kč. Žalovaná však porušila sjednané podmínky (překročila sjednanou výši debetního zůstatku o částku 11 695,26 Kč), čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek. Proto původní věřitel dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil a žádal zaplacení celého dluhu. Dne , datum, uzavřel původní věřitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné i postoupení pohledávky ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) vést pro žalovanou účet , č. účtu, . Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě porušení smlouvy žalovanou. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném účtu.

5. Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne , datum, se banka zavázala poskytnout žalované na běžném účtu , č. účtu, úvěr do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Mezi stranami bylo sjednáno, že debetní zůstatek na běžném účtu bude úročen sazbou 18,9 % ročně. Strany se zároveň dohodly, že žalovaná bude splácet čerpané částky v termínech a výších dle svého uvážení, avšak celý úvěr včetně úroků a poplatků musel být splacen nejpozději do smluveného data od prvního čerpání. Žalovaná mohla čerpat úvěr opakovaně, přičemž každé čerpání muselo být splaceno do 1 roku od jeho uskutečnění; čerpání probíhalo bezhotovostně. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou svých závazků. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná přečerpala sjednanou výši debetu o částku 11 695,26 Kč.

7. Z dopisu původního věřitele ze dne , datum, adresovaného žalované soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované smlouvy a dále pak výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 11 902,69 Kč do dne , datum, . Celkový dluh žalované ze Smlouvy činil 11 695,26 Kč na jistině a 797,9 Kč na smluvních úrocích.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

10. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

11. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá tomu, kdo vede účet, právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovanou.

13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o vedení účtu ve smyslu § 2662 o. z., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 2665 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, a to až do výše 10 000 Kč. Na základě této smlouvy vedla původní věřitel pro žalovanou účet, přičemž žalovaná překročila výši povoleného debetu a nad rámec prostředků na účtu čerpala částku 11 695,26 Kč. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a zůstatek dluhu zesplatnil. V důsledku toho žalované vznikla v souladu se smlouvou i se zákonem (§ 2395 o. z.) povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku včetně poplatků dle Sazebníku, úroků ve sjednané výši 18,9 % ročně a zákonných úroků z prodlení. Celý dluh se stal splatným dne , datum, .

16. Jelikož žalovaná dluh ve výši 12 493,16 Kč (11 695,26 Kč na jistině a 797,90 Kč na smluvených úrocích) dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem.

17. Dále žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 314,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 493,16 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 210 Kč ve výši 1 304,10 Kč.