4 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Janouškem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno pro zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky částka od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, žalovaný byl při uzavření smlouvy podnikatelem a smlouvu uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Smlouvu strany uzavřely dne datum, na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr částka, který měl být splacen v celé výši datum. Podle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky jednorázovou sankci částka. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí částka. Podle čl. 3.1 smlouvy vznikl žalobkyni nárok na poplatek za poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky ve výši částka. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti za podmínky, že žalovaný uhradí žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru; v takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Žalovaná pohledávka se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a žalobkyni zaslal žádost o poskytnutí úvěru. V rámci webového rozhraní mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, jenž žalovaný akceptoval úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně úvěr vyplatila dne datum. K uživatelskému účtu měl přístup pouze žalovaný, úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, ten ho však neuhradil v celé výši a ve sjednaných datech splatnosti. Předžalobní upomínku právní zástupce žalobkyně odeslal datum. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet žalobkyně dlužnou částku převedla.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne datum, č. j. Anonymizováno, proti němuž žalovaný podal odpor ze dne datum, ve vyjádření ze dne datum uvedl, že mu byl dne datum poskytnut úvěr ve výši částka, s jeho hrazením se dostal do prodlení, nesouhlasí však s tím, že by ničeho neuhradil. Anonymizováno 3. Soud provedl dokazování listinami, a to odporem žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu, smlouvou o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, souhlasem se zpracováním, uchováváním a postupováním osobních údajů, potvrzením o provedené platbě, výzvou k úhradě před podáním žaloby, podacím lístkem, výpisem z Živnostenského rejstříku, potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady, vyjádřením žalovaného, sdělením právnická osoba., výpisem z insolvenčního rejstříku. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, vzal soud za prokázaný tento skutkový stav.

4. Žalobkyně předložila soudu smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, ve formě elektronického dokumentu, v jejímž textu je jako zástupce společnosti (osoba jednající za společnost) uveden jméno FO, jednatel, jehož podpis je umístěn na smlouvě, na místě podpisu žalovaného obsahuje pouze vytištěný text: „Podpis klienta“ datum „datum, „kód Anonymizováno“. Ze souboru není zřejmé, kdo tento text k textu smlouvy připojil. Z předloženého elektronického dokumentu tedy nevyplývá, že to byl žalovaný, kdo projevil svoji vůli být vázán předmětnou smlouvou. Anonymizováno. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu podle výše citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti.

5. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

6. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že žalovaný uzavřel shora tvrzenou úvěrovou smlouvu, když tato neobsahuje podpis žalovaného, a proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř. Neomluvenou absencí u jednání se žalobkyně zbavila možnosti poskytnutí procesního poučení soudem o povinnosti nesení důkazního břemene podle § 118a o. s. ř. a následkem spojeným s jeho neunesením, když žalobkyně v rámci své procesní odpovědnosti ve smyslu uvedených ustanovení musí nést odpovědnost za výsledek řízení. Na základě zjištěného skutkového stavu tak soud nemohl dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným elektronicky podepsána, a tedy v konečném důsledku, že smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena a že z ní mohly stranám plynout předvídané právní následky vyvozované z jejího uzavření.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.”), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

10. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

11. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou být pro uzavření smlouvy použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. Je jistě možné uzavřít smlouvu i formou tzv. „clickthrough“ systémem, tedy kliknutím – „stisknutím“ virtuálního tlačítka nebo jiného ovládacího prvku (například hypertextového odkazu) zobrazeného na monitoru či na jiném zobrazovacím zařízení.

12. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

13. S ohledem na uložení obsahu smlouvy na serveru žalobkyně v textovém formátu byl obsah právního úkonu zachycen zaznamenáním informace na hmotném podkladu, a jde tak o písemnost. Z výše řečeného však vyplývá i to, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

14. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních následků plynoucích ze smlouvy, je nutné prokázat, že v žalobě uvedená smlouva byla mezi účastníky reálně uzavřena; v daném případě tak jde především o uvedenou skutečnost, jíž je povinnost prokázat, že žalovaný smlouvy podepsal, tedy že smlouvu opatřil svým podpisem, ať už fyzicky nebo v elektronické formě.

15. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

16. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

17. České právo tedy nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, atd., ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Je zcela v souladu s právem, aby smlouvy byly uzavírány distančně. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byl zřízen uživatelský účet v zabezpečeném webovém rozhraní Anonymizováno, následně mu byly sděleny přístupové údaje k tomuto účtu a poté požádal o úvěr a projevil souhlas se smlouvou. K žádné z těchto skutečností však žalobkyně nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo. Mohl by tak být k důkazu navržen např. počítačový systém, jenž obsahuje záznamy údajů o právních jednáních a pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí systematicky, posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Žádný takový důkaz navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas se smlouvou. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.

18. V daném případě tedy nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru ze dne datum, a proto účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka, jež odpovídá výši úvěrové jistiny, žalovaný je proto povinen žalovanou částku žalobkyni vydat. Pokud jde o výši vzniklého bezdůvodného obohacení, žalovaný je povinen vydat to, oč se obohatil a vzhledem k předloženému potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady prokázal, že na bankovní účet žalobkyně zaslal platbu ve výši částka. Následkem tohoto vzniklo ve sféře žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši částka, žaloba tak byla důvodně uplatněna v části týkající se nároku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši částka. Pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k uvedenému závěru o právním posouzení věci, kdy soud neshledal prokázaným tvrzení o uzavření smlouvy, se soud nezabýval otázkou nastolenou žalovaným, jenž uplatnil výhradu lichevní smlouvy a nemravného jednání (právního jednání v rozporu s dobrými mravy), jelikož soud na podkladě provedených listinných důkazů neučinil právní závěr, podle něhož by úvěrová smlouva vůbec byla uzavřena, a tedy že by z ní pro strany smlouvy plynuly nějaké právní následky. Nad rámec uvedeného soud toliko konstatuje, že institut lichvy se neuplatní v podnikatelských právních jednáních (§ 1797 o. z.). Jelikož žalovaný částku dlužné jistiny ve výši částka žalobkyni dobrovolně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem (I. výrok rozsudku). Ve zbývající části požadované jistiny soud žalobu v části požadovaných částka zamítl jako nedůvodnou (II. výrok rozsudku).

20. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, žaloba je důvodná také pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy věřitele ke splnění dluhu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Výzva ke splnění dluhu je adresným právním jednáním, jenž se stává perfektním v okamžiku, kdy dojde do sféry adresáta právního jednání. Dojitím do výlučné sféry adresáta (bez ohledu na to, zda mu takové právní jednání bylo reálně doručeno či nikoli) se rozumí okamžik, kdy se adresát objektivně mohl seznámit s jeho obsahem. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, ve výzvě byl žalovaný vyzván, aby dluh uhradil do tří dnů. Pohledávka se stala splatnou uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výzvě k zaplacení, tedy datum a následujícím dnem byl žalovaný v prodlení s plněním dluhu. Dnem následujícím po datum se tedy žalovaný dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (viz výrok I.). Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Pakliže žalovaný ve vyjádření uvedl, že je připraven dlužnou částku „nejlépe ve splátkách“ uhradit, soud k tomu podotýká, že podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. může soud určit lhůtu k plnění delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může uskutečnit ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, tento postup však není libovolný a není vázán na prostý návrh žalovaného, nadto formulovaný jako zjevně nejvýhodněji pro něho, jelikož rozhodnutí soudu (právě z toho důvodu, že jde o výjimku z pravidla uvedeného v § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu a k takovému postupu musí existovat důvody, z nichž plyne, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá žalovaný, jemuž je ukládána povinnost k plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody. Žádné takové skutečnosti žalovaný ani netvrdil a ani neprokázal.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze zčásti (převážné části jistiny a části zákonného úroku z prodlení), proto jí soud přiznal částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v souladu s § 142a o. s. ř. zaslala žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění. Náklady řízení žalobkyni vznikly ve výši částka, z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí částka. Výši náhrady nákladů právního zastoupení soud stanovil podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinné ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a. t.“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepsání žaloby. Na nákladech zastoupení advokátem náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a. t. a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a vznikl jí nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 4,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,66 %). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Blansku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.