6 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO (ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru číslo (dále jen " Smlouva) dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně coby postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši částka s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši částka (Smlouva čl. I a čl. II). Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni datum. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne datum, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalované má tak žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné % výši z žalované částky od datum do zaplacení. Žalovaná částka částka je tak tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši částka. Posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednání dne datum se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Provedeným dokazováním formulářem označeným jako žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta bylo prokázáno, že obchodní zástupce společnosti právnická osoba („ původní věřitel“) dne datum se žalovanou vyplnil formulář žádosti o poskytnutí úvěru ve výši částka, kde jsou uvedeny osobní údaje a informace o majetkových a osobních poměrech žalované, který žalovaná téhož dne podepsala. Dle formuláře byla žalovaná v den jeho vyplnění na mateřské dovolené, měla vyživovací povinnost ke 2 osobám, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činily částka, průměrné měsíční výdaje částka, což bylo dle obsahu formuláře ověřeno výpisy z účtu za poslední 3 měsíce a poštovními složenkami za poslední tři měsíce. Ze scoringové karty k úvěru číslo vyplývá, že se u žalované jednalo o 2. úvěr od společnosti právnická osoba nebo s ní úzce spolupracujících společností, který nebyl řešen exekučně nebo klient není a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, bodové limity byly u žalované vyhodnoceny v rozmezí 10 – 24 bodů, tedy že lze poskytnout úvěr maximálně do výše částka.

6. V den vyplnění a podpisu žádosti o úvěr žalovaná převzala vyplněný formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsala souhlas se zpracováním osobních údajů a převzala informace pro spotřebitele, jak bylo zjištěno z uvedených formulářů. Poté téhož dne žalovaná a původní věřitel svými podpisy vyjádřili souhlas s obsahem Smlouvy o úvěru číslo ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku částka jako spotřebitelský úvěr s tím, že žalovaná jako dlužník se zavázala uvedenou částku vrátit s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka, tedy celkem částku částka, a to ve 13 splátkách po částka měsíčně; podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od původního věřitele převzala v hotovosti částka (jak bylo zjištěno z uvedené Smlouvy o úvěru). Dle nezpochybněných žalobních tvrzení žalovaná nezaplatila částku anonymizována dvě slova, přitom měla zaplatit částka, z čehož vyplývá, že zaplatila věřiteli částku částka.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka z výše uvedené Smlouvy o úvěru byla s příslušenstvím postoupena žalobkyni.

8. Předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odeslal žalované jako zásilku č. anonymizováno výzvu k okamžitému zaplacení částky částka z titulu postoupeného dluhu ze Smlouvy o úvěru číslo.

9. Po právní stránce byl skutkový stav posouzen podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 – tj. ke dni podpisu smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Vymezení pojmu odborné péče se v zákoně o spotřebitelském úvěru nenachází, lze je však nalézt například v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". K významovému obsahu uvedeného pojmu se vyjádřil též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, dle kterého„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. K závěru v jádru spočívajícím v tom, že za posouzení smluvní stranou uvedených skutečností s odbornou péčí nelze považovat situaci, kdy se druhá smluvní strana spokojí pouze s informacemi od smluvního partnera a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje, dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006; v daném případě se sice v porovnání se skutkovým dějem projednávané věci jednalo o případ skutkově odlišný, nicméně výklad pojmu„ posouzení informace s odbornou péčí“ je dle názoru soudu aplikovatelný i na projednávanou věc.

16. Ze shora uvedeného je nutno dovozovat, že i přes skutečnost, že podle výslovného znění ustanovení § 9 odst. 1. zák. o spotřebitelském úvěru zdrojem informací pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr může být i samotný spotřebitel a podle ustanovení § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", nelze za vyhovující požadavku postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí považovat ani tu situaci, kdy se věřitel spokojí pouze s informacemi od spotřebitele a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelných výdajů z jeho příjmů zůstane dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné analyzovat jak příjmy, tak i výdaje spotřebitele, a to při zohlednění jeho osobních poměrů (včetně počtu vyživovacích povinností a též počtu a vzájemné finanční závislosti osob ve společné domácnosti). V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat učiněná zjištění individuálně dle konkrétní situace konkrétního spotřebitele a podmínek konkrétního spotřebitelského úvěru. V § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru je upravena domněnka, že povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr věřitel nesplnil, a tedy je na věřiteli, aby prokázal opak.

17. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním podle shora citovaných a vyložených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Primární otázkou, jíž se soud v dané věci zabýval, bylo to, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem v postavení podnikatele) a žalovanou (v postavení spotřebitele, § 52 obč. zák.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. a zák. č. 145/2010 Sb., kterou dle svého obsahu shora uvedená smlouva je.

19. Původní věřitel přenechal žalované částku částka v hotovosti v den uzavření Smlouvy, kterou měla žalovaná vrátit ve sjednaných splátkách, čímž vznikla smlouva o úvěru (§ číslo o. z). Žalovaná se zavázala vrátit úvěr s dohodnutými celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka sjednanými pevnou částkou. Smlouva byla uzavřena mezi poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (původním věřitelem) a žalovanou jako spotřebitelem. Pro posouzení platnosti Smlouvy tak bylo nutno zabývat se tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.

20. Žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakkoliv ověřil výši pravidelných výdajů žalované na bydlení a při úvaze o schopnosti žalované splácet úvěr při kalkulaci použitelné částky pro splácení započítal i částku částka, ke které je uvedeno další příjmy, očekávané mimořádné příjmy, aniž by jakkoliv uvedl a ověřil, od koho a z jakého důvodu má žalovaná tuto částku nabýt a uvedl ji do průměrných měsíčních příjmů celé domácnosti, výše výdajů domácnosti v uváděné výši částka nebyla původním věřitelem ověřována vůbec. Soud vyšel z toho, že původní věřitel nezjišťoval ani neověřoval, kde žalovaná bydlí, řádně nezjistil ani neověřil výši příjmů ani výdajů žalované. Žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání toho, zda/že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak mu ukládalo ustanovení § 9 zák. o spotřebitelském úvěru. Nebylo řádně ověřeno, že žalovaná má další příjem a že v jí uvedené výši, dále nebylo ověřeno, jaké další závazky či dluhy žalovaná má, když původní věřitel se spokojil jen s tvrzeními žalované, ačkoliv tyto informace si mohl sám ověřit v různých rejstřících a databázích běžně používaných poskytovateli spotřebitelských úvěrů (evidence exekucí, NRKI, příjmení, insolvenční rejstřík, vlastní vnitřní databáze, když žalovaná měla půjčky i u původního věřitele). K tomuto pouze žalobkyně tvrdila, že posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Těmito kritérii jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Tato svá tvrzení však žalobkyně nijak v řízení neprokázala.

21. V důsledku toho nelze mít za ověřené s odbornou péčí, že žalované na splácení částka měsíčně zbývala dostatečná finanční rezerva.

22. Z uvedených důvodů soud učinil závěr spočívající v tom, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum je podle § 9 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39 obč. zák. absolutně neplatná, neboť povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka - spotřebitele splácet úvěr je uložena zákonem výslovně, a tudíž její nesplnění je přímým porušením zákona. Absolutní neplatnost právního úkonu nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Na absolutně neplatný právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

23. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno o tom, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Omluvenou absencí u jednání se žalobkyně připravila o možnost poskytnutí poučení soudem o povinnosti důkazního břemene (dle § 118a odst. 3 o. s. ř.), když žalobkyně v rámci své procesní odpovědnosti ve smyslu § 101 odst. 1, § 120 odst. 1, 3 o. s. ř musí nést odpovědnost za výsledek řízení.

24. Vzhledem k absenci právního důvodu poskytnutí dané peněžité částky, dospěl soud k závěru, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu částka. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná je proto povinna žalovanou částku žalobkyni vydat.

25. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částka a žalovaná svému věřiteli vrátila částka. Žalovaná je tak povinna zaplatit rozdíl mezi poskytnutým úvěrem (částka částka) a již zaplacenou částkou (částka), tedy částku částka, žalobkyni.

26. Pokud jde o splatnost, neplatností smlouvy je dotčen i dohodnutý způsob splácení a v důsledku toho není mezi účastníky dohoda o splatnosti. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vycházet z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzvou k plnění, která se dle provedeného dokazování dostala do dispoziční sféry žalované je předžalobní výzva, kterou si žalovaná mohla na poště vyzvednout datum, pročež následujícího dne se dostala do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) se splněním povinnosti vrátit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení. Žalobkyni od datum náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 2 700 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požadovala toliko úrok ve výši 8,05 %, čímž byl soud vázán a více jí přiznat nemohl. Při určení lhůty k plnění tak soud vyšel s ohledem na pasivitu žalované, která neuplatnila námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění, ze lhůty uvedené předžalobní výzvě.

27. Odůvodnění II. výroku vyplývá ze shora vysvětlené absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou, výše částky, na kterou žalobkyni vznikl nárok, a její splatnosti. Žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení částky přesahující částku přisouzenou jí v I. výroku tohoto rozsudku, když z neplatné smlouvy nemohl žalované vzniknout žádný závazek, a též na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Důvody nepřiznání úroku z prodlení za dobu dřívější, než jak je uvedeno v I. výroku rozsudku (tedy než jak žalobkyně požadovala), vyplývají též z předchozího odstavce tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario. Procesně byla úspěšnější žalovaná, jak patrno již z porovnání výše částek ve výroku I. (částka) a II. (částka), která by proto měla právo na to, aby jí žalobkyně nahradila poměrnou část účelně vynaložených nákladů v tomto řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu (III. výrok). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.