6 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva) dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně coby postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši [částka] (Smlouva čl. I a čl. II). Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne [datum], což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalované má tak žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné % výši z žalované částky od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka [částka] je tak tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši [částka]. Posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. <b>4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> 5. Provedeným dokazováním formulářem označeným jako žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta bylo prokázáno, že obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] („ původní věřitel“) dne [datum] se žalovanou vyplnil formulář žádosti o poskytnutí úvěru ve výši [částka], kde jsou uvedeny osobní údaje a informace o majetkových a osobních poměrech žalované, který žalovaná téhož dne podepsala. Dle formuláře byla žalovaná v den jeho vyplnění na mateřské dovolené, měla vyživovací povinnost ke 2 osobám, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činily [částka], průměrné měsíční výdaje [částka], což bylo dle obsahu formuláře ověřeno výpisy z účtu za poslední 3 měsíce a poštovními složenkami za poslední tři měsíce. Ze scoringové karty k úvěru [číslo] vyplývá, že se u žalované jednalo o 2. úvěr od společnosti [právnická osoba] nebo s ní úzce spolupracujících společností, který nebyl řešen exekučně nebo klient není a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, bodové limity byly u žalované vyhodnoceny v rozmezí 10 – 24 bodů, tedy že lze poskytnout úvěr maximálně do výše [částka].

6. V den vyplnění a podpisu žádosti o úvěr žalovaná převzala vyplněný formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsala souhlas se zpracováním osobních údajů a převzala informace pro spotřebitele, jak bylo zjištěno z uvedených formulářů. Poté téhož dne žalovaná a původní věřitel svými podpisy vyjádřili souhlas s obsahem Smlouvy o úvěru [číslo] ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku [částka] jako spotřebitelský úvěr s tím, že žalovaná jako dlužník se zavázala uvedenou částku vrátit s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], tedy celkem částku [částka], a to ve 13 splátkách po [částka] měsíčně; podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od původního věřitele převzala v hotovosti [částka] (jak bylo zjištěno z uvedené Smlouvy o úvěru). Dle nezpochybněných žalobních tvrzení žalovaná nezaplatila částku [anonymizována dvě slova], přitom měla zaplatit [částka], z čehož vyplývá, že zaplatila věřiteli částku [částka].

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka z výše uvedené Smlouvy o úvěru byla s příslušenstvím postoupena žalobkyni.

8. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odeslal žalované jako zásilku č. [anonymizováno] výzvu k okamžitému zaplacení částky [částka] z titulu postoupeného dluhu ze Smlouvy o úvěru [číslo].

9. Po právní stránce byl skutkový stav posouzen podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 – tj. ke dni podpisu smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Vymezení pojmu odborné péče se v zákoně o spotřebitelském úvěru nenachází, lze je však nalézt například v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". K významovému obsahu uvedeného pojmu se vyjádřil též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, dle kterého„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. K závěru v jádru spočívajícím v tom, že za posouzení smluvní stranou uvedených skutečností s odbornou péčí nelze považovat situaci, kdy se druhá smluvní strana spokojí pouze s informacemi od smluvního partnera a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje, dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006; v daném případě se sice v porovnání se skutkovým dějem projednávané věci jednalo o případ skutkově odlišný, nicméně výklad pojmu„ posouzení informace s odbornou péčí“ je dle názoru soudu aplikovatelný i na projednávanou věc.

16. Ze shora uvedeného je nutno dovozovat, že i přes skutečnost, že podle výslovného znění ustanovení § 9 odst. 1. zák. o spotřebitelském úvěru zdrojem informací pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr může být i samotný spotřebitel a podle ustanovení § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", nelze za vyhovující požadavku postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí považovat ani tu situaci, kdy se věřitel spokojí pouze s informacemi od spotřebitele a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelných výdajů z jeho příjmů zůstane dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné analyzovat jak příjmy, tak i výdaje spotřebitele, a to při zohlednění jeho osobních poměrů (včetně počtu vyživovacích povinností a též počtu a vzájemné finanční závislosti osob ve společné domácnosti). V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat učiněná zjištění individuálně dle konkrétní situace konkrétního spotřebitele a podmínek konkrétního spotřebitelského úvěru. V § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru je upravena domněnka, že povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr věřitel nesplnil, a tedy je na věřiteli, aby prokázal opak.

17. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním podle shora citovaných a vyložených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Primární otázkou, jíž se soud v dané věci zabýval, bylo to, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem v postavení podnikatele) a žalovanou (v postavení spotřebitele, § 52 obč. zák.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. a zák. č. 145/2010 Sb., kterou dle svého obsahu shora uvedená smlouva je.

19. Původní věřitel přenechal žalované částku [částka] v hotovosti v den uzavření Smlouvy, kterou měla žalovaná vrátit ve sjednaných splátkách, čímž vznikla smlouva o úvěru (§ [číslo] o. z). Žalovaná se zavázala vrátit úvěr s dohodnutými celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] sjednanými pevnou částkou. Smlouva byla uzavřena mezi poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (původním věřitelem) a žalovanou jako spotřebitelem. Pro posouzení platnosti Smlouvy tak bylo nutno zabývat se tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.

20. Žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakkoliv ověřil výši pravidelných výdajů žalované na bydlení a při úvaze o schopnosti žalované splácet úvěr při kalkulaci použitelné částky pro splácení započítal i částku [částka], ke které je uvedeno další příjmy, očekávané mimořádné příjmy, aniž by jakkoliv uvedl a ověřil, od koho a z jakého důvodu má žalovaná tuto částku nabýt a uvedl ji do průměrných měsíčních příjmů celé domácnosti, výše výdajů domácnosti v uváděné výši [částka] nebyla původním věřitelem ověřována vůbec. Soud vyšel z toho, že původní věřitel nezjišťoval ani neověřoval, kde žalovaná bydlí, řádně nezjistil ani neověřil výši příjmů ani výdajů žalované. Žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání toho, zda/že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak mu ukládalo ustanovení § 9 zák. o spotřebitelském úvěru. Nebylo řádně ověřeno, že žalovaná má další příjem a že v jí uvedené výši, dále nebylo ověřeno, jaké další závazky či dluhy žalovaná má, když původní věřitel se spokojil jen s tvrzeními žalované, ačkoliv tyto informace si mohl sám ověřit v různých rejstřících a databázích běžně používaných poskytovateli spotřebitelských úvěrů (evidence exekucí, NRKI, [příjmení], insolvenční rejstřík, vlastní vnitřní databáze, když žalovaná měla půjčky i u původního věřitele). K tomuto pouze žalobkyně tvrdila, že posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Těmito kritérii jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Tato svá tvrzení však žalobkyně nijak v řízení neprokázala.

21. V důsledku toho nelze mít za ověřené s odbornou péčí, že žalované na splácení [částka] měsíčně zbývala dostatečná finanční rezerva.

22. Z uvedených důvodů soud učinil závěr spočívající v tom, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39 obč. zák. absolutně neplatná, neboť povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka - spotřebitele splácet úvěr je uložena zákonem výslovně, a tudíž její nesplnění je přímým porušením zákona. Absolutní neplatnost právního úkonu nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Na absolutně neplatný právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

23. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno o tom, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Omluvenou absencí u jednání se žalobkyně připravila o možnost poskytnutí poučení soudem o povinnosti důkazního břemene (dle § 118a odst. 3 o. s. ř.), když žalobkyně v rámci své procesní odpovědnosti ve smyslu § 101 odst. 1, § 120 odst. 1, 3 o. s. ř musí nést odpovědnost za výsledek řízení.

24. Vzhledem k absenci právního důvodu poskytnutí dané peněžité částky, dospěl soud k závěru, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu [částka]. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná je proto povinna žalovanou částku žalobkyni vydat.

25. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované [částka] a žalovaná svému věřiteli vrátila [částka]. Žalovaná je tak povinna zaplatit rozdíl mezi poskytnutým úvěrem (částka [částka]) a již zaplacenou částkou ([částka]), tedy částku [částka], žalobkyni.

26. Pokud jde o splatnost, neplatností smlouvy je dotčen i dohodnutý způsob splácení a v důsledku toho není mezi účastníky dohoda o splatnosti. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vycházet z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzvou k plnění, která se dle provedeného dokazování dostala do dispoziční sféry žalované je předžalobní výzva, kterou si žalovaná mohla na poště vyzvednout [datum], pročež následujícího dne se dostala do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) se splněním povinnosti vrátit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení. Žalobkyni od [datum] náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 2 700 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požadovala toliko úrok ve výši 8,05 %, čímž byl soud vázán a více jí přiznat nemohl. Při určení lhůty k plnění tak soud vyšel s ohledem na pasivitu žalované, která neuplatnila námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění, ze lhůty uvedené předžalobní výzvě.

27. Odůvodnění II. výroku vyplývá ze shora vysvětlené absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou, výše částky, na kterou žalobkyni vznikl nárok, a její splatnosti. Žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení částky přesahující částku přisouzenou jí v I. výroku tohoto rozsudku, když z neplatné smlouvy nemohl žalované vzniknout žádný závazek, a též na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Důvody nepřiznání úroku z prodlení za dobu dřívější, než jak je uvedeno v I. výroku rozsudku (tedy než jak žalobkyně požadovala), vyplývají též z předchozího odstavce tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario. Procesně byla úspěšnější žalovaná, jak patrno již z porovnání výše částek ve výroku I. ([částka]) a II. ([částka]), která by proto měla právo na to, aby jí žalobkyně nahradila poměrnou část účelně vynaložených nákladů v tomto řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu (III. výrok).