6 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 17 052 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 800 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrokem z prodlení ve výši 1 424 Kč, s kapitalizovaný úrok ve výši 2 752,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 884 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20,11 % ročně z částky 4 884 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 8 626 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 325,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 818,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem částku 17 052 Kč s příslušenstvím.

2. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo po posouzení úvěruschopnosti žalované dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni poplatek za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 626 Kč; celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků ve výši 8 626 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 192 Kč počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum], kdy právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyčíslení činila dlužná jistina 4 884 Kč a dlužný poplatek částku 3 542 Kč, žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 200 Kč. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek do dne podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy po žalované požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 426 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 884 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 542 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 752,77 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 424 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 884 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 884 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně dále uvedla, že mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo po posouzení úvěruschopnosti žalované dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni poplatek za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 626 Kč; celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků ve výši 8 626 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 192 Kč počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum], kdy právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyčíslení činila dlužná jistina 5 000 Kč a dlužný poplatek částku 3 626 Kč, žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ani za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek do dne podání žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy po žalované požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 626 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 626 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 818,15 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 325,49 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Pohledávka vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Z účasti u jednání konaného dne [datum] se žalobkyně omluvila podáním doručeným soudu dne [datum] a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně se však svou neúčastí současně vzdala možnosti být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o procesní povinnosti označit a předložit ke skutkovým tvrzením relevantní důkazy, přičemž toto poučení zákon váže výlučně na přítomnost stran u jednání.

7. Soud provedl dokazování listinami – smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek – str. 264, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou o půjčce ze dne [datum] [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 3 626 Kč, tj. celkem částku 8 626 Kč splatit 45 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 192 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí 8 426 Kč a sestává z jistiny 4 884 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 542 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobkyni, což oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum], odeslanou doporučeně dne [datum] (viz podací lístek).

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku; žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

9. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

10. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem bylo v době počátku prodlení nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle jehož ust. § 1 (účinného od 1. 7. 2013) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce [číslo] podle § 657 obč. zák.

14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (vztahuje se i na smlouvu o půjčce dle § 1 citovaného zákona), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

19. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila a ani nenavrhla důkazy k prokázání zda/že její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění platném a účinném do 30.11.2016. V daném případě byly dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyní žalované v témže dni [datum] poskytnuty dvě půjčky, každá ve výši 5 000 Kč, u kterých žalobkyně žádným způsobem netvrdila ani neprokázala, že je byla žalovaná schopna splácet. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).

20. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o půjčce [číslo] uzavřená mezi účastníky dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 o. z). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 téhož zákona („ Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“) vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobce žalované na základě absolutně neplatné Smlouvy o půjčce [číslo] poskytla částku 5 000 Kč, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na tuto smlouvu o půjčce [číslo] částku 200 Kč.

22. Soud proto uložil žalované výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit 4 800 Kč (po snížení o již uhrazenou částku 200 Kč), a to včetně úroků z prodlení ode [datum], (první den následující po uplynutí lhůty stanovené k úhradě dluhu ve výzvě k vrácení dluhu ze dne [datum] zaslané žalované doporučeně dne [datum]).

23. Další nároky uplatněné žalobkyní (žalovanou již uhrazenou částku 200 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok, úroky z prodlení převyšující úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a., včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, poplatky za uzavření smlouvy, administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek atp.,) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Pokud se však jedná o druhý žalobou uplatněný nárok z tvrzené smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] ve výši 8 626 Kč (sestávající z jistiny ve výši 5 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 626 Kč) s příslušenstvím, k těmto tvrzením žalobkyně nepředložila vůbec žádný důkaz (smlouvu o půjčce, smluvní podmínky ani kartu zákazníka), a žádným v žalobě označeným důkazem tak neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla předmětná smlouva uzavřena a při jejím podpisu byla žalované v hotovosti předána jistina půjčky ve výši 5 000 Kč; žalobkyně proto ani neprokázala, že jí vzniklo právo na zaplacení nesplacené části této půjčky ve výši 8 626 Kč s příslušenstvím, a že tedy vůbec existuje (následně postoupená) pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce [číslo] jejíhož zaplacení se žalobkyně žalobou rovněž domáhá. Soudu proto nezbylo, než žalobu v části týkající se nároku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] z důvodu neunesení břemene důkazního žalobkyní, která se z účasti u jednání soudu omluvila a zbavila se tím možnosti být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., zamítnout, jak je uvedeno v II. výroku rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnější žalovaná vynaložila nějaké náklady řízení.