6 C 18/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Zatloukalem v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (úrokem z prodlení). V důvodech žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitel, postoupila ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) na žalobkyni, jako postupníka, žalovanou pohledávku, a to s účinností ke dni , datum, . Tato skutečnost byla žalovanému, jako dlužníku, oznámena dopisem dne , datum, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši , částka, , měsíční splátka byla sjednána ve výši , částka, . Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, proto byl celý úvěr zesplatněn – žalovanému vznikla povinnost uhradit celý dluh jednorázově. Žalovanou částku tvoří: jistina pohledávky , částka, , úrok ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, a smluvní pokuta , částka, . Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne , datum, doporučenou poštou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., žalovaný uhradil jen , částka, .

2. V rámci doplnění skutkových tvrzení (na výzvu soudu) žalobkyně v podání ze dne , datum, upřesnila, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, tyto si ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vycházel přitom z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které žalovaný poskytl při ústním pohovoru, tyto jsou zaznamenané v čl. II. smlouvy o úvěru. Informace ověřil nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil pohyby na bankovním účtu žalovaného, za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, upřesnila, že se jedná o smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění (úroková sazba ve výši 22,68 % ročně pro revolvingový úvěr a ve výši 23,56 % ročně pro účelový úvěr), konkrétně neuhrazené úroky z předpisů splátek za měsíce duben až srpen roku 2019. Ohledně smluvní pokuty uvedla, že tato byla ve smlouvě o úvěru sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, a to za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky, celková částka smluvní pokuty , částka, představuje součet jednotlivých částek smluvní pokuty, které byly vyúčtovány ke dni , datum, ve výši , částka, , ke dni , datum, ve výši , částka, a ke dni , datum, ve výši , částka, .

3. Žalovaný se přes výzvu soudu (viz usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež mu bylo doručeno dne , datum, ) ve věci nevyjádřil. K nařízenému (ani odročenému) jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k tomuto jednání včas doručeno dne , datum, (resp. , datum, ). Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud především tato skutková zjištění.

5. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , tel. číslo, se sídlem ve , Anonymizováno, , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, , na kterou navazuje smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jež byla uzavřena mezi smluvními stranami téhož dne, ve které se společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , jako poskytovatel úvěru, zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr , částka, (aktuální úvěrový rámec) s tím, že počet splátek závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad. Výše měsíční splátky byla stanovena jako minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však , částka, . V rámci specifických podmínek bylo ujednáno financování hudebního nástroje (bicí souprava) s tím, že celková výše čerpání činí , částka, , výše každé z deseti měsíčních splátek , částka, , splatných vždy k 17 dni v měsíci, počínaje , datum, . Při posouzení žádosti o úvěr měl jeho poskytovatel o žalovaném k dispozici následující informace (viz čl. II. úvěrové smlouvy): osobní údaje (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa trvalého pobytu, rozvedený), číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu a e-mail, číslo bankovního účtu, údaje o zaměstnavateli s tím, že žalovaný zde pracuje od ledna roku , Anonymizováno, jako , Anonymizováno, , jehož čistý příjem činí , částka, , náklady na bydlení má , částka, (žádné ostatní pravidelné výdaje, jako faktury za telefon, internet, životní pojištění apod., nemá), je majitelem domu, bytu, , Anonymizováno, . Dopisem ze dne , datum, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, „odstoupila od úvěrové smlouvy“ s tím, že ke dni , datum, se úvěr stává splatným v celém rozsahu. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, SA, jednající prostřednictvím odštěpného závodu , právnická osoba, , jako postupitel a žalobkyně, jako postupník, uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a v návaznosti na ni dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení pohledávky za žalovaným, přičemž o této skutečnosti uvědomil žalovaného jak původní věřitel, a to dopisem ze dne , datum, („Oznámení o postoupení pohledávky“), tak i žalobkyně dopisem ze dne , datum, („Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění“), který byl zaslán žalovanému doporučeně dne , datum, . Součástí uvedeného oznámení žalobkyně je i předžalobní upomínka, kterou je žalovaný vyzván k plnění dluhu ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, zásilka byla odeslána doporučeně téhož dne (viz podací arch , právnická osoba, .).

6. V návaznosti na tato skutková zjištění byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k otázce, jaká konkrétní částka byla žalovanému na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, skutečně vyplacena (viz žalobní tvrzení o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a zjištění vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , kde se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr , částka, ) a naopak, jaká částka byla žalovaným na úhradu poskytnutého úvěru uhrazena. V tomto ohledu žalobkyně upřesnila tvrzení o výši částky, která byla žalovanému jako úvěr vyplacena s tím, že „žalovaný načerpal částku , částka, “ a nově doplnila, že naproti tomu žalovaný již uhradil částku , částka, (z toho částka , částka, byla uhrazena přímo žalobkyni, nikoliv původnímu věřiteli, proto není uvedena v interním výpisu). Z tohoto interního výpisu („Číslo úvěru: 42364592871100 , jméno FO, “), jímž byl proveden důkaz, se podává, že v časovém období od , datum, do , datum, žalovaný čerpal celkovou částku , částka, a uhradil celkem , částka, .

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 uvedeného zákona (ve znění účinném do , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec první). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec druhý). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá shora uvedeného zákona je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud je povinen se jí zabývat z úřední povinnosti (tedy i bez výslovné námitky), je-li z právního jednání patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, na právní jednání se hledí, jako by nikdy nebylo učiněno a jeho účastníkům z něho nevznikají žádná práva ani povinnosti.

10. Z uvedeného důvodu se soud nejdříve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalobkyní, jako poskytovatelem úvěru, dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného, jako spotřebitele.

11. Ohledně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené žalovaným původnímu věřiteli, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti vycházel, což fakticky bylo pouze to (viz čl. II. úvěrové smlouvy), že jde o rozvedeného zaměstnance bez vyživovací povinnosti s čistým měsíčním příjmem , částka, , který je majitelem domu/bytu, jehož náklady na bydlení činí , částka, měsíčně a žádné další pravidelné výdaje (jako výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod.) nemá. Na základě těchto naprosto kusých informací si ale rozhodně nelze učinit reálnou představu o konkrétní životní a majetkové (finanční) situaci žadatele o úvěr, když jeho poskytovatel především zcela rezignoval na zjištění výdajové stránky na straně žalovaného (schopnost splácet úvěr je též otázkou životního stylu žadatele o úvěr a je ovlivněna výší jeho reálných výdajů), tedy jaké jsou jeho výdaje související se zajišťováním životních potřeb. I takto nedostatečné informace si navíc poskytovatel úvěru zjevně nijak neověřoval (mimo tvrzeného, ale nedoloženého telefonického kontaktu zaměstnavatele žalovaného), nevyžádal si od žalovaného jakékoliv podklady, které by osvědčovaly jeho reálné příjmy a výdaje, když navíc lze důvodně pochybovat o tom, že by žalovaný, mimo nákladů na bydlení, skutečně neměl žádné další pravidelné výdaje.

12. Lze tedy shrnout, že mimo tvrzené lustrace ve veřejně dostupných databázích (patrně s negativním výsledkem) se poskytovatel úvěru spokojil s údaji předestřenými žadatelem o úvěr, aniž by tyto byly jakýmkoliv způsobem dokladovány či ověřovány. Ze strany poskytovatele úvěru nebylo po žalovaném zjevně vyžadováno doložení jakýchkoli podkladů, na jejichž základě by bylo možné objektivně posoudit jeho schopnost úvěr splácet, jinak řečeno s odbornou péčí nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), je sice při posuzování otázky úvěruschopnosti podstatná a významná, ale až v rámci jejich porovnání se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud má být zachován smysl a účel zákonné úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a dále základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.). Tomuto požadavku poskytovatel úvěru v daném případě nedostál.

13. Za této situace považuje soud smlouvu o úvěru podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. za neplatnou, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního jednání, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti, přičemž absolutní neplatnost znamená neplatnost od samého počátku.

14. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitel) ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši , částka, , je nutné to posuzovat jako plnění přijaté bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto (§ 3000 o. z.), tedy povinnost uvedenou částku vrátit podle § 2993 věta první o. z. Žalovaný tuto svoji povinnost splnil pouze co do výše , částka, , soud mu proto uložil I. výrokem rozsudku povinnost uhradit žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace ve sporu je dána § 1879 a násl. o. z., když žalovaná pohledávka na ni byla postoupena, jen zůstávající částku , částka, . Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato žalovaným uhrazená částka být započtena na sjednaný smluvní úrok, poplatky či smluvní pokuty.

15. Splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, pohledávka se tak stala splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresovaným právním jednáním, které se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta tak, aby měl adresát možnost se s ním seznámit. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do pěti dnů ode dne jejího doručení, přičemž tato výzva k plnění byla žalovanému odeslána doporučeně téhož dne (a dostala se tak do jeho dispoziční sféry), lhůta pro zaplacení proto uplynula dne , datum, . Již ode dne následujícího tak žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968 věta první o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). K plnění byl žalovaný zavázán v obecné lhůtě splatnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. V celé zůstávající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (II. výrok rozsudku), neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti; nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku, poplatků či smluvních pokut, které měly být předmětnou úvěrovou smlouvou sjednány, je neoprávněný, pročež v tomto rozsahu se žalovaný nemohl dostat ani do prodlení s jejich zaplacením, stejně jako v případě příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu předcházející shora uvedenému počátku prodlení žalovaného.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.