6 C 260/2020

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa obě zastoupeny advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu rušené držby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení odstranit stavbu oplocení na pozemku p. [číslo] v k.ú. [název] tvořeného třemi zabetonovanými ocelovými sloupky, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bet čp/če – jiná stavba na pozemku p. [číslo] v k.ú. [název] drátěného oplocení, a stezku a cestu na tomto pozemku uvést do původního stavu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalovaných.

1. Žalobkyně se původně domáhala žalobou ze dne [datum] ochrany držby. Návrh odůvodnila tím, že je mj. výlučným vlastníkem nemovitostí: p. [číslo] zahrada o výměře 2485 m2, p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 252 m2, jehož součástí je budova bez čp/če – jiná stavba, p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 253 m2, jehož součástí je budova bez čp/če – jiná stavba, p. [číslo] ostatní plocha o výměře 262 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, katastrální území a [územní celek]. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace v k.ú. [země], zapsaného na [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, katastrální území a [územní celek]. Žalobkyně jakožto vlastník výše popsaných nemovitostí po celou dobu jejich užívání používala pro přístup a příjezd k těmto nemovitostem, potažmo budovám, resp. k jejím vjezdovým vratům stávající zaužívaný přístup a příjezd po pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně sousedí bezprostředně s pozemkem p. [číslo] v k.ú. [země] v podílovém spoluvlastnictví žalovaných a je k němu rovněž orientován vjezd na výše uvedené pozemky, vč. vstupních a vjezdových vrat budov bez čp/če – jiná stavba umístěných na pozemcích p. [číslo] v k.ú. [země] ve vlastnictví žalobkyně. V uvedených budovách je uskladněn mj. materiál a vybavení žalobkyně k provádění zimní údržby komunikací městyse a jedná se o jediné vjezdy těchto budov. V této souvislosti byl od doby nabytí vlastnického práva žalobkyní využíván pro přístup a příjezd k výše popsaným nemovitostem v jeho vlastnictví pozemek p. [číslo] v k.ú. [země] v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. K místním poměrům možno srov. jako důkaz přiloženou fotodokumentaci a dále ortofotomapu předmětných nemovitostí dostupnou v aplikaci [webová adresa]. Dne [datum] ve 14:30 h došlo ke svémocnému narušení držby, když bylo v rámci jednání na místě samém se zástupcem žalovaných, panem [příjmení] zjištěno, že došlo na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] k vytvoření oplocení sestávajícího ze třech zabetonovaných ocelových sloupků, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bez čp/če – jiná stavba na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] k umístění drátěného oplocení, které zabraňují vjezdu na výše popsané nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Z uvedeného je zřejmé, že ze strany žalovaných, došlo ke svémocnému narušení držby ve smyslu výše citovaného § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Vzájemné vztahy v dotčeném území jsou od [datum] upraveny nájemní smlouvou, ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], dle níž„ předmětem pronájmu je užívání přístupové cesty – komunikace na části parcely p. [číslo] části parcely p. [číslo] v k.ú. [země] od vjezdu ze státní silnice po vjezdy do objektů-nemovitostí ve vlastnictví nájemce …“. I v této smlouvě je tedy zmiňován vjezd do objektů, potažmo nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně se tedy dle ust. § 176 a násl. o.s.ř., ve spojení s ust. § 1003 a násl. o. z. domáhala ochrany držby.

2. Žalované 1. a 2. navrhly zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně svá tvrzení ohledně svémocného narušení držby ve smyslu §1003 občanského zákoníku neprokázal, a to jak tvrzení, že její držba je svémocně rušena, tak ani tvrzení, že je rušena žalovanými. V žalobě žalobkyně uvádí, že dne [datum]„ bylo v rámci jednání na místě samém se zástupcem žalovaných, panem [příjmení] zjištěno, že došlo na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [země] k vytvoření oplocení sestávajícího ze třech zabetonovaných ocelových sloupků, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bez čp/če – jiná stavba na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [země] k umístění drátěného oplocení, které zabraňují vjezdu na výše popsané nemovitosti ve vlastnictví žalobce – k tomu podáváme důkaz fotodokumentací dotčeného místa.“ Z žalobkyní doložené fotodokumentace, sestávající se z jedné černobíle fotografie, však žalobkyní tvrzená skutečnost, že žalované jeho držbu ruší a dále, že narušení bylo žalobkyní zjištěno dne [datum], nevyplývá. Žalobkyně má se žalovanými uzavřenou nájemní smlouvu ze dne [datum], ve znění jejího Dodatku [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ nájemní smlouva“), ze které vyplývá, jak uvádí již žalobkyně v žalobě, že„ předmětem pronájmu je užívání přístupové cesty – komunikace na části parcely [číslo] části parcely [číslo] v k. ú. [země] od vjezdu ze státní silnice po vjezdy do objektů – nemovitostí ve vlastnictví nájemce po obou stranách pronajaté cesty.“ Drátěné oplocení, které dle tvrzení žalobkyně„ brání vjezdu na výše popsané nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně“ je umístěno na parcele p. [číslo] to v části, kterou žalobkyně nemá právo užívat neboť, její užívací právo z titulu nájemní smlouvy je pouze po vjezdy do objektů - nemovitostí ve vlastnictví nájemce. Toto drátěné oplocení tak v žádném případě nebrání užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, jmenovaných shora, tj. p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo], pro katastrální území a [územní celek]. To, že k žádnému bránění ve vjezdu na výše popsané nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně nedochází, je patrno z toho, že žalobkyně tyto nemovitosti užívá i nadále tak jako doposud. Tuto skutečnost žalované prokazují přiloženou fotodokumentací. Z ní je patrno i to, že ani umístěná páska žádným způsobem nenarušuje držbu žalobkyně. Žalobkyně tedy svými tvrzeními nikterak neprokázala, že jeho držba je rušena. Drátěný plot, stejně jako páska se nachází na pozemku [parcelní číslo], který je ve spoluvlastnictví žalovaných, s nimiž má žalobkyně uzavřenou shora jmenovanou nájemní smlouvu, na základě které je oprávněna užívat přístupové cesty – komunikace na části parcely [číslo] části parcely [číslo] v k. ú. [název] od vjezdu ze státní silnice po vjezdy do objektů – nemovitostí ve vlastnictví nájemce po obou stranách pronajaté cesty, což žalobkyně činí i nadále a její užívací právo není nikterak rušeno. Žalobkyně dále tvrdí, ničím však neprokazuje, že rušení držby trvá od [datum] a žaloba je tak podána v zákonem stanovené lhůtě. Žalované dokládají fotodokumentaci, že drátěné oplocení a páska se nacházely na pozemku [parcelní číslo] již [datum] a žalobkyni tato skutečnost byla jistě známa, neboť dle jeho tvrzení v žalobě, nemovitosti, kterých je vlastníkem, užívá. Žalovaným je známo, že žalobkyně své nemovitosti užívá téměř každodenně. Žaloba podaná žalobkyní dne [datum] je tak nedůvodná, neboť byla podaná po uplynutí 6 týdenní prekluzivní lhůty stanovené v § 1008 odst. 1 o. z. Pokud žalobkyně v žalobním petitu požaduje, aby se žalované zdržely provádění stavby oplocení na pozemku, pak k tomu žalované uvádějí, že na pozemku [parcelní číslo] v současné době žádnou stavbu neprovádí, žalobkyně nedokládá žádný důkaz o provádění stavby žalovanými, a tudíž není možné, aby byla držba žalobkyně rušena ze strany žalovaných prováděním stavby. Žalované nad rámec vyjádření k žalobě uvádějí, že žalobkyně nedodržuje ujednání z nájemní smlouvy, tj. to, že„ pronajatá přístupová komunikace nebude sloužit k parkování vozidel nebo ke skladování materiálu“, což žalobkyně často činí. Stejně tak žalobkyně bez právního důvodu užívá nemovité věci, které jsou ve spoluvlastnictví žalovaných, zejména se jedná o parcelu p. [číslo] kde často parkují kamiony a nákladní auta. Pro úspěšnost žaloby je nezbytné, aby žalobkyně prokázala, že žalobu podala v zákonem stanovené lhůtě (žalobkyně tvrzení ohledně včasnosti podání žaloby ničím neprokazuje), že je držitelem práva (což žalované nepopírají) a žalované jej v tomto neoprávněně ruší (žalobkyně tvrzení neprokázala, jak je žalovanými popsáno výše).

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Blansku rozhodl tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zdržet se provádění stavby oplocení na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] tvořeného třemi zabetonovanými ocelovými sloupky, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bez čp/če – jiná stavba na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [země] drátěného oplocení, zamítl (výrok I.) a dále zamítl podanou žalobu i v části, v níž se žalobkyně domáhal, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení odstranit stavbu oplocení na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] tvořeného třemi zabetonovanými ocelovými sloupky, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bet čp/če – jiná stavba na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] drátěného oplocení, a stezku a cestu na tomto pozemku uvést do původního stavu (výrok II.). Tímto usnesením (výroky III. a IV.) dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplaceném soudním poplatku.

4. O odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž napadené usnesení Okresního soudu v Blansku ve výroku I. potvrdil (výrok I. usnesení odvolacího soudu) a ve výrocích II. a III. napadené usnesení zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

5. Odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že (ve vztahu k napadenému výroku ad I.) pokud se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se provádění stavby oplocení, ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně doložených předloženými fotografiemi plyne, že oplocení tvořené ocelovými sloupky s umístěnou páskou a drátěným pletivem žalované zbudovaly nejpozději k datu [datum], k uvedenému dni oplocení již existovalo a po tomto datu již žádné stavební práce na oplocení realizovány nebyly. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] sdělila, že od [datum] ani k žádné další činnosti na stavbě oplocení nedošlo, naopak drátěné pletivo bylo odstraněno. [jméno] žalobkyně tvrdí, že oplocení v užívání nemovitostí brání již od [datum], k uvedenému dni stavba byla provedena a další činnosti již neprobíhají. Z uvedeného odvolací soud učinil závěr, že držba žalobkyně není ohrožena (rušena) samotným prováděním stavby, ale až její následnou existencí. Logicky proto nemůže být úspěšný návrh žalobkyně v části, jíž se domáhá, aby žalovaným 1. a 2. byla uložena povinnost provádění stavby oplocení se zdržet. V části výroku I. proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil.

6. V návaznosti na doplnění tvrzení žalobkyní dále odvolací soud uvedl, že považuje za předčasný závěr soudu I. stupně, že pokud žalobkyně i nadále pronajatou cestu v rozsahu vyplývajícím z nájemní smlouvy užívá, k rušení pokojné držby nedochází. Je totiž třeba objasnit skutečný stav poslední držby i to, zda a v jakém rozsahu vybudováním oplocení žalovanými dochází k rušení skutečného pokojného stavu poslední držby. Přitom uvedl, že ještě předtím, než se soud I. stupně bude zabývat tím, zda je stav pokojné držby žalobkyně skutečně žalovanými rušena, je třeba se zabývat námitkou žalovaných 1. a 2., že žalobkyně se o zásahu do pokojné držby dozvěděla ještě před datem [datum]. Důkazní břemeno ohledně zachování uvedené prekluzivní hmotně právní lhůty tíží žalobkyni. Žalobkyně tvrdí, že o rušení oprávněné držby se dozvěděla dne [datum] při jednání na místě samém, kdy zjistila, že došlo k vytvoření oplocení umístěním tří zabetonovaných sloupků spojených páskou a drátěného oplocení až k budově na pozemku parc. [číslo] jež zabraňuje ve vjezdu na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, k čemuž navrhla provést důkaz výpovědí zástupců města Ing. [jméno] [příjmení], starosty městyse, Mgr. [jméno] [příjmení], místostarostky městyse a [jméno] [příjmení], člena rady městyse. V posuzované věci se žalované brání tím, že lhůta šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně o osobě, která její držbu ohrožuje či ruší, dozvěděla, již uplynula. Tvrdí-li žalované, že oplocení bylo vybudováno již k datu [datum], přičemž tato skutečnost byla žalobkyni známa, neboť příjezdovou komunikaci každodenně užívá, je na žalovaných, aby konkrétně tvrdili, kdy, jakým způsobem, prostřednictvím jaké konkrétní osoby se žalobkyně o vybudování tohoto oplocení, a že takto je její oprávněná držba rušena, dozvěděla. V této části pak jde k tíži žalovaných, aby prokázaly, že se žalobkyně o tom, že je rušena a kým, dozvěděla již před uplynutím této lhůty dle § 1008 odst. 1 o. z.

7. V návaznosti na skutečnosti uvedené odvolacím soudem, soud prvního stupně vyzval účastníky řízení k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, z nichž vyplynulo následující.

8. Z doplnění skutkových tvrzení a důkazů žalobkyní opětovně vyplynulo, že ta se o rušení držby dozvěděla dne [datum] při jednání na místě samém, když zjistila, že na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [země] došlo k vytvoření oplocení sestávajícího ze třech zabetonovaných ocelových sloupků, na nichž je umístěna páska, a dále od krajního sloupku směrem k nároží budovy bez čp/če – jiná stavba na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] hora k umístění drátěného oplocení, které zabraňují vjezdu na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Pozemek v podílovém spoluvlastnictví žalovaných byl využíván pro přístup a příjezd k nemovitostem žalobkyně od doby nabytí vlastnického práva, a to celoročně. Žalobkyně dále uvedla, že rozdíl ve způsobu užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [země] spočívá v zásadním omezení možnosti příjezdu do budov ve vlastnictví žalobkyně. Zatímco před narušením pokojného stavu byly budovy přístupné prakticky bez omezení, nyní je zásobování budov a dostupnost pro nákladní automobil zcela znemožněna, což je kritické zejm. v době provádění zimní údržby. V budově na pozemku parc. [číslo] je uskladněn a na vozidlo zimní údržby komunikací pomocí dopravníkového pásu nakládán posypový materiál. Značně je omezen vjezd a výjezd vozidla Magma Alficar, zcela znemožněn je vjezd nákladního automobilu typu Avia, Liaz, Tatra. Do objektu nevjede v případě nutnosti opravy nebo výměny dílů (výměna nástaveb na vozidlo Magma Alficar) ani dodávkové vozidlo Citroën Jumper. Je vyloučena i plánovaná přeprava nádob na třídění odpadů nově pořízeným vozidlem Isuzu M21/R205.

9. Z doplnění skutkových tvrzení žalovaných plyne, že oplocení bylo vybudováno již [datum]. Žalované byly se žalobkyní v kontaktu prostřednictvím [jméno] [příjmení]. Je zřejmé, že pokud dne [datum] došlo k jednání na místě samém se zástupcem žalovaných, bylo takové setkání iniciováno na základě znalosti situace podstatně dříve a žalobkyni musela být známa i osoba, která dle jejího názoru držbu ohrožuje. Žalované přitom ve vjezdu na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně nebrání a nedochází k svémocnému rušení držby. Žalobkyně tyto nemovitosti užívá i nadále jako doposud.

10. Z předložených fotografií (datum pořízení snímků je patrné toliko z jedné fotografie, která byla pořízena dne [datum]), jež jsou zjevně pořízeny v letních i zimních měsících, je stavba oplocení, resp. překážky na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [země], patrná.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] učiněné při jednání soud zjistil, že [datum], kdy přišel pan starosta, měl svědek zabetonované 4 plotové tyčky, které tvořily ohradník„ proti pronikání nepatřičných jevů“. Ptal se, co na místě dělá, svědek mu sdělil, že tak za 2 dny to bude mít hotové, že se potom potkají. Pan starosta projevil ochotu se potkat, svědek si vymínil účast ještě dalších 2 osob, a to [anonymizována dvě slova] [příjmení] a radního [anonymizováno]. Svědek se chtěl sejít hned po dokončení ohrádky, pan starosta mu řekl, že až 2 další osoby budou moct, tak mu dá vědět. Potkali se začátkem září. O tom, že jsou tyčky zabetonované, věděl pan starosta už v červenci, za 2 dny svědek ještě protáhl pletivo. Dne 1. 8. už bylo oplocení dokončené. Jeden ze zaměstnanců žalobkyně [jméno] [příjmení] má zahradu hned za objektem, takže to musel vidět. Pan starosta to musel vědět od svých zaměstnanců. Svědek uvedl, že nedokáže přesně posoudit, jak často na místo zástupci žalobkyně jezdí, má však za to, že tak 3x týdně, a to hlavně v létě, v zimě podle počasí, protože v objektu nabírají a mají uskladněný štěrk.

12. Podle § 176 o. s. ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobkyně domáhá ochrany rušené držby. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobkyně ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobkyně musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

13. Podle ust. § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobkyně získala proti žalovaným nepravou držbu nebo že ji z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

14. Podle ust. § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobkyně mohla své právo uplatnit poprvé. K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalované uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

15. Smyslem žaloby na uchování držby není ochrana práva, nýbrž pokojného stavu; soud proto nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou a zda žalobkyni svědčí právo. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobkyně prokázala, že je držitelem práva (vykonává jej), a žalované ji v tomto neoprávněně ruší. Rozhodující je poslední držba, kterou je třeba rozumět faktický stav, když žalobkyni má být poskytnuta posesorní (prozatímní) ochrana. Účelem této žaloby není ochrana právního stavu a nelze uplatňovat námitky petitorního charakteru. V projednávané věci byla uplatněna žaloba na uchování držby (směřující proti vypuzení z držby) ve smyslu § 1007 o. z., neboť žalobkyně tvrdila, že žalované zabránily žalobkyni v používání přístupu a příjezdu k nemovitostem v jeho vlastnictví, potažmo budovám, resp. k jejich příjezdovým vratům stávající zaužívaný přístup a příjezd po pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] v podílovém spoluvlastnictví žalovaných.

16. Žaloba na ochranu či uchování držby musí být podána v subjektivní lhůtě 6 týdnů. Tato lhůta začíná běžet ode dne, kdy se držitel dozvěděl jak o skutečnostech, které zakládají právo podat žalobu, tak i o osobě, která držbu ruší nebo ohrožuje, jak vyplývá z ust. § 1008 o. z.

17. Po zhodnocení předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav (jak konstatoval už soud prvního stupně v předcházejícím rozsudku a také odvolací soud).

18. Žalobkyně je vlastníkem nemovitostí pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 2 485 m2, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 252 m2, jehož součástí je budova bez čp/če – jiná stavba na pozemku parc. [číslo] pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 253 m2, jehož součástí je budova bez čp/če – jiná stavba na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 262 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], katastrální území a [územní celek]. Žalované 1. a 2. jsou podílovými vlastníky každá id. 1/2 sousedního pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 1 460 m2, jak vyplývá z [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek].

19. Nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanými 1. a 2. jako pronajímateli ze dne ze dne [datum] bylo prokázáno, že jejím předmětem je užívání přístupové cesty – komunikace na části parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [země] od vjezdu ze„ státní silnice“ po vjezdy do objektů – nemovitostí ve vlastnictví nájemce po obou stranách pronajaté cesty. Pronajatá přístupová komunikace nebude sloužit k parkování vozidel nebo ke skladování materiálu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 20 let ode dne podpisu smlouvy a roční výše nájemného byla dohodnuta ve výši 1 450 Kč. Dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum] byla vzhledem ke zvýšení hustoty provozu a tonáže vozidel ze strany nájemce dohodnuta povinnost nájemce k provádění letní a zimní údržby této komunikace a přilehlých pozemků. Žalobkyně ke svému návrhu k důkazu přiložila jednu fotografii, bez označení data pořízení, na které jsou vidět dvě budovy, před těmito budovami ve vzdálenosti, kterou nelze určit stojí tři sloupky spojené páskou a v přední části drátěné oplocení. Žalované 1. a 2. předloženou fotodokumentací ze dne [datum] prokázaly, že tento stav se zde nacházel již [datum] a fotodokumentací ze dne [datum] prokazují, že žalobkyně nadále popsané nemovitosti v určitém – byť zjevně v omezeném rozsahu – užívá.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který stavěl předmětnou překážku na uvedeném pozemku, vyplynulo, že byla na pozemku [parcelní číslo] vybudována již ke dni [datum]. Svědek uvedl, že již [datum] měl zabetonované 4 sloupky – plotové tyčky jako plánovanou bariéru proti„ nepatřičným jevům“, jelikož se na místě scházely skupiny mladistvých. Již v tento den se starosta jako statutární zástupce žalobkyně u svědka informoval, co na daném místě provádí a co má být výsledkem jeho stavebních zásahů. Svědek se přitom vyslovil tak, že jakmile bude mít stavební úpravu zbudovanou (a to přibližně v horizontu dvou dnů), tak se mohou setkat společně s dalšími dvěma zástupci městyse (s místostarostkou [anonymizováno] [příjmení] a radním městyse [jméno] [příjmení]). Statutární zástupce žalobkyně nikterak nepopřel existenci tohoto setkání a v návaznosti na něho i vědomost žalobkyně o tom, že stavební zásah do držby jejího práva byl realizován svědkem [příjmení] již dne [datum], kdy byly budovány pilíře budoucího zásahu (plotové tyče). Soud v daném směru nemohl přehlédnout, že po pozemku, resp. po pozemcích naléhajících, jezdili i zaměstnanci žalobkyně, mimo jiné i svědkem [příjmení] tvrzený [jméno] [příjmení], který má zahradu nedaleko za objektem. Lze tedy předpokládat, že by zaměstnanci žalobkyně informovali statutární orgán obce (starostu městyse) o tom, že na pozemku, jenž je využíván jako přístup do objektů, byla vybudována překážka, jež obsahově realizaci práva přístupu (resp. držbě práva tomu odpovídajícímu) odporuje a není s ním slučitelné.

21. Soud nemohl po provedeném dokazování akceptovat tvrzení žalobkyně, že se o rušení držby dozvěděla až dne [datum] při jednání na místě samém. Žalobkyně v rámci doplnění skutkových tvrzení jednoznačně uvedla, že budovu užívali především zaměstnanci žalobkyně, a to sice intenzivněji v zimních měsících, avšak rovněž i v letních měsících, kdy v ní jsou uskladněny nádoby na tříděný odpad, střídačky využívané na stadionech při sportovních utkáních a budova je užívána rovněž Jednotkou sboru dobrovolných hasičů [země]. Vzhledem k širokému okruhu aktivit, pro jejichž realizaci jsou v budově, do níž vede přístup přes pozemek ve vlastnictví žalovaných 1. a 2., uskladněny věci, lze předpokládat, že oprávnění zaměstnanci žalobkyně se museli dozvědět o překážce bránící neomezenému přístupu do budovy – tj. zásahu do držby – již v době, která bezprostředně navazovala na okamžik vybudování faktické překážky. Tím spíše je třeba takový závěr učinit za situace, kdy svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že ačkoli se nedokáže přesně vyjádřit k četnosti využívání předmětné budovy, má za to, že zaměstnanci žalobkyně užívají stavbu přibližně třikrát týdně. Argument, na jehož základě žalobkyně buduje závěr o zachování lhůty k podání žaloby na ochranu proti rušení držby, tj. že se o rušení držby dozvěděla až dne [datum] při jednání na místě samém, soud nepovažuje za reálný potud, že k setkání na místě samém evidentně došlo v reakci na určitou skutečnost. Touto skutečností přitom dle názoru soudu byla (již existující) vědomost o tom, že došlo k zásahu do držby práva vybudováním překážky bránící přístupu k budově.

22. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobkyně mohla své právo uplatnit poprvé. Přitom vzhledem k tomu, že jde o lhůtu prekluzivní, je soud povinen k zachování této lhůty přihlížet oficiózně. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, jenž ve svém důsledku nebyl ani zpochybněn žalobkyní (zástupce žalobkyně toliko uvedl, že s odstupem času je velmi složité určit termín, mohlo to být v srpnu ale i v září), že žaloba byla podána opožděně. Soud tedy na základě provedeného dokazování má za to, že žalobkyně, resp. její statutární orgán, věděl, popř. musel vědět (objektivní možnost nabytí takového poznatku), že do držby práva bylo zasaženo nejpozději k datu [datum], jakož i o tom, kdo do tohoto práva zasáhl (svědek [příjmení] [příjmení], jenž budoval sporné překážky na pozemku [parcelní číslo]). Přes tuto vědomost žalobkyně podala žalobu na ochranu držby podle § 1003 a násl. o. z. teprve dne [datum], tedy takřka 11 týdnů poté, co k zásahu do držby došlo a o tom, že k tomuto zásahu došlo, byla žalobkyně spravena. Nutno přitom konstatovat, že zákonem upravená limitní lhůta, po níž se může držitel domáhat ochrany v posesorním řízení, vyjadřuje povahu tohoto řízení, jež nemá petitorní povahu, nýbrž jejím smyslem je poskytnutí dočasné ochrany preventivního charakteru a nikterak výsledek řízení o držební žalobě nepředjímá výsledek eventuálního petitorního řízení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným 1. a 2., jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k odvolání, doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu a účast při jednání dne [datum] v délce nepřevyšující 2 hodiny) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.