6 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobců: Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 b) Anonymizováno c) Anonymizováno d) Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 e) Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 f) Adresa zainteresované osoby 3/0 Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 g) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 h) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ch) Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 , Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 za účasti:

1. Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/2 2. Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 3. Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/4 4. Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/3 5. Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/1 pro určení vlastnického práva, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté o.s.ř., I. Žaloba na určení, že žalobce a) , jméno FO, -, Anonymizováno, , je vlastníkem ideální jedné třetiny nemovitých věcí, že žalobci b) , Anonymizováno, . , jméno FO, -, Anonymizováno, a c) , jméno FO, -, Anonymizováno, jsou vlastníky ideální jedné třetiny nemovitých věcí děleno dvěma, že žalobci d) , Anonymizováno, -, jméno FO, , g) , Jméno zainteresované osoby 1/0, , h) , Jméno zainteresované osoby 2/0, , ch) , Jméno zainteresované osoby 3/0, jsou vlastníky ideální jedné třetiny děleno šesti nemovitých věcí vzhledem k celku, a to nemovitých věcív Katastrálním území , adresa, :- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizovánov Katastrálním území , adresa, :- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno, , Anonymizovánov Katastrálním území , adresa, :- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizováno- , Anonymizovánose zamítá.II. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 1. , Jméno zainteresované společnosti 0/0, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 1. částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 2. , Anonymizováno, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 2. částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 3. , Anonymizováno, ve věcech majetkových jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 3. částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 4. , Anonymizováno, , příspěvková organizace, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VI. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 5. , adresa, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 5. částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, se žalobci domáhali určení, že , jméno FO, -, Anonymizováno, , , jméno FO, -, Anonymizováno, a , jméno FO, jsou vlastníky každý ideální jedné třetiny nemovitostí specifikovaných ve výroku I. rozsudku vzhledem k celku. Uvedli, že dne , datum, rozhodl Státní , Anonymizováno, , Krajský , Anonymizováno, pro Jihomoravský kraj (dále jen „, Anonymizováno, “), v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, o žádosti žalobců na vydání pozemků podle zákona o úpravě vlastnických vztahů půdě a jinému zemědělskému majetku č. 229/1991 Sb. v tehdy platném znění, (dále jen „zákon o půdě“) rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že žalobci nejsou vlastníky předmětných pozemků. Své rozhodnutí , Anonymizováno, odůvodnil tím, že původní vlastník nárokovaných pozemků , jméno FO, -, Anonymizováno, („, Anonymizováno, , jméno FO, “) nesplňuje podmínku československého občanství, tudíž pozemky nelze právním nástupcům původního vlastníka (tj. žalobcům) vydat. Žalobci mají za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné v celém rozsahu, jelikož , Anonymizováno, nesprávně posoudil otázku občanství , Anonymizováno, , jméno FO, a svým rozhodnutím rozhodl v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Současně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné v té části, kde , Anonymizováno, sice vzal na vědomí závazný nález Ústavního soudu, avšak nikterak nevysvětlil, proč rozhodl v rozporu s ním. Státní , Anonymizováno, zatížil řízení o restituci nárokovaných pozemků tak zásadní vadou, jež odůvodňuje přezkoumání napadeného rozhodnutí a jeho nahrazení rozhodnutím soudu podle páté části o.s.ř. Žalobci postupně dne , datum, (, jméno FO, - , Anonymizováno, - , Anonymizováno, ), dne , datum, (, jméno FO, - , Anonymizováno, ), dne , datum, (, jméno FO, ) uplatnili u povinných osob a současně u příslušného Pozemkového úřadu, jímž byl v době podání výzvy Okresní úřad , adresa, , Okresní , Anonymizováno, - předchůdce Státního pozemkového úřadu, nárok na vydání konfiskovaných nemovitostí podle zákona o půdě, když podali zejména tyto výzvy, jež jsou založeny v restitučním správním spisu , spisová značka, . Usnesením Pozemkového úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, bylo Správní řízení z důvodu potřeby posouzení předběžné otázky ve věci zjištění státního občanství a vydání osvědčení o státním občanství , Anonymizováno, , jméno FO, přerušeno. Předběžná otázka byla opakovaně řešena na úrovni Ministerstva vnitra, , Anonymizováno, a Nejvyššího správního soudu. Žalobci mají za to, že již toto usnesení Pozemkového úřadu je nezákonné, a to vzhledem k nálezu Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, a zejména vzhledem k nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. , Anonymizováno, ze dne , datum, (viz dále), ve skutečnosti se tedy nejedná ani o žádnou předběžnou otázku, která by měla mít význam pro rozhodnutí ve věci samé, neboť otázka státního občanství , Anonymizováno, , jméno FO, již byla definitivně vyřešena tak, že se mu československé státní občanství zachovává, přičemž tuto otázku již znovu otevírat a řešit nelze, resp. takový postup je neústavní. , Anonymizováno, k občanství původního vlastníka , Anonymizováno, , jméno FO, v napadeném rozhodnutí konkrétně uvádí, že: „V daném restitučním případu je stěžejní otázkou otázka státního občanství původního vlastníka , jméno FO, -, Anonymizováno, , která byla důvodem přerušení správního řízení u pozemkového úřadu. Tato předběžná otázka (ve smyslu správního řádu) byla řešena po linii věcně a místně příslušného správního úřadu (Ministerstva vnitra) a příslušných soudů (, Anonymizováno, , Nejvyšší správní soud). , Anonymizováno, v rámci restitučního řízení převzal k otázce státního občanství původního vlastníka pouze závěry výše uvedených institucí.“ Současně na jiném místě napadeného rozhodnutí Státní , Anonymizováno, konstatuje, že „první rozhodnutí Ministerstva vnitra včetně na něj navazujících správních i soudních rozhodnutí, kterými bylo rozhodnutí o nezachování občanství původního vlastníka nárokovaných pozemků , Anonymizováno, , jméno FO, potvrzeno, Ústavní soud zrušil ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. I. , Anonymizováno, “. Protože se v pořadí druhé rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti , Anonymizováno, , jméno FO, na zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 1 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (dále jen „Dekret“) zakládá na obdobných argumentech, jako rozhodnutí první, odporuje zjevně výše uvedenému nálezu Ústavního soudu. , Anonymizováno, tento rozpor zcela ignoroval a nikterak se jím nezabýval. Ve svém odůvodnění se , Anonymizováno, omezuje na pouhé konstatování existence těchto rozhodnutí, a aniž by se vůbec pokusil vysvětlit důvody pro svůj postup, přiklání se v otázce občanství , Anonymizováno, , jméno FO, k rozhodnutí Ministerstva vnitra.

2. Řízení o zachování československého občanství , Anonymizováno, , jméno FO, bylo zahájeno žádostí podanou u Okresního národního výboru v , Anonymizováno, dne , datum, , v níž se , Anonymizováno, , jméno FO, dožadoval vydání osvědčení o národní spolehlivosti jako Čecha, který se v době zvýšeného ohrožení republiky přihlásil za , adresa, , donucen k tomu nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými. Druhý, alternativně podaný návrh obsahoval žádost , Anonymizováno, , jméno FO, jako , adresa, o zachování československého státního občanství. V tomto návrhu , Anonymizováno, , jméno FO, argumentoval tím, že je , adresa, , který zůstal věrný Československé republice, nikdy se neprovinil proti národům českému a slovenskému, činně se zúčastnil boje za osvobození republiky a trpěl pod nacistickým nebo fašistickým terorem (§ 2 odst. 1 dekretu). O návrhu rozhodoval Krajský národní výbor na návrh Okresního národního výboru, který současně vydával tzv. osvědčení typu B vydávané podle § 2 odst. 2 citovaného dekretu prezidenta republiky. Ustanovení § 2 odst. 2 Dekretu stanovovalo, že se osoby, kterým bylo vydáno takovéto osvědčení, až do vyřízení žádosti považují za československé státní občany. Konečného vyřízení žádosti se , Anonymizováno, , jméno FO, již nedočkal, jelikož dne , datum, zemřel. Zemřel tedy jako československý státní občan. Na toto řízení navázalo na základě nezákonného usnesení Pozemkového úřadu rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , tedy po 56 letech č.j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnuto, že žádosti , Anonymizováno, , jméno FO, se nevyhovuje. Rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo posléze potvrzeno postupně rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a oběma správním rozhodnutím podali žalobci jako potomci , Anonymizováno, , jméno FO, ústavní stížnost, v níž namítali porušení svých základních práv a svobod plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud připomněl, že na základě dekretů prezidenta republiky nelze nyní konstituovat nové právní vztahy, když uvedl již dříve vyslovený závěr, že: „Aplikace dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. na v minulosti již proběhlá jednání a skutečnosti, nejde-li ovšem o použití konstitutivního charakteru, je v souladu s ústavní zásadou zákazu retroaktivity, a není proto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s mezinárodními závazky ČR“. Současně Ústavní soud podotkl, že na , Anonymizováno, , jméno FO, bylo vydáním osvědčení typu B pohlíženo téměř šest dekád jako na československého občana, kterým zůstal i po dobu nacistické okupace Čech a Moravy. Nelze proto akceptovat, aby stát v naprosto libovolné lhůtě a se značným odstupem od událostí relevantních pro posouzení podané žádosti jal se nahradit původní (byť prozatímní) rozhodnutí, na jehož základě mezitím vznikaly v dobré víře právní vztahy. Současně Ústavní soud napadeným rozhodnutím vytkl, že správní orgány a soud nepostupovaly v souladu se zásadou, dle které má být ve skutkově obdobných věcech postupováno obdobně. Konkrétně předchozím rozhodnutím vytkl, že zatímco v jiných případech bylo rozhodnuto o zachování občanství v situaci, kdy se žadatel aktivně nepodílel na boji proti nacistické okupaci, ale vytvářel prostředí umožňující takový boj, v případě věci , Anonymizováno, , jméno FO, neposoudily podporu československému projevenou vytvářením podmínek za dostatečnou, a to i přesto že , Anonymizováno, , jméno FO, byl prokazatelně od roku , Anonymizováno, ze zdravotních důvodů prakticky připoután na lůžko. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. , Anonymizováno, ze dne , datum, dospěl k závěru, že základní práva a svobody stěžovatelů byla dotčena a všechna ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Po zrušujícím nálezu Ústavního soudu v řízení o žádosti , Anonymizováno, , jméno FO, pokračovalo Ministerstvo vnitra. Navzdory závěrům obsaženým v citovaném nálezu, Ministerstvo vnitra svým rozhodnutím ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, žádosti , Anonymizováno, , jméno FO, opětovně nevyhovělo. Na toto rozhodnutí navazují rozhodnutí Ministra vnitra č.j. , Anonymizováno, - , var. symbol, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , rozsudek , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j , spisová značka, potvrzující jeho správnost a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, odmítající kasační stížnost žalobců (ovšem pouze z důvodu její opožděnosti). Nápravu v otázce občanství původního vlastníka nárokovaných pozemků nepřinesl ani následný návrh žalobců na obnovu řízení, který byl rovněž zamítnut, neboť podle názoru Nejvyššího správního soudu nebyly dány důvody pro obnovu řízení. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu hodlají žalobci rovněž napadnout ústavní stížností. Vlastnictví , Anonymizováno, , jméno FO, dotčených pozemků ke dni konfiskace bylo prokázáno, stejně jako právní nástupnictví žalobců.

3. Podle § 1 odst. 1 Dekretu pozbyli českoslovenští státní občané mimo jiné německé národnosti, kteří podle předpisů okupační moci nabyli německou státní příslušnost, dnem nabytí takové státní příslušnosti československé státní občanství (k tomu došlo v případě , právnická osoba, . dne , datum, ). Dekret však umožňoval v ustanovení § 2 odst. 1, aby osoby spadající pod § 1 (viz předchozí odstavec), měly, slovy zákona, "zachováno“ československé státní občanství, prokáží-li, že zůstaly čs. republice věrny, neprovinily se nikdy proti českému či slovenskému národu a buď se činně zúčastnily boje za osvobození republiky, nebo trpěly pod nacistickým terorem. Výchozí podmínkou bylo podle odst. 2 § 2 dekretu podání žádosti o zachování státního občanství místně příslušnému národnímu výboru (, právnická osoba, . podal žádost dne , datum, ) do šesti měsíců od účinnosti Dekretu; Dekret nabyl účinnost dne , datum, . Podle téhož ustanovení § 2 odst. 2 Dekretu rozhodovalo o žádosti ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru. Toto znění § 2 odst. 2 Dekretu o rozhodovací pravomoci ministerstva vnitra v souvislosti se zachováním státního občanství platilo až do , datum, , kdy nabylo účinnost vládní nařízení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech působnosti ve veřejné správě. Cestou § 1 odst. 3, § 2 a přílohy A položky 25 tohoto nařízení byla ve věcech rozhodování o žádostech za zachování československého státního občanství přesunuta působnost ministerstva vnitra na příslušné krajské národní výbory. To se však stalo již v období, které pro účely řešení zde nastolených právních otázek není významné. Podmínka zpětného nabytí státního občanství byla kladně zodpovězena - a v této podobě následně nižšími instancemi respektována - Ústavním soudem v jeho relevantních nálezech sp. zn. , Anonymizováno, . V rozhodnutí o zachování státního občanství podle § 2 odst. 2 Dekretu je již pojmově obsaženo rozhodnutí o národní spolehlivosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ústavní soud se k aplikovatelnosti některých dekretů prezidenta republiky vyjádřil opakovaně, přičemž stěžejní právní názor Ústavního soudu, který je zároveň jasnou interpretační instrukcí obecným soudům, vyjádřil v nálezu Pléna Ústavního soudu sp. zn. P. ÚS 14/94: „to, co přichází z minulosti, musí sice tváří v tvář přítomnosti v principu hodnotově obstát, toto hodnocení minulého nemůže však být soudem přítomnosti nad minulostí. Jinými slovy, řád minulosti nemůže být postaven před soud řádu přítomnosti,[…]“ a dále uzavírá „Z tohoto hlediska nelze tedy, posuzováno podle citovaného dekretu, dnes již pozbýt československé, resp. české státní občanství“. , Anonymizováno, , jméno FO, , již tedy nemůže, posuzováno dnes, pozbýt československého státního občanství podle § 1 odst. 1 Dekretu a nadále mu svědčí domněnka československého státního občanství. Usnesení Pozemkového úřadu o přerušení řízení a následná rozhodnutí Ministerstva vnitra a potvrzující rozsudky správních soudů jsou porušením základního práva žalobců na soudní ochranu v dobré víře nabytých práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Po více než půl století nelze revidovat pro žadatele příznivé rozhodnutí vydané tehdy kompetentními orgány, takový postup vykazuje všechny znaky libovůle orgánů veřejné moci a je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 1 Listiny, a proto je nelze při rozhodování o žalobě respektovat. , Anonymizováno, pochybil, když se při posouzení splnění podmínky občanství původního vlastníka řídil rozhodnutím Ministerstva vnitra, které v rozporu s nálezem Ústavního soudu nedovoleným způsobem aplikovalo Dekret. Na předka žalobců je tedy třeba pohlížet jako na československého, resp. českého státního občana. Současně své rozhodnutí učinil nepřezkoumatelným, když z jeho odůvodnění není vůbec patrné, jaké úvahy jej vedly k nerespektování závazné judikatury Ústavního soudu. , Anonymizováno, rovněž nesprávně interpretoval a aplikoval ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě o absolutní neplatnosti právních jednání dispozice s restitucí dotčenými (objektivně) pozemky. Žalobci splňují podmínky pro vydání předmětných pozemků podle zákona o půdě, toto právo jim napadeným rozhodnutím bylo upřeno. Vzhledem ke shora uvedenému mají žalobci za to, že napadeným rozhodnutím byli dotčeni na svých právech, přičemž z tohoto důvodu podávají v zákonné lhůtě tuto žalobu.

4. Účastník 1. , právnická osoba, . navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobců považuje za zcela nedůvodný. Uvedl, že , Anonymizováno, rozhodl zcela správně vydaným rozhodnutím, na základě posouzení nesplnění základní zákonné podmínky spočívající v nezachování československého státního občanství , Anonymizováno, , jméno FO, , což je prvním a základním předpokladem pro uplatnění restitučních nároků. Dodal, že žalobci v podané žalobě zcela záměrně ignorují aktuální závěry soudů, které byly vysloveny v soudních řízeních ohledně meritorního rozhodnutí ve věcech nezachování československého státního občanství původního vlastníka , Anonymizováno, , jméno FO, a současně i aktuální závěry příslušných soudů v otázce nesplnění podmínek pro povolení obnovy řízení tohoto meritorního rozhodování o občanství původního vlastníka. V řízení o nezachování československého státního občanství původního vlastníka , Anonymizováno, , jméno FO, byl dekret č. 33/1945 Sb. aplikován k posouzení a deklaraci právních vztahů vzniklých v minulosti, nikoliv ke konstituování nových právních vztahů. Ve vztahu k původnímu vlastníku tak byl deklarován stav, kdy žádost podle § 2 odst. 2 dekretu podával jako německý občan a tento stav zůstal nadále zachován, protože nebylo o jeho žádosti rozhodnuto kladně.

5. Účastník 2. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, rovněž navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobců neuznává.

6. Účastník 3. , Anonymizováno, - , Anonymizováno, státu ve věcech majetkových žalobou uplatněný nárok v celém jeho rozsahu neuznává a sporuje. Je přesvědčen o nedůvodnosti podané žaloby, kterou vnímá jako poslední snahu žalobců zvrátit ve svůj prospěch nepříznivá rozhodnutí vztahující se k zachování občanství právního předchůdce žalobců, avšak bez splnění základních zákonem daných předpokladů. Aktuálně je bez jakýchkoli pochybností pravomocně konstatováno k tomu oprávněnými orgány, že právnímu předchůdci žalobců , jméno FO, nebylo zachováno československé občanství, čímž není splněna základní výše uvedená podmínka československého státního občanství nezbytná pro oprávněnost a příp. úspěšné uplatnění nároku dle restitučních předpisů. Na tomto faktu nic nezměnil ani návrh žalobců na obnovu řízení, který byl rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , var. symbol, , zamítnut, stejně jako následný rozklad rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, , č. j. , var. symbol, , kdy správnost napadených rozhodnutí potvrdil svým rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a celý proces návrhu žalobců na povolení obnovy řízení završil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , když kasační stížnost žalobců zamítl jako nedůvodnou. Na tyto pravomocné závěry (nezachování československého občanství a s tím spojené nesplnění základního předpokladu, aby mohli být žalobci posuzování jako oprávněné osoby) pak navázal i Státní , Anonymizováno, v žalobě napadeném rozhodnutí, pročež nelze souhlasit s názorem žalobců, že je jeho rozhodnutí nezákonné, nepřezkoumatelné a už vůbec není možno akceptovat jejich návrh, aby nalézací soud zasáhl do právní moci rozhodnutí správních orgánů, opětovně řešil problematiku občanství právního předchůdce žalobců , jméno FO, a přehodnotil tak pravomocné závěry výše označených správních orgánů potvrzené správním soudem o nezachování občanství, když k tomu není nadán pravomocí a není tato problematiku v oblasti jeho působnosti. S odkazem na tyto skutečnosti navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

7. Účastník 5. , adresa, rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Za stěžejní otázku důležitou pro rozhodnutí Pozemkové úřadu považuje vyřešení otázky státního občanství původního vlastníka , Anonymizováno, , jméno FO, jako právního předchůdce žalobců. Otázka státního občanství právního předchůdce žalobců , jméno FO, -, Anonymizováno, byla opakovaně řešena na několika , Anonymizováno, Ačkoli žalobci tvrdí, že tato záležitost není stále definitivně vyřešena, neboť žalobci v žalobě upozorňují, že se opět hodlají obrátit na Ústavní soud České republiky prostřednictvím ústavní stížnosti, veškerá současná rozhodnutí vyznívají v neprospěch žalobců. V prozatím posledním soudním rozhodnutí Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , datum, , čj. , spisová značka, opětovně rozhodl v neprospěch žalobců, když zamítl jimi podanou kasační stížnost. Ačkoli , Anonymizováno, svoje rozhodnutí vydal ještě bez znalosti obsahu citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, rozhodl v jeho souladu, neboť ani v tomto případě zamítnutím kasační stížnosti nebyla povolena obnova řízení ve věci zachování československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, . Námitka žalobců, že , Anonymizováno, nesprávně posoudil otázku státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, a rozhodl tak v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu, aniž by toto své rozhodnutí blíže vysvětlil, nepovažuje město , adresa, za pravdivé, když na stranách 3-7 Rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl úvahu, kterou se při vydání tohoto rozhodnutí řídil. Nutno konstatovat, že , Anonymizováno, v otázce státního občanství dospěl ke stejnému závěru jako soud v poslední instanci. Ačkoli Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp.zn.: I , Anonymizováno, vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů, v rámci řízení, která následovala, nebylo žádosti o zachování československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, opětovně vyhověno. , adresa, tak má zato, že o otázce státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, již bylo pravomocně rozhodnuto příslušným správním orgánem a rozhodnutí bylo též přezkoumáno soudy. , adresa, se však nedomnívá, že Okresní soud v , adresa, je příslušným posuzovat otázku státního občanství právního předchůdce žalobců, když o státním občanství může v souladu s § 2 odst. 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, ve znění pozdějších předpisů, jakožto i dle § 10 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů rozhodnout pouze správní orgán ve správním řízení, což pravomocně učinilo Ministerstvo vnitra ČR.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby dle ust. § 247 odst. 1 o. s. ř., tedy zachování lhůty 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, a dospěl k závěru, že žalobci podali žalobu včas, neboť rozhodnutí správního orgánu bylo do datové schránky právní zástupkyně žalobců doručeno dne , datum, a žalobu podali u soudu dne , datum, .

9. Ve smyslu ust. § 250f věta první o. s. ř. soud projednal věc v mezích, ve kterých se žalobci domáhali projednání sporu v řízení před soudem, přičemž dle ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. vzal za svá též skutková zjištění správního orgánu tam, kde účastníci skutkové závěry správního orgánu nezpochybňovali.

10. Soud nejprve provedl dokazování správním spisem Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V řízení před správním orgánem bylo prokázáno, že paní , jméno FO, -, Anonymizováno, uplatnila dne , datum, u právního předchůdce pozemkového úřadu, kterým byl Okresní úřad , adresa, , Okresní , Anonymizováno, , nárok na vydání konfiskovaných nemovitostí mimo jiné pozemků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, , jméno FO, -, Anonymizováno, pak prostřednictvím svého právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, a , jméno FO, prostřednictvím svého právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, . Nárok byl uplatněn ve smyslu zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., s tím, že původním vlastníkem nárokovaných nemovitých věcí byl , jméno FO, -, Anonymizováno, . Dohoda o vydání pozemků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí nebyla ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o půdě uzavřena.

11. V prováděném řízení se , Anonymizováno, nejprve zabýval otázkou, zda lze na nemovité věci pozemky , adresa, v katastrálním území , adresa, aplikovat zákon o půdě. Zákon o půdě ve svém § 1 odst. 1 stanoví, na který majetek se vztahuje. V § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě se mimo jiné uvádí, že se vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj , Anonymizováno, 3 náleží a v rozsahu stanoveném zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond. Vymezení půdy tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející ke dni účinnosti zákona, tj. ke dni , datum, , obsahoval § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. Dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona je zemědělský půdní fond zemědělská půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Do zemědělského půdního fondu dle § 1 odst. 3 shora uvedeného zákona náležejí též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, ale jsou pro ni nepostradatelné (např. polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.). Vymezení půdy tvořící lesní půdní fond ke dni účinnosti zákona, tj. ke dni , datum, , obsahoval § 2 zákona č. 61/1977 Sb., o , Anonymizováno, Dle § 2 odst. 1 citovaného zákona tvoří lesní půdní fond pozemky, které jsou trvale určeny k plnění funkcí lesů tj. pozemky porostlé lesními dřevinami, které slouží k plnění funkcí lesů a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny za účelem obnovy nebo za účelem zřízení lesních školek, popřípadě lesních semenných plantáží, pozemky bez lesních porostů, které slouží lesnímu hospodářství a jsou pro ně nepostradatelné (rozdělovací průseky, lesní cesty, plochy horních lesních skladů apod.), pozemky nad horní hranicí stromové vegetace ve vysokohorských oblastech s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a dále ty, které za lesní pozemky prohlásí orgán státní správy lesního hospodářství (§ 2 odst. 2 citovaného zákona). Uvedený předpis byl zrušen zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), který pracuje s jinými pojmy. Dle ustanovení § 2 písm. a) zákona o lesích se pro účely tohoto zákona rozumí lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pozemky určené k plnění funkcí lesa pak vymezuje § 3 zákona č. 289/1995 Sb. ustanovení § 3 odst. 3 zákona o lesích pak stanoví postup v případě pochybností o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkce lesa. Dále se zákon vztahuje na obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků a na jiný zemědělský majetek uvedený v § 20 zákona. Nemovité věci, o kterých je tímto rozhodnutím rozhodováno, byly v knihovních vložkách č. , hodnota, (katastrální území , adresa, ) a č. , hodnota, Moravských zemských desek (katastrální území , adresa, ) zapsány v kulturách les, role, pastva, louka, stavební plocha a cesta. Naplňují tedy tak podmínky ustanovení § 1 zákona o půdě v součinnosti s § 30 zákona o půdě, neboť původní nemovitosti nepochybně náležely k rozsáhlému zemědělskému a lesnímu majetku rodiny , jméno FO, -, Anonymizováno, . Tyto skutečnosti byly v řízení potvrzeny zejména výpisy z knihovních vložek č. , hodnota, a , Anonymizováno, Moravských zemských desek. Podle zákona o půdě může být předmětem restituce nejen půda, která tvoří zemědělský půdní fond a jiný majetek, který je k účelům zemědělským nebo lesnickým užíván, uvedený v § 1 odst. 1 zákona o půdě, nýbrž podle § 30 zákona o půdě také majetek, který v současné době nemá tento charakter, ale byl k těmto účelům užíván v době odnětí vlastnického práva. , Anonymizováno, proto v prováděném řízení dospěl k závěru, že na nemovitosti, uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí se v plném rozsahu vztahuje věcná působnost zákona o půdě. Na nemovitostech, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, nevázla ke dni odnětí dle sdělení Ministerstva financí ČR čj. , Anonymizováno, ze dne , datum, žádná pohledávka.

12. V dané restituční věci je stěžejní otázkou otázka státního občanství původního vlastníka , jméno FO, -, Anonymizováno, , která byla důvodem pro přerušení správního řízení u pozemkového úřadu. Tato předběžná otázka (ve smyslu správního řádu) byla řešena po linii věcně a místně příslušného správního úřadu (Ministerstvo vnitra ČR) a příslušných soudů (, Anonymizováno, , Nejvyšší správní soud, Ústavní soud ČR). , Anonymizováno, v rámci restitučního řízení převzal k otázce státního občanství původního vlastníka pouze závěry výše citovaných institucí, které byly vysloveny zejména v rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik čj. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , v rozhodnutí ministra vnitra čj. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , v rozsudku , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v rozsudku , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a rozhodnutí Ministra vnitra čj. , Anonymizováno, , var. symbol, ze dne , datum, .

13. Soud provedl dokazování listinami a zjistil následující skutkový stav:

14. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, oddělení státního občanství a matrik ze dne , datum, nebylo vyhověno žádosti , jméno FO, -, Anonymizováno, , nar. , datum, , zemřelého , datum, , o zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 2 ústavního dekretu prezidenta republiky č. , hodnota, /1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (dále jen „Dekret“).15. , jméno FO, -, Anonymizováno, podal Okresnímu národnímu výboru v , Anonymizováno, dne , datum, žádost o vydání osvědčení o národní spolehlivosti podle § 1 odst. 4 Dekretu, popř. o zjištění, zda se mu zachovává československé státní občanství podle § 2 odst. 1 Dekretu. Žádost o vydání osvědčení o národní spolehlivosti podle § 1 odst. 4 Dekretu mu byla výměrem Okresního národního výboru v , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, zamítnuta. Dále mu bylo dne , datum, (tedy po smrti) vydáno Okresním národním výborem v , Anonymizováno, prozatímní osvědčení typu B podle § 2 Dekretu, podle „něhož jest jmenovaného až do vyřízení jeho žádosti podané podle § 2 odst. 2 Dekretu považovati za československého státního občana“. Toto osvědčení platilo i , právnická osoba, , jméno FO, -, Anonymizováno, , nar. , datum, , a to , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, .

16. V odůvodnění rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, je konstatováno, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí o žádosti podle § 2 Dekretu je aktem deklaratorním s účinky ex tunc, pozbyl původní žadatel , jméno FO, -, Anonymizováno, , nar. , datum, , československé státní občanství podle § 1 odst. 1 Dekretu dnem, kdy podle předpisů cizí okupační moci nabyl německou státní příslušnost, tj. dnem , datum, .

17. Rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, bylo rozhodnuto o rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, , kterým nebylo vyhověno žádosti o zjištění zachování československého státního občanství zemřelého , jméno FO, -, Anonymizováno, , rozklad byl zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že , jméno FO, -, Anonymizováno, bylo vydáno Okresním národním výborem v , Anonymizováno, prozatímní osvědčení typu B podle § 2 Dekretu. Toto prozatímní osvědčení typu B vydané žadateli po jeho smrti, je aktem deklaratorním, nejedná se o rozhodnutí, kterým by žadatel nabyl práv v dobré víře, nejedná se rozhodnutí konstitutivní ex nunc, kterým by žadateli právo přiznalo. Žádost o vydání osvědčení o národní spolehlivosti podle § 1 odst. 4 Dekretu mu byla výměrem Okresního národního výboru v , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, zamítnuta. Řízení o odvolání neproběhlo, neboť pozůstalá manželka žadatele prohlásila dne , datum, , že netrvá na projednání odvolání. Řízení podle § 1 odst. 4 Dekretu tedy bylo pravomocně ukončeno v roce 1952 a ministerstvu vnitra nepřísluší přezkum tohoto pravomocně ukončeného řízení.

18. Toto citované rozhodnutí ministerstva vnitra se vyjádřilo i k rozhodování soudů (, Anonymizováno, a Krajského soudu v , adresa, , rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), které rozhodovaly o tom, zda jsou splněny zákonné podmínky pro restituci majetku žadatele, nikoli v tom, zda , jméno FO, -, Anonymizováno, byl ke dni svého úmrtí československým státním občanem. Ministr vnitra tak dospěl k závěru, že nebylo prokázáno splnění podmínek stanovených pro vydání osvědčení o zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 2 Dekretu.

19. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne , datum, sp. zn. I. , Anonymizováno, , že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , rozhodnutím ministra vnitra ČR ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, a rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, byla porušena základní práva a svobody stěžovatelů plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a tato rozhodnutí zrušil. Z odůvodnění tohoto nálezu mimo jiné vyplývá, že aplikace Dekretu na v minulosti již proběhlá jednání a skutečnosti, nejde-li ovšem o použití konstitutivního charakteru, je v souladu s ústavní zásadou zákazu retroaktivity, a není proto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s mezinárodními závazky ČR. Při úvahách o možnosti a vůbec přípustnosti tzv. "nápravy" rozhodnutí orgánů veřejné moci aplikujících v letech 1945 až 1948 Dekret, byla-li navíc tato rozhodnutí předběžné povahy pro žadatele příznivá, Ústavní soud zastává názor, že nelze abstrahovat od skutečnosti, že se jednalo o rozhodnutí orgánů, které byly dobře obeznámeny s tehdejší realitou a neměly od tehdejších, bezesporu tragických událostí, nepřiměřený časový odstup. Byly tedy více či méně způsobilé bezprostředního hodnocení skutečností relevantních podle příslušných ustanovení Dekretu. Při dnešním hodnocení těchto skutečností, za situace dnes již velmi obtížného dohledávání skutkových podkladů pro rozhodnutí orgánu veřejné moci, po uplynutí téměř šesti dekád od konce druhé světové války, je nezbytné postupovat s největší obezřetností. Rovněž není ústavně přípustné, aby se orgány veřejné moci cítily bezvýhradně vázány rozhodnutími a právními názory státních orgánů z let 1948 až 1989, tedy z období, v němž docházelo k mocenskému zneužívání práva totalitárním komunistickým režimem.

20. Rovnost v právech zakládá právo na stejné rozhodování ve stejných případech, čímž zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Poválečné dekrety prezidenta republiky, jakým je např. dekret č. 33/1946 Sb. („Dekret“), vycházejí z reality druhé světové války a doby bezprostředně po válce. Ústavní soud shledal napadená rozhodnutí v rozporu s principy vyplývajícími z čl. 36 odst. 1 , právnická osoba, hodnotou právní jistoty vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Tento závěr vyplývá jednak z toho, že Ministerstvo vnitra zcela přehodnotilo právní závěry ONV v , Anonymizováno, z roku 1946, přičemž ONV v , Anonymizováno, v roce 1946 byl, na rozdíl od Ministerstva vnitra v roce 2002, orgánem způsobilým bezprostředního poznání a hodnocení skutečností podle ustanovení § 2 odst. 1 Dekretu, jednak z toho, že k tomuto přehodnocení došlo ve zjevném rozporu s obsahem správního spisu. Dalším, ústavně nepřípustným aspektem napadených rozhodnutí je jejich předpoklad, že deklaratorním rozhodnutím nelze nabýt práv v dobré víře. Názor Nejvyššího správního soudu, že osvědčení typu B, kterým stěžovatelé disponují, lze přirovnat k nařízení předběžného opatření po zahájení řízení v občanském soudním řízení ve smyslu § 102 odst. 1 o. s. ř., a že tedy "vydání předběžného opatření nebrání tomu, aby rozhodnutím soudu ve věci samé byla žaloba zamítnuta", je v této věci zcela nepřípadný. Správní soud zde nedostál svému poslání chránit základní práva občanů, když ignoroval skutečnost, že podle výslovné dikce § 2 odst. 2 Dekretu se, po dobu 56 let, pohlíželo na právního předchůdce stěžovatelů tak, že jeho státní občanství zůstalo během nacistické okupace Čech a Moravy zachováno.

21. I když se v případě osvědčení typu B jedná o rozhodnutí předběžné povahy, neznamená to, že stát může libovolně, v libovolné lhůtě, toto rozhodnutí nahradit rozhodnutím novým. Je nutno si uvědomit, že v průběhu doby i na základě takovéhoto rozhodnutí vznikají subjektivní práva v důvěře v existující právní stav. Adresáti takovéhoto rozhodnutí předběžné povahy plánují svůj život s důvěrou v trvající právní stav a v jeho ochranu. Nelze pominout, že právní stav v této věci - tedy zachování státního občanství právního předchůdce stěžovatelů - byl bezmála šest desetiletí nezměněn. Jak Ústavní soud již shora poukázal, správní orgán ve věci stěžovatelů naopak, po 56 letech, vydal rozhodnutí zcela opačné z důvodů, které by neobstály samy o sobě, i kdyby byl pominut princip ochrany oprávněných očekávání.

22. Žádostí , jméno FO, -, Anonymizováno, se tedy opětovně zabývalo ministerstvo vnitra, oddělení státního občanství a matrik, v rozhodnutí ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , var. symbol, /, Anonymizováno, a žádosti o zjištění zachování jeho československého státního občanství opět nevyhovělo. Zdůraznilo, že důvodem vydání tohoto rozhodnutí je nutnost definitivním způsobem vyřešit otázku státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, , zjištění nového skutkového stavu na základě nových důkazů a podkladů, což není pokusem o obcházení nálezu Ústavního soudu I. , Anonymizováno, . Ministerstvo vnitra se podrobně a pečlivě zabývalo předpoklady pro zjištění zachování československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, a dospělo k závěru, že tento nesplňuje podmínku činné účasti v bojích za osvobození Československé republiky ve smyslu § 2 odst. 1 Dekretu, nesplňuje podmínku trpění pod nacistickým nebo fašistickým terorem ve smyslu § 2 odst. 1 Dekretu a proto nelze jeho žádosti vyhovět.

23. Na základě podaného rozkladu potomky , jméno FO, -, Anonymizováno, rozhodl ministr vnitra rozhodnutím ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, – , var. symbol, /, Anonymizováno, , rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že ve výše uvedeném nálezu I. , Anonymizováno, Ústavní soud neuvedl, jakým způsobem má, popř. nemá být otázka státního občanství , Anonymizováno, , jméno FO, dále řešena, resp. jaký konečný závěr o státním občanství jmenovaného a kým by měl být učiněn. Jelikož nebylo konečným způsobem o žádosti o zjištění zachování jeho československého státního občanství , Anonymizováno, , jméno FO, rozhodnuto, tato skutečnost bránila vydání meritorního rozhodnutí ve věci restitučního nároku uplatněném potomky jmenovaného u Pozemkového úřadu v , adresa, , začalo se jí Ministerstvo vnitra opětovně zabývat. Spisový materiál byl doplněn o kompletní spisovou dokumentaci, právní zástupci potomků jmenovaného bylo umožněno, aby do této spisové dokumentace nahlédl a vyjádřil sek jednotlivým podkladům. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že ministr vnitra v souvislosti s podaným rozkladem znovu posoudil všechny skutečnosti a okolnosti a nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí oddělení státního občanství a matrik.

24. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byla odmítnuta kasační stížnost potomků , jméno FO, -, Anonymizováno, proti rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, – , var. symbol, /, Anonymizováno, , a to pro opožděnost. Z odůvodnění rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, – , var. symbol, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že , Anonymizováno, se neztotožnil s námitkou žalobců, že Ministerstvo vnitra, resp. ministr. vnitra, se ve svém rozhodnutí zásadním způsobem odchýlil od závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. , Anonymizováno, ze dne , datum, , tento závěr, resp. jeho závěry, absolutně nerespektuje a nepřípustným způsobem tento nález obchází. Soud konstatoval, že správní orgány v dané věci řádně zjistily skutečný stav věci, byl shromážděn rozsáhlý důkazní materiál, z něhož správní orgány vyvodily pro danou věc správný závěr, když porovnáním všech důkazů dospěly k závěru, že , jméno FO, -, Anonymizováno, nesplňuje podmínky pro zachování československého státního občanství a náležitě se vypořádaly i s námitkami žalobců.

25. Věcí se dále zabýval Nejvyšší správní soud a rozhodl rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , který byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud shrnul, že v předchozím řízení nedošlo k nesprávnému, resp. neúplnému vypořádání důkazů a skutečností, na něž je v kasační stížnosti odkazováno. Ministr vnitra se těmito adekvátně zabýval a městský soud jeho závěry náležitě přezkoumal. Nejvyšší správní soud neshledal důvod ke zrušení kasačních stížností napadeného rozsudku městského soudu, či jemu předcházejících správních rozhodnutí. Zdůraznil přitom, že s ohledem na předmět řízení nemohl posuzovat vlastní otázku restitučních nároků žalobců, jakož ani zákonnost, správnost či úplnost rozhodnutí vydaných ve věci zachování československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, s tím, že soudní řízení týkající se této otázky bylo s konečnou platností ukončeno opožděným podáním kasační stížnosti.

26. Ústavním soudem byla dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, zamítnuta ústavní stížnost stěžovatelky , jméno FO, -, Anonymizováno, , proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí ministra vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , var. symbol, , rozhodnutí ministra vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, . Ústavní soud se v tomto rozhodnutí podrobně zabýval skutkovými okolnostmi případu a obsahem napadených rozhodnutí, argumentací stěžovatelky, samotnou opodstatněností ústavní stížnosti, námitkou, že o povolení obnovy rozhodoval nepříslušný správní orgán, námitkou nicotnosti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zachování občanství, námitkou nezohlednění tzv. funkcionálního státního občanství jakož i námitkou nerespektování nálezu I. , Anonymizováno, , kterou neshledal opodstatněnou.

27. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě, účinného od , datum, ) se zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků. Podle ust. § 30 zákona o půdě pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

28. Podle ust. § 4 odst. 1, 2 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí:a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti,c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1,e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

29. Podle ust. § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zák. č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát (odst. 1).

30. Oprávněnou osobou je státní občan České republiky, který pozbyl majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem v období od , datum, do , datum, a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být, ani nebyla odškodněna podle mezinárodních smluv uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po druhé světové válce (odst. 2).

31. Zemřela-li osoba, uvedená v odstavci 1 nebo 2 před uplynutím lhůty, uvedené v § 11a, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky,1) fyzické osoby v tomto pořadí:a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu. To neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva. Byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti,c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 11a, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1,e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.

32. Oprávněná osoba podle odstavce 1 může uplatnit nárok na vydání nemovitosti, jestliže k 31. lednu 1996 je občanem České republiky, kterým se stala podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství nepozbyla (odst. 3).

33. Podle ust. § 11a odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb. osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. květnu 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit do 31. prosince 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě její právo zaniklo (odst. 1). Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996. Neuplatněním práva v této lhůtě právo zanikne (odst. 2). Osoba oprávněná podle § 2 odst. 2 může uplatnit právo na vydání nemovitosti podle tohoto zákona nejpozději do 30. června 2001 (odst. 3).

34. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci včas ve lhůtě do , datum, uplatnili nárok na vydání předmětných nemovitostí ve smyslu ust. § 11a odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., u Okresního úřadu v , adresa, , Okresního pozemkového úřadu.

35. Soud však v tomto řízení proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté o.s.ř. ve shodě s rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne , datum, uzavřel, že žalobci nejsou vlastníky předmětných nemovitostí a tyto nemovitosti se jim tedy nevydávají do vlastnictví. Podle zákona č. 229/1991 Sb. zákona o půdě může nárok na vydání nemovitých věcí podat oprávněná osoba. Oprávněnou osobou se rozumí osoba, která splňuje zákonem dané podmínky, mj. podmínku vztahující se k existenci československého státního občanství (§ 4 odst. 1, 2 zákona o půdě. Z ustanovení zákona vyplývá, že stěžejní podmínkou důležitou pro posouzení postavení žadatele je otázka, zda žadatel má zachováno československé občanství. Bez tohoto nemůže být žadatel posuzován jako osoba oprávněná a jím uplatněný nárok nemůže být úspěšný.

36. Otázka občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, byla zkoumána v linii věcně a místně příslušných správních orgánů s možností přezkumu ve správním soudnictví. Závěr správních orgánů, popř. i potvrzený ve správním soudnictví, který nabyl právní moci, je závazný pro ostatní ve věci rozhodující orgány. Soudy v civilním řízení nemohou znovu přezkoumávat a rozhodovat o otázce zachování či nezachování československého státního občanství, neboť kompetentním orgánem k rozhodnutí o této otázce je Ministerstvo vnitra jako správní orgán, jehož rozhodnutí může být podrobeno soudnímu přezkumu, avšak pouze v rámci správního řízení, jež je vymezeno krajským soudům, příp. NSS pro případ kasační stížnosti.

37. Ve věci zachování či nezachování československého státního občanství právního předchůdce nynějších žalobců pana , jméno FO, -, Anonymizováno, opakovaně rozhodovalo Ministerstvo vnitra, potažmo ministr vnitra a jejich rozhodnutí byla přezkoumána v rámci správního soudnictví i Ústavním soudem, který svým nálezem ze dne ze dne , datum, sp. zn. I. , Anonymizováno, , zrušil napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , jemu předcházející rozhodnutí ministra vnitra ČR ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, - , var. symbol, /, Anonymizováno, , jimiž bylo rozhodnuto o nezachování československého občanství pana , jméno FO, , podle § 2 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (dále jen „dekret“). Následně vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, , kterým opětovně rozhodlo, že žádosti , jméno FO, o zachování československého státního občanství podle § 2 dekretu se nevyhovuje. Rozklad podaný žalobci proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, . Z velmi podrobně a obsáhle odůvodněných rozhodnutí vyplývá, že bylo náležitě zkoumáno, zda právní předchůdce žalobců , jméno FO, nabyl zpět, má zachováno, československého státního občanství či nikoliv.

38. Žaloba směřující proti uvedenému rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který se ztotožnil se závěry příslušných orgánů státní správy, dle nichž , jméno FO, nenabyl zpět československé státní občanství. Proti tomuto rozsudku se žalobci bránili kasační stížností, ta však byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuta pro opožděnost. Na základě tohoto procesu zůstala nezměněna právní moc rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, , jímž nebylo vyhověno žádosti pana , jméno FO, o zachování československého občanství podle § 2 dekretu ve spojení se zamítavým rozhodnutím ministra vnitra o rozkladu žalobců ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, .

39. Bylo tedy zjištěno příslušnými správními orgány, že právnímu předchůdci žalobců , jméno FO, -, Anonymizováno, nebylo zachováno československé občanství, čímž není splněna základní výše uvedená podmínka československého státního občanství nezbytná pro oprávněnost a příp. úspěšné uplatnění nároku dle restitučních předpisů.

40. Na tomto faktu nic nezměnil ani návrh žalobců na obnovu řízení, který byl rozhodnutím ministra41. vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, , zamítnut, stejně jako následný rozklad rozhodnutím ministra vnitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, , kdy správnost napadených rozhodnutí potvrdil svým rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a celý proces návrhu žalobců na povolení obnovy řízení završil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , když kasační stížnost žalobců zamítl jako nedůvodnou.

42. Na tyto pravomocné závěry (nezachování československého občanství a s tím spojené nesplnění43. základního předpokladu, aby mohli být žalobci posuzování jako oprávněné osoby) pak navázal i Státní , Anonymizováno, v žalobě napadeném rozhodnutí, pročež nelze shledat důvodnou argumentaci žalobců, že je jeho rozhodnutí nezákonné, nepřezkoumatelné a už vůbec není možno akceptovat jejich návrh, aby nalézací soud zasáhl do právní moci rozhodnutí správních orgánů, opětovně řešil problematiku občanství právního předchůdce žalobců , jméno FO, a přehodnotil tak pravomocné závěry výše označených správních orgánů potvrzené správním soudem o nezachování občanství, když k tomu není nadán pravomocí a není tato problematiku v oblasti jeho působnosti.

44. Nálezem sp. zn. I. , Anonymizováno, Ústavní soud zrušil mimo jiné rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , jímž nebylo vyhověno žádosti , Anonymizováno, , jméno FO, o zachování československého státního občanství. Po zrušení tohoto rozhodnutí bylo vydáno nové rozhodnutí ministerstva ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, – , var. symbol, /, Anonymizováno, , jímž této žádosti opět nevyhovělo a rozklad proti zmíněnému rozhodnutí byl zamítnut rozhodnutím ministerstva ze dne , datum, . Následně potvrzeno rozsudkem , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, a usnesením NSS č.j. , spisová značka, .

45. Ústavní soud nálezem IV. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – , Anonymizováno, ze dne , datum, odmítl stížnost , jméno FO, a zastavil řízení o ústavní stížnosti podané zemřelou , jméno FO, , které se domáhaly zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí ministra vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, , rozhodnutí ministra vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , var. symbol, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, var. symbol, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Ústavní soud konstatoval, že nedošlo k porušení základních práv či svobod, o rozkladu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení rozhodoval správně opět ministr vnitra, neboť o rozkladu proti rozhodnutí ministra rozhoduje ministr (§ 152 odst. 1 a 2 správního řádu). Neshledal opodstatněnou ani námitku nicotnosti napadených rozsudků.

46. Nelze než uzavřít, že žalobci nemají postavení oprávněných osob, tento právní závěr je založen na skutkovém závěru vyplývajícím z odůvodnění rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, – , var. symbol, /, Anonymizováno, a který konstatoval, že správní orgány v dané věci řádně zjistily skutečný stav věci, byl shromážděn rozsáhlý důkazní materiál, z něhož správní orgány vyvodily pro danou věc správný závěr, když porovnáním všech důkazů dospěly k závěru, že , jméno FO, -, Anonymizováno, nesplňuje podmínky pro zachování československého státního občanství a náležitě se vypořádaly i s námitkami žalobců. Následná kasační stížnost podaná žalobci byla odmítnuta pro opožděnost. Otázka zachování, resp. nezachování československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, byla řádným (právním předpisem stanoveným) způsobem pravomocně ukončena. Zcela v souladu s tímto závěrem, je i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které následovalo až po rozhodnutí správního orgánu. Ačkoliv toto rozhodnutí o zamítnutí ústavní stížnosti se týká řízení ve věci obnovy řízení a na ně navazujícím rozsudkům správních soudů, ústavní soud se však v celé šíři komplexně zabýval jednotlivými řízeními týkajícími se otázky československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, před správními orgány i správními soudy i argumentací žalobců, neshledal však žádné porušení práv a svobod žalobců. Proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne , datum, (rozhodnutí jímž byla zamítnuta žádost o zachování československého státního občanství , Anonymizováno, , jméno FO, ) shledal ústavní stížnost nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány zákonné procesní prostředky k ochraně práva. Proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne , datum, č.j. VS-, var. symbol, /RK/3-2006 vyčerpala , jméno FO, -, Anonymizováno, jen rozklad a žalobu, nikoliv kasační stížnost. Tuto sice podala, ale Nejvyšší správní soud ji pro opožděnost odmítl usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Tímto byla pravomocně otázka československého státního občanství , jméno FO, -, Anonymizováno, ukončena. Tento nedostatek není možné zhojit nyní podanou žalobou, nejedná se o oprávněné uplatňování nároku žalobci. Skutková zjištění správního orgánu jsou úplná, správní spis jim poskytuje dostatečnou oporu, správní orgán vyvodil správný závěr, když se svém rozhodnutí vycházel z toho, že původní vlastník , jméno FO, -, Anonymizováno, nenabyl zpět československé státní občanství. Na této situaci nemůže nic změnit ani odborné právní stanovisko vypracované , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem47. Soudem nebyla shledána ani důvodnou námitka žalobců, že rozhodnutí pozemkového úřadu je nepřezkoumatelné s ohledem na vymezení pozemků. , Anonymizováno, ve svém rozhodnutí konstatoval, že předmětné nemovité věci přešly do vlastnictví čs. státu na základě konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Poznámka konfiskace byla vyznačena v knihovních vložkách č. , hodnota, a , Anonymizováno, Moravských zemských desek mimo jiné pro katastrální obce , adresa, . Rozebral jednotlivé pozemky podle parcelních čísel v každém z těchto katastrálních území a podrobně se zabýval i otázkou, kdo je osobou povinnou ve vztahu ke každému z těchto jednotlivých pozemků. Dle názoru soudu požadavku na určitost vymezení pozemku postačuje takové označení pozemků, ohledně něhož nevzniknou pochybnosti v otázce, jaké části pozemku se má oddělení týkat. Nelze pominout úpravu v ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb. Zákon v citovaném ustanovení vychází z předpokladu, že v období, které mají restituční předpisy za rozhodné, byly odňaté pozemky pravidelně slučovány do velkých celků, takže jejich původní hranice v terénu již dnes neexistují. Právě proto ohledně těchto pozemků se až do ukončení pozemkových úprav zachovává původní evidence, tj. evidence s využitím bývalého pozemkového katastru a pozemkových , Anonymizováno, Identifikace pozemků způsobem, jakým ji učinil , Anonymizováno, ve svém rozhodnutí je tedy zcela dostačující a nezpůsobuje nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí a je v souladu s již ustálenou judikaturou.

48. Soud tedy ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl v dané věci správně, když předmětné nemovitosti žalobcům nevydal, a proto žalobu dle § 250i o.s.ř. zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

49. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když účastníci 1) až 5) byli ve sporu plně úspěšní, proto soud uložil žalobcům a) až ch) uhradit společně a nerozdílně každému z účastníků náklady řízení. Náklady řízení jednotlivých účastníků vyplývají z § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží částka představující , částka, za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

50. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 1. , Jméno zainteresované společnosti 0/0, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 1. částku ve výši , částka, za tři úkony á , částka, (výrok II. rozsudku).

51. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 2. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 2. částku ve výši , částka, sestávající ze čtyř úkonů á , částka, a cestovného osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, na trase , adresa, a zpět ve výši , částka, (výrok III. rozsudku).

52. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 3. , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 3. částku ve výši , částka, sestávající z paušální odměny za tři úkony á , částka, a cestovného k jednání soudu dne , datum, náhrada , částka, za 58 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla (výrok IV. rozsudku).

53. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 4. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , příspěvková organizace, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť dle obsahu spisu účastníkovi 4. žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (výrok V. rozsudku).

54. Ve vztahu mezi žalobci a) až ch) a účastníkem 5. , adresa, jsou žalobci a) až ch) povinni uhradit společně a nerozdílně na nákladech řízení účastníkovi 5. částku ve výši , částka, za čtyři úkony á , částka, (výrok VI. rozsudku).