6 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10 989 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 989 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 589 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 898 Kč od [datum] do [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 080 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 128,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 989 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 080 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 989 Kč od [datum] do [datum]. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 8 400 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí), k čemuž poskytl žalovaný svůj předchozí souhlas. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak požadavky stanovené v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak vyplývá z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Úvěr byl žalobkyní vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] v částce 2 400 Kč a dne [datum] v částce 6 000 Kč. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný neuhradil ničeho, žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku v celkové výši 14 669,06 Kč sestávající se z jistiny ve výši 8 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 120 Kč (podle čl. [příjmení] Smlouvy a čl. 1 Sazebníku), poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, poplatku za„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 330 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 600,06 Kč (podle čl. 6 VOP, čl. 3 Sazebníku a s § 1970 o. z.), účelně vynaložených nákladů ve výši 3 080 Kč (podle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku). Žalovaný se do prodlení dostal dne [datum], kdy neuhradil částku ve výši 10 989 Kč. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou ze dne [datum], [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 8 400 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou částku včetně poplatku za úvěr ve výši 10 724 Kč a poplatku ve výši 29 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Informační SMS servis“, poplatku za Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, splatit jednorázově ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do [datum]. Z bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného [číslo] zaslala dne [datum] částku ve výši 6 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2 400 Kč.

5. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Výzvou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací arch), právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů.

6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

7. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

9. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

11. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

12. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

13. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

14. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.

15. České právo rozlišuje různé druhy elektronického podpisu, přičemž právní důsledky je možné spojit s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Nicméně je nutné splnit ještě další požadavek občanského práva zakotvený v § 562 odst. 1 o. z., kterým je možnost určení jednající osoby.

16. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.

17. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši 8 400 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem.

18. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne [datum], lhůta pro zaplacení tak uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data.

20. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu 8 400 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., ve výši 8,5 % p. a. z částky 8 400 Kč od [datum] (když v prodlení se žalovaný ocitl v den následující po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení a pokud se týká výše úroku z prodlení, soud je vázán návrhem žalobkyně.

21. Další nároky uplatněné žalobkyní (zbytek jistiny, úrok z prodlení, náklady a část zákonného úroku z prodlení) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti, a proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 128,36 Kč, přičemž tato částka představuje 5,7 % z jejich celkové výše, tj. z částky 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 989 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.