703 C 15/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno o vydání bezdůvodného obohacení – zaplacení částky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 484 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 000 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 96 909,74, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v adresa soudní poplatek ve výši 2 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 306 484 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo tak, že žalovaný při prodeji nemovitosti, které spoluvlastnil se žalobkyní (každý z účastníků vlastnil podíl ve výši ½), obdržel celou kupní cenu, tedy finanční prostředky v celkové výši 600 000 Kč, avšak nevyplatil žalobkyni její podíl. Žalobkyně dále za žalovaného ze svých výlučných finančních prostředků, nabytých ještě před uzavřením manželství s žalovaným, zaplatila daň z nabytí nemovitosti ve výši 12 968 Kč, přičemž do dnešního dne jí žalovaný neuhradil polovinu z této zaplacené částky ve výši 6 484 Kč. Tímto se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil celkem o 306 484 Kč. K námitce žalovaného, že z předmětných finančních prostředků uhradil dluhy účastníků, žalobkyně uvedla, že k takovému nakládání s jejími penězi neměl žalovaný souhlas žalobkyně a bez takového souhlasu nebyl oprávněn s těmito prostředky nakládat jakýmkoli způsobem. Anonymizováno 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že na jeho straně k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Na pořízení nemovitosti si účastníci vypůjčili částku ve výši 360 000 Kč od rodičů žalovaného dne datum a poté byla z účtu žalovaného dne datum zaplacena kupní cena nemovitostí ve výši 360 000 Kč. Po prodeji části nemovitých věcí za částku 400 000 Kč byla na účet žalobce připsána z advokátní úschovy částka ve výši 384 000 Kč, což je kupní cena ponížená o daň z nabytí nemovitosti, kterou v té době hradili účastníci tohoto řízení. Finanční prostředky byly na účet žalovaného připsány se souhlasem žalobkyně, proto byl žalovaný oprávněn s nimi disponovat. částka 3. Žalovaný dále z opatrnosti vznesl rovněž námitku promlčení. Nárok vznesený žalobou považuje žalovaný rovněž za nemravný, neboť se domnívá, že jedinou motivací k podání této žaloby je snaha vytvořit na žalovaného tlak, neboť se tento soudně domáhá širšího styku se svými dvěma dcerami u Anonymizováno (sp. zn. spisová značka) a případné zpětvzetí tohoto návrhu ze strany žalobkyně bude prezentováno jako její ústupek při snaze o komplexní smírné řešení týkající se styku a výživy dcer a uměle a účelově vytvořeného sporu o bezdůvodné obohacení. Žalobkyně u nadepsaného soudu rovněž z týchž důvodů zahájila řízení (vedeno pod sp. zn. spisová značka) o vypořádání SJM, ačkoli účastníci již v minulosti uzavřeli komplexní dohodu o vypořádání SJM. Anonymizovaný odstavec 5. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci samé vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 188 000 Kč. Zpětvzetí odůvodnila tím, že žalobkyně věděla, že na zakoupení nemovitostí s i účastníci půjčili od rodičů žalovaného, avšak žalobkyně neznala přesnou výši půjčky a nevěděla, v jaké výši je splacena, přičemž žalovaný jí tyto údaje odmítl sdělit. Proto žalobkyně žalobu vzala částečně zpět až poté, co zjistila v lednu 2024 přesné údaje ze soudního spisu. že jí žalovaný neposkytl dostatečnou součinnost. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Protože žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 188 000 Kč, postupoval soud podle citovaného ustanovení a řízení zastavil v rozsahu (výrok I. rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum).

6. Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl Okresní soud v adresa tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 118 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 484 Kč od datum do zaplacení.

7. Na podkladě odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, tak, že napadený rozsudek zrušil v jeho výrocích II. a III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně uzavřel, že pokud žalovaný převzal peněžní prostředky žalobkyně, tíží jej břemeno tvrzení i důkazní ohledně důvodu, proč není povinen žalobkyni tyto peníze vydat, resp. že je dále použil se souhlasem žalobkyně. Odvolací soud však dospěl k závěru, že se soud I. stupně nezabýval základními okolnostmi případu a nevypořádal se s námitkami vznesenými žalovaným, zejména základní námitkou žalovaného, že peníze na jeho účtu byly považovány za společné a že z nich byly hrazeny běžné i mimořádné společné náklady a výdaje. Soud blíže nezjišťoval, jaké měli účastníci v rozhodné době příjmy a z jakých zdrojů (včetně příjmů z žalovaným tvrzených půjček od jeho rodičů), jaký měli vlastní majetek, jak hospodařili, jaké měli výdaje a z jakých prostředků je hradili, a to včetně výdajů mimořádných (např. koupě automobilu, náklady při narození dcery účastníků) – přitom právě tyto údaje jsou rozhodující pro posouzení věrohodnosti výpovědi žalobkyně, že „na spotřebování peněz a na nakupování věcí do domácnosti byly určené jiné peníze, a to především ty, které jsme vydělávali“. V případě nákupu automobilu Renault Laguna se soud zřejmě spokojil s výpovědí žalobkyně, že šlo o peníze z jejího věna, aniž by tuto skutečnost jakkoli ověřil, resp. aniž by se jí dále zabýval. Soud se blíže nezabýval ani okolnosti nákupu a prodeje předmětných pozemků, nezjišťoval, kdo s rodiči žalovaného zápůjčku dohodl, z jakého důvody byly vlastně pozemky kupovány a následně prodány, proč byly celé kupní ceny převedeny na účet žalovaného a proč tam zůstaly, zda měla žalovaná přístup k účtu žalovaného, že pokud jde o půjčky, „nevěděla, kolik to bylo, to jsem se dozvěděla právě až z tohoto soudního spisu“.

8. V souladu s pokyny odvolacího soudu proto soud účastníky vyzval k doplnění jejich tvrzení a návrhu důkazů ohledně otázek zdůrazněných odvolacím soudem (k tomu srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 8 Cmo 92/2023).

9. Žalobkyně ve svém doplnění uvedla, že účastníci řízení měli v rozhodné době příjmy ze zaměstnání a podnikání žalovaného, ze zaměstnání žalobkyně, dále z rodičovského příspěvku a dalších dávek. text. Připustila, že při nákupu nemovitostí si účastníci půjčili od rodičů žalovaného, ale přesnou výši půjčky neznala; nemovitosti byly následně se ziskem prodány. Dále uvedla, že zaplatila daň z nabytí nemovitosti za žalovaného na základě dohody, že platbu provede, nikoli však bez následného vypořádání.

10. Žalovaný ve svém doplnění uvedl, že na jeho straně k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo, protože peníze z prodeje nemovitostí byly s vědomím a souhlasem žalobkyně použity na úhradu dluhů vůči rodičům žalovaného, na koupi Anonymizováno, věcí spojených s Anonymizováno a další běžnou spotřebu. Měl za to, že žalobkyně žalovanému souhlas udělila nejméně konkludentně v rámci akceptování žalobkyní tvrzené skutečnosti, že „hospodaření měl na starosti“ žalovaný a ten tedy v rámci tohoto oprávnění a dohody účastníků (souhlasu) by takové jednání spočívající v úhradě jejich společných dluhů a nákupu dalších věcí byl toto oprávněn učinit. Zdůraznil, že žalobkyně byla o hospodaření informována, měla přístup k účtu žalovaného, používala platební kartu a přihlašovala se do internetového bankovnictví. Žalovaný dále uvedl, že účastníci řízení hospodařili společně, příjmy tvořily mzdy, později příjmy z podnikání žalovaného, dávky žalobkyně a půjčky od rodičů žalovaného, které zahrnovaly i příspěvky na bydlení. text. Kupní ceny z prodeje nemovitostí byly převedeny na účet žalovaného na základě dohody účastníků, že z nich budou uhrazeny dluhy vůči rodičům žalovaného a zbytek použit na běžné výdaje. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně byla přítomna sjednávání půjček a znala jejich výši, a že při vypořádání SJM trvala na tom, že zbývající část dluhů převezme žalovaný Anonymizováno 11. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti: Účastníci řízení žili jako druh a družka od roku 2011, jak bylo mezi účastníky nesporné. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 20. Účastníci uzavřeli manželství dne datum, jak vyplývá z oddacího listu. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 29. Manželství účastníků bylo rozvedeno dne datum, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum.

30. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 306 484 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Tato výzva byla odeslána žalovanému dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

31. Z výpisu veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný byl v období od datum zapsán jako podnikající osoba, od datum své podnikání přerušil. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 35. Z přehledu přijatých příspěvků státní sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti vyplývá, že účastníkům byly vypláceny různé dávky státní sociální podpory (rodičovský příspěvek, přídavky na dítě, příspěvek na bydlení, peněžitá pomoc v mateřství, podpora v nezaměstnanosti).

36. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že otec žalovaného je jediným společníkem obchodní společnosti právnická osoba Anonymizovaný odstavec 38. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u Raiffeisenbank č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že tento účet sloužil k běžným transakcím a úhradám, včetně plateb za investiční produkty, penzijní připojištění a stavební spoření.

39. Z předložené komunikace mezi účastníky řízení vyplývá, že žalobkyně měla přístup k některým informacím o hospodaření účastníků, neboť připravovala faktury. Z textových zpráv je patrné, že žalovaný v některých případech přeposílal žalobkyni autorizační kódy pro přístup do internetového bankovnictví, což svědčí o tom, že žalobkyně v těchto případech mohla provést platby z účtu žalovaného. V komunikaci účastníci řešili občasné poskytování platební karty žalobkyni. Z dalších zpráv mezi účastníky vyplývá, že žalobkyně žádala žalovaného o zaslání finančních prostředků na úhradu běžných výdajů domácnosti, včetně např. školkovného.

40. Z porovnání výpisů z účtu žalovaného a fotografií pořízených z pracovních cest žalovaného vyplývá, že žalovaný se nacházel mimo bydliště, zatímco v téže době byly provedeny některé transakce platební kartou v místě bydliště účastníků.

41. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že při koupi nemovitosti žalobkyně věděla, že je nutné si vypůjčit určitou částku od rodičů žalovaného, ale nebylo jí známo, kolik přesně půjčka činila. souhlasila s tím, že peníze získané prodejem nemovitostí budou převedeny na účet žalovaného, ale další dohoda o tom, jak ty peníze budou spotřebovány uzavřena nebyla. Žalobkyně nikdy nesouhlasila s tím, že by žalovaný mohl s těmi penězi jakkoli hospodařit, ale měly to být úspory žalobkyně uložené u něj na účtu. Žalobkyně po žalovaném nepožadovala vydání těchto peněz vzhledem k náročnému rozchodu – byla ráda, že se účastníci dohodli a žalovaný podepsal tu smlouvu o vypořádání SJM tak, jak byla. Žalobkyně chtěla záležitost řešit, až se vztahy účastníků vylepší, nicméně vztahy se bohužel spíše zhoršovaly a právní zástupce ji loni na jaře upozornil na to, že by se to mohlo promlčet. Proto byla podána žaloba. Žalobkyně neměla přístup k účtu žalovaného, na kterém se nacházely peníze z prodeje nemovitostí. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 44. Z výpovědi svědkyně jméno FO, matky žalovaného, vyplynulo, že účastníci řízení měli v době svého manželství omezené finanční prostředky, proto jim svědkyně s manželem opakovaně pomáhali. částka 45. Soud při hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí vycházel z jejich celkového obsahu, způsobu podání a souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Oba svědci mají rodinné vztahy k žalovanému, avšak samotný tento fakt nemůže být důvodem pro zpochybnění jejich výpovědí, neboť vypovídali po poučení podle § 126 o. s. ř., přičemž byli poučeni také o trestněprávních následcích případné nepravdivé výpovědi. Oba svědci při soudním jednání vypovídali spontánně, plynule, s jistotou a přesvědčivě, i když si vzhledem k odstupu času již nevzpomněli na některé podrobnosti. Svědci pohotově a přiléhavě odpovídali na položené otázky. Ve výpovědi svědků soud shledal drobné rozpory přičitatelné velkému časovému odstupu, zejména pokud jde o označení konkrétního typu automobilu, avšak tyto nepřesnosti nepovažoval soud za podstatné, neboť jádro jejich výpovědí bylo konzistentní. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud hodnotil výpovědi svědků jako věrohodné.

46. Obě svědecké výpovědi se shodovaly v klíčových skutečnostech, zejména v tom, že žalobkyně byla srozuměna s použitím části prostředků z kupní ceny na úhradu dluhů z půjček a na koupi automobilu. Tato tvrzení byla dále podpořena listinnými důkazy, zejména záznamem v kalendáři, v němž se dne datum objevila poznámka o splacení částky částka za automobil, což časově korespondovalo s výběrem peněz z účtu žalovaného (datum) po vyplacení druhé části kupní ceny dne datum.

47. Proto soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení si od rodičů žalovaného opakovaně půjčovali finanční prostředky, a to na základě ústní dohody. č. účtu 48. Soud neprovedl některé navržené důkazy, protože je považoval za nadbytečné a procesně neekonomické. Konkrétně se jednalo o důkaz vlastnostmi fotografií přímo z telefonu žalovaného – soud dospěl k závěru, že skutečnost, že žalobkyně příležitostně měla k dispozici platební kartu žalovaného, je v řízení nesporná. Proto by provádění dalších důkazů k prokazování, zda žalovaný byl v době některých použití karty mimo místo bydliště, nepřineslo žádný nový poznatek, který by měl vliv na právní posouzení věci. Také vyjádření banky ohledně propojení běžného a spořicího účtu považoval soud za nadbytečné - již z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla přístup do internetového bankovnictví, avšak autorizace těchto transakcí musela být vždy provedena žalovaným. Další dokazování ohledně propojení účtů by nemělo žádný vliv na právní posouzení věci.

49. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

50. Podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že pokud žalobce uplatňuje nárok na vrácení určité částky, kterou žalovanému předal, tíží jej důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož je, resp. byl oprávněn si převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnost poskytnutého plnění stíhají příjemce plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1444/2018). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností (důvodu převzatého plnění) totiž leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012).

51. Z uvedeného plyne, že pokud žalovaný převzal peněžní prostředky žalobkyně, tíží jej břemeno tvrzení i důkazní ohledně důvodu, proč není povinen žalobkyni tyto peníze vydat, resp. že je dále použil se souhlasem žalobkyně.

52. S ohledem na to, že žalovaný nenavrhl žádný další důkaz pro své tvrzení, že žalobkyně souhlasila s použitím prostředků z prodeje nemovitosti na koupi vybavení domácnosti, dále tvrzení, že žalovaný se souhlasem žalobkyně uhradil dluh na nájmu u rodičů žalovaného v částce 48 000 Kč a že platba daně z nabytí nemovitosti neměla být mezi účastníky vypořádána, soud žalovaného poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud neunesl důkazní břemeno ohledně těchto svých tvrzení. Soud žalovaného vyzval, aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení, a poučil ho, že pokud tak neučiní, může být důsledkem jeho částečný neúspěch ve sporu. Žalovaný následně uvedl, že další důkazy nenavrhuje. Proto nezbylo soudu než konstatovat, že žalovaný v tomto směru neunesl břemeno důkazní – tedy ohledně částky 62 484 Kč neprokázal důvod, proč není povinen žalobkyni tyto peníze vydat, resp. že je dále použil se souhlasem žalobkyně.

53. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Účastníci řízení žili jako druh a družka od roku Anonymizováno.

54. Účastníci řízení si od rodičů žalovaného opakovaně půjčovali finanční prostředky, a to na základě ústní dohody a vzájemné důvěry. č. účtu Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 59. Žalovaný byl od datum zapsán jako podnikající osoba, podnikání přerušil dne datum. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 62. Z komunikace mezi účastníky vyplývá, že žalobkyně měla přístup k některým informacím o hospodaření účastníků, připravovala faktury, žalovaný jí v některých případech přeposílal autorizační kódy pro přístup do internetového bankovnictví, což umožňovalo žalobkyni provádět platby z účtu žalovaného. Účastníci řešili občasné poskytování platební karty žalobkyni a žalobkyně žádala žalovaného o zaslání finančních prostředků na úhradu běžných výdajů domácnosti. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 66. Nebylo však prokázáno, že žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu za nájemné za užívání domu rodičů žalovaného, ani že tento dluh byl splacen.

67. Manželství účastníků bylo rozvedeno dne datum.

68. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 306 484 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Tato výzva byla odeslána žalovanému dne datum.

69. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k tomu, že žalovaný uplatnil námitku promlčení, zabýval se soud nejprve posouzením, zda je uplatněný nárok promlčen.

70. Podle § 609 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 646 o. z. mezi manželi, ani osobami, žijícími ve společné domácnosti přitom nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství, případně společné soužití trvá.

71. Protože žalovaný vznesl námitku promlčení, musel se soud nejprve zabývat tím, zda uplatněný nárok není promlčen. Vzhledem k tomu, že účastníci již od roku 2011 žili ve společné domácnosti a poté uzavřeli manželství, počala mezi nimi ohledně veškerých vzájemných pohledávek běžet promlčecí lhůta teprve po rozvodu jejich manželství, tedy dne datum. Pokud žalobkyně uplatnila své právo u soudu žalobou podanou dne datum, stalo se tak ještě před uplynutím promlčecí doby a od tohoto dne promlčecí doba neběží. K promlčení nároku nedošlo a námitka promlčení uplatněná žalovaným je nedůvodná.

72. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle; takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

73. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

74. Žalobkyně byla podílovou spoluvlastnictví nemovitostí, proto kupní cena, kterou získala prodejem svého spoluvlastnického podílu byla jejím výlučným vlastnictvím. Žalobkyně dále byla vlastnicí finančních prostředků uložených na vkladní knížce, které nabyla před uzavřením manželství.

75. Podle § 2402 o. z. smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se účastníci dohodli na tom, že žalovanému mají být peníze předány za účelem jejich opatrování, ale v řízení bylo pouze prokázáno, že žalobkyně souhlasila s vyplacením peněz odpovídajících jejímu podílu na kupní ceně nemovitostí na účet žalovaného. Proto soud nemá za to, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o úschově peněz ve smyslu § 2402 o. z.

76. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl ve svém držení (na svém bankovním účtu) finanční prostředky ve výši 292 000 Kč (192 000 Kč z prvního prodeje nemovitostí a 100 000 Kč z druhého prodeje nemovitostí), které náležely do výlučného vlastnictví žalobkyně. Tyto peníze byly zaslány na účet žalovaného se souhlasem žalobkyně. O dalším nakládání s těmito penězi se však účastníci předem nedohodli.

77. Dále žalobkyně provedla ze svých výlučných prostředků úhradu daně z nabytí nemovitostí, jejímž poplatníkem byl žalovaný, v částce 6 484 Kč, aniž by si účastníci ujednali cokoli o vypořádání této částky.

78. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

79. Ustanovení § 2991 vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva (známou již z dob římského práva), dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Dikce předmětné normy postihuje základní kvalifikační předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení, jimiž jsou a) získání majetkového prospěchu obohaceným, dále b) skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby (vznik obohacení se tedy negativně projevil v majetkové sféře ochuzeného; NS spisová značka, NS spisová značka, NS spisová značka), a současně c) to, že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod. Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu „obohacení“ se užívá výraz „majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení ve smyslu § 2991 musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích (NS spisová značka, NS spisová značka). Obohacení lze vymezit jako stav: a) ve kterém se majetková sféra osoby rozšířila (její aktiva narostla obdržením určité hodnoty) nebo b) v němž se majetková sféra osoby nezmenšila, ač se zmenšit měla (nenastal pokles jejích aktiv, k němuž by jinak došlo, tj. nebyla nucena vynaložit prostředky, ač by tak za řádného běhu okolností musela učinit). Specifickým případem obohacení spočívajícího v nezmenšení majetku obohaceného je též splnění dluhu za obohaceného. Judikatura tuto situaci někdy pojmenovává jako „snížení pasiv“ (NS spisová značka).

80. Z řečeného jednoznačně vyplývá, že v daném případě byly splněny předpoklady vymezené v § 2991 o. z. Pokud žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného částku 298 484 Kč (v částce 292 000 Kč souhlasila s převodem svých výlučných prostředků na účet žalovaného a v částce 6 484 Kč plnila to, co měl žalovaný po právu plnit sám), je nutné to posuzovat jako obohacení žalovaného (aktiva žalovaného na jeho účtu narostla o 292 000 Kč a jeho pasiva se snížila o 6 484 Kč). Naproti tomu výlučné jmění žalobkyně se snížilo o částku 298 484 Kč a k nabytí majetkového prospěchu žalovaným zároveň nesvědčil žádný spravedlivý důvod, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 298 484 Kč.

81. Z hlediska smlouvy o vedení účtu a bankovních předpisů žalovaný nebyl nijak omezen v dispozici s penězi, jakmile se nacházely na jeho účtu, avšak soud nemá za to, že by žalobkyně žalovanému udělila souhlas s použitím peněz konkludentně, pokud pouze souhlasila s tím, že cena vyplacená na základě kupní smlouvy bude vyplacena na účet žalovaného. Pokud hospodaření účastníků s penězi v jejich společném jmění manželů „měl na starosti“ převážně žalovaný, neznamená to, že byl také oprávněn bez dalšího oprávněn k použití výhradních prostředků žalobkyně.

82. Soud se neztotožnil ani s právním názorem žalovaného, který měl za to, že důvodem pro nevyplacení předmětných peněz žalobkyni může být samotný fakt, že žalovaný uhradil společný dluh účastníků.

83. V doplněném řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně souhlasila se splacením několika půjček z prostředků získaných z prodeje nemovitostí, a to půjčky na koupi nemovitostí (360 000 Kč), půjčky na automobil ve výši 55 000 Kč a na krmení pro chov drůbeže ve výši 57 000 Kč. Celková částka, která byla prokazatelně použita se souhlasem žalobkyně činí 472 000 Kč.

84. V tomto rozsahu tedy byl prokázán právní důvod nakládání žalovaného s prostředky žalobkyně, které byly uloženy na jeho účtu. Pokud žalovaný splatil společné dluhy účastníků se souhlasem žalobkyně, žalovaný není povinen v tomto rozsahu žalobkyni její peníze vracet.

85. Z celkové přijaté ceny za prodej nemovitostí ve výši 584 000 Kč tedy žalovanému zůstala na účtu po úhradě dluhů se souhlasem žalobkyně částka 112 000 Kč, ze které náležela žalobkyni jedna polovina, tedy 56 000 Kč. V tomto rozsahu se žalovanému nepodařilo prokázat žádný relevantní právní důvod, který by jej opravňoval k tomu, aby žalobkyni nevyplatil předmětné finanční prostředky poté, co jej k tomu vyzvala. Dále žalobkyně provedla ze svých výlučných prostředků úhradu daně z nabytí nemovitostí, jejímž poplatníkem byl žalovaný, v částce 6 484 Kč, aniž by si účastníci ujednali cokoli o vypořádání této částky.

86. V projednávaném případě tedy soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 484 Kč (56 000 + 6 484 = 62 484).

87. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Soud však v daném případě neshledal žádné okolnosti rozporné s dobrými mravy.

88. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne datum, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne datum. Lhůta pro zaplacení tak uplynula dne datum. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od požadovaného data.

89. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud (vázán návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok I.).

90. Vzhledem k tomu, že žalovaný prokázal souhlas žalobkyně s úhradou společných půjček účastníků, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

91. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) a § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

92. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. adresa zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

93. Podle výkladu komentáře Občanský soudní řád I, II, 1. vydání 2009, právnická osoba. Beck, k ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. autorů Drápal, L., Bureš, J. a kol. zásadně platí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení se vychází z principu procesního výsledku – tedy zda se žalobce domohl plnění, jež žalobou uplatňoval.

94. V daném případě žalobkyně vzala zpět žalobu za situace, kdy žalovaný nesplnil požadovanou povinnost. Ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. tak žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení v částce 188 000 Kč, neboť vzala částečně zpět žalobu, aniž by došlo ke splnění žalované povinnosti, proto není možné mít za to, že ten návrh byl vzat zpět pro chování žalovaného. Proto by žalobkyně podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. měla v tomto rozsahu nést povinnost zaplatit žalovaným náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

95. Žalobkyně tedy měla ve věci úspěch co do částky 62 484 Kč, co do částky 188 000 Kč bylo řízení zastaveno v důsledku procesního zavinění žalobkyně (zpětvzetí), úspěch žalobkyně tedy činí 20,39% a její procesní neúspěch 79,61 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 59,23 %, proto soud žalovanému přiznal proti žalobkyni právo na náhradu 59,22 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů původního řízení před soudem prvního stupně, z nákladů odvolacího řízení a dále nákladů opětovného projednání před soudem prvního stupně.

96. Náklady původního řízení před soudem prvního stupně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 306 484 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 770 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 9 540 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne datum a z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum. Dále při tarifní hodnotě sporu ve výši 118 484 Kč náklady sestávající z částky 5 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 2 930 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne datum. To vše včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 9 272,91 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 060,55 Kč za 270 ujetých km v částce 2 260,55 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 106,18 Kč za 270 ujetých km v částce 2 306,18 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 106,18 Kč za 270 ujetých km v částce 2 306,18 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 72 932,91 Kč ve výši 15 315,91 Kč.

97. Náklady odvolacího řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 5 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 484 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne datum, z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 480 Kč ve výši 3 880,80 Kč. Od datum již právní zástupce žalovaného není plátcem DPH, proto další náhrady byly přiznány bez její náhrady. Za jednání před odvolacím soudem dne datum přísluší právnímu zástupci náhrada nákladů v částce 10 795,84 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 484 Kč sestávající z částky 5 860 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 4 485,84 Kč za 310 ujetých km v částce 2 685,84 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t.

98. Náklady opětovného projednání před soudem prvního stupně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 484 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne datum, z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 11 720 Kč (2 x 5 860 Kč) za účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 2 930 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne datum včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 7 678,56 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 839,28 Kč za 270 ujetých km v částce 2 339,28 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 839,28 Kč za 270 ujetých km v částce 2 339,28 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t.

99. Žalovaný tedy vynaložil celkové náklady řízení v částce 163 629,02 Kč (88 248,82 + 39 081,64 + 36 298,56 Kč = 163 629,02). Proto soud přiznal žalovanému nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 96 909,74 Kč (163 629,02 x 59,22 % = 96 909,74 Kč).

100. Vzhledem k osvobození žalobkyně od placení 80 % soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř., je k úhradě soudního poplatku ve výši 2 500 Kč (80 % soudního poplatku z přisouzené částky 62 484 Kč) ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů povinen žalovaný (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.