703 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: název žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 592 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 592 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Blansku soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Náklady ze dne [datum] dosáhly výše 592 Kč. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMPS). Rozhodným právem je dle ust. § 24 odst. 2 ZMPS právo české. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] byl žalovaný dopraven k vyšetření do protialkoholní záchytné stanice, kde byla zjištěna intoxikace ([anonymizováno] ‰ alkoholu v krvi). Žalovaný se legitimoval občanským průkazem [číslo]. V důsledku dopravy žalovaného do záchytné stanice vznikly žalobci náklady v celkové výši 592 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 592 Kč vyzván dopisem, kde byla stanovena lhůta k úhradě do [datum]. Výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 20 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (1) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, a) u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, b) u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, c) u které je důvodné podezření, že přivodila sobě nebo jiné osobě újmu na zdraví anebo způsobila jiné osobě škodu na majetku v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky, d) která je mladší 18 let a u níž je důvodné podezření, že 1. alkoholický nápoj požila nebo jí byl v rozporu s tímto zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj nebo jí byla konzumace alkoholického nápoje jinak umožněna, nebo 2. jinou návykovou látku užila, nebo jí bylo užití jiné návykové látky umožněno, e) která je ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody, f) která vykonává ústavní ochranné léčení, anebo ambulantní ochranné léčení protialkoholní nebo protitoxikomanické, nebo g) které byl soudem uložen trest obecně prospěšných prací nebo které bylo soudem nebo státním zástupcem uloženo vykonat společensky prospěšnou činnost anebo zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jako vyšetřované osobě dle citovaného § 89c zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů vznikla povinnost uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice. Dlužná částka se stala splatnou na základě výzvy k úhradě (§ 1958 o. z.) Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ve lhůtě splatnosti do [datum], dostal se následujícím dnem do prodlení (§ 1968 o. z.), proto je povinen vedle dlužné částky hradit i zákonné úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud žalobě vyhověl v plném rozsahu (výrok I.). O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku (výrok III.) vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.