703 C 39/2018

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu regresního (postižního) nároku na náhradu vyplaceného pojistného plnění za škodu, kterou zaměstnanec žalované (člen [anonymizováno] žalované [příjmení] [jméno]) jako řidič při nehodě dne [datum] způsobil na vozidle [značka automobilu], [registrační značka], přičemž tuto škodu na základě uzavřené pojistné smlouvy se žalovanou uhradila žalobkyně. Postižní právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZákOdpŠk) lze uplatnit jak proti fyzickým, tak i proti právnickým osobám, pokud jsou splněny zákonem dané podmínky. V tomto případě vozidlo řídil zaměstnanec žalovaného, který podle názoru žalobkyně nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení na území České republiky, přičemž tuto situaci je nutno posuzovat podle ust. § 2914 obč. zák. Postižní právo vzniká za situace, kdy řidič řídí vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění - v tomto případě bez oprávnění řídit vozidla na území České republiky. Postižní právo se vztahuje na řadu různých případů, např. když řidič vůbec nedisponuje řidičským oprávněním, jako tomu bylo v tomto případě. Pokud žalovaná uvádí, že výměna řidičského průkazu je pouhým administrativním úkonem, tak s tímto názorem žalobkyně nesouhlasí, neboť v daném případě se jedná o řidičský průkaz vydaný nečlenským státem Evropské unie, který je v České republice možné uznat pouze za určitých předpokladů, stanovených úmluvou o silničním provozu z roku 1968. [příjmení] jiné mají být údaje v řidičském průkaze očíslovány v přesném pořadí, což řidičský průkaz předložený panem [příjmení] [jméno] nesplňuje, neboť není vůbec číslován. Takovýto typ řidičského průkazu nelze jednoduše vyměnit a neopravňuje svého držitele k řízení na území České republiky. Ke vzniku takového oprávnění by musel buď absolvovat autoškolu a složit zkoušky nebo předložit mezinárodní řidičský průkaz vydaný [země]. Dále žalobkyně poukázala na ust. § 10 odst. 3 ZákOdpŠk, podle kterého provozovatel vozidla odpovídá pojistiteli společně a nerozdílně s osobou, která řídila vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění, neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. Žalobkyně má za to, že důkazní břemeno ohledně takového tvrzení je na straně žalované, která by měla prokázat, že podala např. trestní oznámení pro zneužití vozidla. Zdůraznila, že v době nehody byl pan [příjmení] [jméno] členem představenstva žalované, v současné době je předsedou představenstva, přičemž dopravní nehoda se stala [datum] před [údaj o čase] hod., tedy v pracovní den při cestě do [obec] či z [obec].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobkyně nelze odvozovat ze znění ustanovení §10 odst. 1 písm. g) ZákOdpŠk, poněvadž toto ustanovení postihuje toliko vztah k fyzickým osobám. Mimoto žalobkyně záměrně změnila citaci dotčeného ustanovení, když namísto„ nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění“ použil slovní spojení„ bez platného mezinárodního řidičského oprávnění.“ Podle názoru žalované pan [příjmení] [jméno] měl řidičské oprávnění k řízení vozidla, pouze nedisponoval mezinárodním řidičským průkazem vydaným [země]. Podle názoru žalovaného se proto ust. § 10 odst. 1 písm. g) ZákOdpŠk na daný případ [anonymizováno], neboť směřuje na případy, kdy řidič např. řídí autobus a pouze řidičské oprávnění skupiny B pro osobní automobily. Výměra, resp. získání nového řidičského průkazu, je pro cizince pouhým administrativním úkonem, u nějž se neprovádí žádné přezkoušení. (Je však samozřejmé, že řidič může dostat při kontrole policií pokutu.)

3. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná dále uvedla, že pan [příjmení] [jméno] je zaměstnancem žalované, avšak dne [datum] cestu nepodnikl na příkaz zaměstnavatele a neplnil žádné pracovní povinnosti. Mezi panem [příjmení] [jméno] a žalovanou nebyla a není uzavřena žádná dohoda, která by opravňovala pana [příjmení] [jméno] k užívání automobilu k soukromým účelům. Tvrzené neoprávněné použití vozidla panem [příjmení] [jméno] doposud žalovaná nijak neřešila i s ohledem na to, že dosud nebyl znám výsledek tohoto sporu o postižný nárok. Žalované není známo, jakým způsobem byl upraven přístup pana [příjmení] [jméno] k předmětnému vozidlu a ke klíčům od vozidla a jaké byly ze strany žalované pokyny k užívání tohoto vozidla; žalovaná upravila přístup pana [příjmení] [jméno] k vozidlu minimálně tím, že s ním neuzavřela dohodu o užívání vozidla k soukromým účelům. Vozidlo je zaparkované někde v areálu společnosti.

4. Žalovaná dále z opatrnosti provedla započtení části její pohledávky na nevyplacené pojistné plnění, které uplatnila v řízení vedeného proti žalobkyni u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

5. Účastníci shodně uvedli, že jsou mezi nimi nesporné následující skutečnosti: Dne [datum] v [údaj o čase] hod. došlo v obci [obec] u [obec] ke střetu vozidla ve vlastnictví žalovaného [značka automobilu], [registrační značka], které v inkriminovanou dobu řídil pan [příjmení] [jméno], [datum narození], s vozidlem ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], [datum narození] [značka automobilu], [registrační značka], které v inkriminovanou dobu řídila paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. K dopravní nehodě došlo tak, že řidič [anonymizována dvě slova] při couvání v křižovatce ulic [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] narazil zadní částí vozidla [značka automobilu], [registrační značka] do levé přední části vozidla [značka automobilu], [registrační značka] řidičky [jméno] [příjmení].

6. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jakožto pojistitelem a žalovanou, jakožto pojistníkem uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka].

7. V rámci likvidace předmětné pojistné události, kterou žalobkyně zaevidovala pod [číslo] vyplatila žalobkyně podle ust. § 6 zákona č. 168/1999 Sb. Za škodu na vozidle pana [jméno] [příjmení] [značka automobilu], [registrační značka] způsobenou provozem vozidla žalované [značka automobilu], [registrační značka] pojistné plnění ve výši [částka] a dále pojistné plnění za zapůjčení náhradního vozidla poškozenému [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Pojistná plnění ve výši [částka] a ve výši [částka] byla žalobkyní zaslána dne [datum] na účet opravce [právnická osoba] [bankovní účet], a to na základě žádosti poškozeného [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

8. Žalobkyně dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] uplatnila na žalované shora specifikovanou postižní pohledávku v celkové výši [částka]. Žalovaná však prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyni sdělila, že s uplatněným nárokem nesouhlasí, a do dnešního dne svůj dluh ve výši [částka] neuhradila.

9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], v době nehody byl [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

12. Žalobkyně žalovanou vyzvala, aby dlužnou částku [částka] zaplatila ve stanovené lhůtě do [datum]. Výzva se dostala do dispoziční sféry žalované.

13. Žalovaná odmítla plnit s odůvodněním, že pan [příjmení] [jméno] byl v době nehody držitelem platného mezinárodního řidičského oprávnění, neboť pouze neprovedl administrativní úkon výměny řidičského průkazu za řidičský průkaz ČR a tato okolnost neměla na nehodu žádný vliv.

14. Dopisem ze dne [datum] žalovaná započetla vůči pohledávce na zaplacení [částka] svou pohledávku na vyplacení pojistného plnění z pojistné události [číslo] ve výši [částka].

15. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu pojistného plnění ze smlouvy účastnic [číslo] o pojištěné odpovědnosti za škodu, kterou způsobila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v souvislosti s kompletačními pracemi na [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] na základě [anonymizováno] š. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (pojistná událost [číslo]). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Oba citované rozsudky nabyly právní moci dne [datum].

16. Další navržené důkazy soud neprováděl, protože se vztahovaly ke skutečnostem, které se staly mezi účastníky nespornými.

17. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

18. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že žalovaná nemohla ovlivnit fakt, že pan [příjmení] [jméno] řídil vozidlo žalované dne [datum] bez souvislosti s plněním jeho pracovních povinností.

19. Soud poučil žalovanou podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud provedenými důkazy nebylo prokázáno tvrzení, že žalovaná nemohla ovlivnit fakt, že pan [příjmení] [jméno] řídil vozidlo žalované dne [datum] bez souvislosti s plněním jeho pracovních povinností. Soud žalovanou vyzval, aby označila důkazy potřebné k prokázání tohoto sporného tvrzení, a poučil ji, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neunesení důkazního břemene, a tím možnému neúspěchu ve sporu.

20. Žalovaná uvedla, že víc informací k tomu nemá a požádala soud o poskytnutí lhůty k předložení vnitřní směrnice žalované, která upravuje přístup zaměstnanců k vozidlům. Tuto směrnici v tuto chvíli nemá k dispozici,„ předpokládá, že taková směrnice existuje, protože žalovaná vlastní mnoho vozidel a má větší počet zaměstnanců“. Soud však žalované neposkytl lhůtu k předložení důkazu, a to zejména s ohledem na zásadu koncentrace řízení, o které byla žalovaná poučena nejpozději v předvolání k jednání, dále s ohledem na zásadu procesní ekonomie a také s přihlédnutím k tomu, že tvrzení ohledně neoprávněného užití automobilu uplatnila žalovaná teprve při jednání v prosinci 2020, ačkoli disponovala všemi potřebnými informacemi již od uplatnění pohledávky, tedy v roce 2017 (!). Žalované tedy nebránila žádná objektivní okolnost, aby důkazy, které navrhla, předložila již při prvním jednání soudu, neboť se jedná o její vnitropodnikové předpisy.

21. Proto soud konstatoval, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že žalovaná nemohla ovlivnit fakt, že pan [příjmení] [jméno] řídil vozidlo žalované dne [datum] bez souvislosti s plněním jeho pracovních povinností.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2895 odst. 1 obč. zák. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Dle ust. § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 cit. ust. se provozovatel nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

23. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném ke dni dopravní nehody (dále jen ZákPojOdp) je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZákPojOdp má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.

24. Podle § 10 odst. 1 písm. g) ZákPojOdp má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. Podle odst. 3 cit. ust. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

25. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky není postižní právo pojistitele právem na náhradu škody, nýbrž je zvláštním originárním právem pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku tohoto nároku pojistitele stanoví pouze § 10 zákona o pojištění odpovědnosti a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, resp. újmy jako například ustanoveními § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) upravujícími povinnost nahradit škodu (újmu). [Anonymizovaný odstavec]

27. Zákon stanoví, že v případě, kdy pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích, má pojistitel postižní nárok proti pojištěnému, tedy právo na náhradu toho, co za něho plnil.

28. Jedním z těchto případů porušení základních povinností je i řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Podle § 104 odst. 2 zák. č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZákSilnProv) řidičské oprávnění na území České republiky osvědčuje a) řidičský průkaz, b) řidičský průkaz vydaný jiným členským státem, c) řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu ([obec a číslo]) a Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) (dále jen "řidičský průkaz vydaný cizím státem"), d) mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu ([obec a číslo]) a Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) (dále jen "mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem") a e) řidičský průkaz člena diplomatického personálu zastupitelského úřadu, jsou-li v době řízení motorového vozidla na území České republiky platné. Podle § 116 odst. 3 ZákSilnProv držitel platného řidičského průkazu vydaného cizím státem, který má na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 1 rok podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, je povinen požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o vydání řidičského průkazu výměnou za řidičský průkaz vydaný cizím státem, a to do 3 měsíců ode dne, kdy mu byl povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 1 rok, jde-li o cizince. Má-li obecní úřad obce s rozšířenou působností pochybnost o platnosti řidičského průkazu vydaného cizím státem, ověří si jeho platnost na zastupitelském úřadu státu, který tento řidičský průkaz vydal. Podle § 118 odst. 2 ZákSilnProv řidičský průkaz vydaný cizím státem, jehož držitel má na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dlouhodobé vízum na dobu delší než 1 rok, neopravňuje k řízení motorového vozidla na území České republiky, jestliže tento držitel nepožádal o výměnu řidičského průkazu vydaného cizím státem za řidičský průkaz podle § 116 odst. 2 nebo odst. 3. [Anonymizovaný odstavec]

30. Z řečeného vyplývá, že byly naplněny podmínky citovaného ust. 10 odst. 1 písm. g) ZákPojOdp, tedy pojištěné vozidlo řídila osoba, která nebyla oprávněna řídit motorová vozidla na území České republiky. Žalobkyni tedy podle § 10 vzniklo postižní právo.

31. Podle § 10 odst. 3 ZákPojOdp žalovaná jako provozovatel vozidla za postižní nárok žalobkyně zásadně odpovídá společně a nerozdílně s řidičem vozidla. K námitce žalované, že pan [příjmení] [jméno] použil vozidlo bez svolení žalované a bez jejího vědomí, je nutné uvést, že podle zákona (§ 10 odst. 3 ZákPojOdp) je důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nemohla jednání řidiče ovlivnit, na žalované. V řízení bylo prokázáno, že pan [příjmení] [jméno] je zaměstnancem žalované, vozidlo bývá zaparkováno v areálu žalované a doposud žalovaná nijak neřešila tvrzené neoprávněné užití předmětného vozidla. Soud vyšel z toho, že žalovaná měla v postavení zaměstnavatele právní i faktické nástroje, jak ovlivnit jednání pana [příjmení] [jméno], zejména mohla fyzicky omezit jeho dispozici se samotným vozidlem a s klíči od tohoto vozidla. V řízení však nebylo prokázáno, že by se žalovaná pokusila omezit pana [příjmení] [jméno] v dispozici s vozidlem, proto soud uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o tom, že nemohla ovlivnit jednání řidiče [anonymizována dvě slova]. Proto tedy žalovaná jako provozovatel za postižní nárok žalobkyně odpovídá společně a nerozdílně s řidičem vozidla.

32. Žalobkyně tento nárok uplatnila výzvou k plnění žalované do [datum], čímž se pohledávka stala splatnou.

33. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

34. Žalovaná se dále bránila tím, že započetla proti pohledávce projednávané v tomto řízení tvrzenou pohledávku žalované z pojistné události [číslo] na výplatu pojistného plnění ve výši [částka]. Nicméně tato pohledávka žalované, uplatněná v řízení před [název soudu], nebyla shledána po právu a žaloba byla pravomocně zamítnuta, proto ji není možné započíst proti nároku žalobkyně.

35. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud neshledal oprávněnou námitku započtení vznesenou žalovanou a žalovaná doposud nezaplatila dlužnou částku dobrovolně, soud jí tuto povinnost uložil rozsudkem.

36. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

37. Žalobkyně požadovala po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a od data, kdy již žalovaná byla v prodlení, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru.

38. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud posoudil žalobu jako zcela důvodnou, a proto jí vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

39. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.