706 C 17/2020

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit [částka] se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za neoprávněný odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese: [adresa žalovaného] Smluvní vztah trval až do [datum]. Elektroměr byl uvnitř nemovitosti a žalovaná po skončení smluvního vztahu neumožnila jeho demontáž, přestože tuto povinnost odběrateli ukládá zákon (§ 49 zák. č. 458/2000 Sb.) i smluvní obchodní podmínky. Žalobkyně žalovanou dne [datum] vyzvala k vydání elektroměru a současně ji upozornila, že bezesmluvní odběr je odběrem neoprávněným. Při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [část obce a číslo], [obec] po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny, bylo pracovníky servisní firmy žalobkyně dne [datum] zjištěno, že odběrné místo je pod napětím a žalovaná elektřinu odebírá. K elektroměru umožnil přístup manžel žalované. Tehdy byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Manžel žalované podepsal listiny o zjištěných skutečnostech – neoprávněném odběru elektřiny. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ust. § 51 zák. č. 458/2000 Sb. Dne [datum] Všechny výše uvedené skutečnosti činí žalovanou odpovědnou za škodu za neoprávněný odběr elektřiny, a to jednak z pozice zákazníka (odběratele), který porušil zákonné a smluvní podmínky a současně i z pozice vlastníka nemovitosti. Žalobkyně za použití příslušných právních předpisů provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr, včetně souvisejících činností s nápravou takto závadného stavu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a tuto částku ve výši [částka] žalované vyúčtoval. Žalovaná však dlužnou částku do dnešního dne ani zčásti neuhradila, přes písemnou upomínku žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že byla odběratelem elektrické energie nebo uživatelem nemovitosti, tedy že by byla pasivně legitimována ve věci.

3. V posuzovaném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť je uplatněn nárok ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi státní příslušnicí Polské republiky a společností se sídlem v České republice, založené dle práva České republiky. Za této situace je pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu nutno užít přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis (dále jen Nařízení).

4. Podle čl. 4 bod 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 18 bod 2. Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

5. Podle konstantní judikatury (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 ze dne 25. června 2014) se pravidla mezinárodní příslušnosti zakotvená v čl. 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) ze dne 22. 12. 2000, č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nyní čl. 18 bod 2 Nařízení č. 1215/2012), se uplatní v případě žaloby směřující proti spotřebiteli, pokud má spotřebitel bydliště na území některého z členských států, popř. pokud na území některého z členských států měl své poslední známé bydliště, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost.

6. Žalovaná byla podle žalobkyní předložených listin stranou smlouvy o dodávce elektřiny. Žalovaná smlouvu uzavřela jako spotřebitel, ze smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště v České republice.

7. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Podle něj může být žaloba podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Soud nezjistil žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měla žalovaná bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaná má bydliště mimo území Evropské unie (což je případ, kdy by se pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů použil článek 4 nařízení Brusel I).

8. Nařízení Brusel I bis, včetně čl. 18 odst. 2, se proto použije i na takové případy, kdy soudy nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný (spotřebitel) své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 ze dne 25. června 2014). Soud proto dospěl k závěru, že je soudem mezinárodně příslušným k projednání daného sporu dle článku 18 Nařízení Brusel I bis ve spojení s ust. § 84 a § 85 o. s. ř. Rozhodným právem je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.

9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [právnická osoba] má soud za zjištěné, že [právnická osoba] [právnická osoba] se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [část obce a číslo] a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná byla vlastníkem pozemku parc. č. st. 22, jehož součástí je budova [adresa] v [katastrální uzemí] [obec].

11. Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že smluvní dodávka elektřiny do odběrného místa žalované ([část obce a číslo]) trvala do [datum] a konečný stav elektroměru [číslo] byl [anonymizována dvě slova] kWh.

12. Z výzvy z [datum] vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované, že smluvní odběr elektřiny byl ukončen pro neplnění smluvních povinností ke dne [datum] a současně ji upozornila, že bezesmluvní odběr je odběrem neoprávněným.

13. Z protokolu o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne [datum] vyplývá, že kontrolor zjistil odběr elektřiny bez řádné smlouvy, plomby byly porušeny. Stav elektroměru [číslo] při demontáži dne [datum] byl [číslo] kWh. Při kontrole odběrného místa byl přítomen [jméno] [příjmení], který uvedl, že je manželem žalované.

14. Stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny bylo provedeno na základě změřené spotřeby elektrické energie v množství [anonymizováno] MWh; po připočtení činnosti operátora trhu, obnovitelných zdrojů, náhrady za neoprávněný odběr, platby za příkon a daně z elektrické energie činí náhrada škody za neoprávněný odběr [částka]. Dále byly vyčísleny oprávněné náklady na zjištění a odstranění neoprávněného odběru ve výši [částka]; celkem tedy [částka].

15. Fakturou [číslo] vystavenou [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky [částka] ([anonymizována dvě slova] + 21% DPH ve výši [částka]) ve lhůtě do [datum].

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

17. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů - energetický zákon ve znění pozdějších předpisů je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy a) odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování trvající déle než 10 pracovních dní.

18. Podle ustanovení § 51 odst. 2 energetického zákona je neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakázán. Podle ustanovení § 51 odst. 3 energetického zákona je při neoprávněném odběru elektřiny osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu; škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

19. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Jak Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3262/2017, občanský zákoník má v oblasti soukromého práva povahu obecného právního předpisu a ve vztahu k jiným předpisům v této oblasti právní regulace se jeho aplikace podřizuje zásadě lex specialis derogat legi generali, kteréžto pravidlo řeší konflikt právních norem. Platí přitom, že právní poměry se řídí občanským zákoníkem, jako předpisem obecné povahy, v tom rozsahu, v jakém je neupravují (v režimu speciality) jiné právní předpisy (např. obchodní zákoník, či zákon o spotřebitelském úvěru). V usnesení ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2546/2012, Nejvyšší soud k otázce náhrady škody způsobené odběratelem dodavateli v důsledku neoprávněného odběru elektřiny vyložil, že náhrada této škody se neřídí obecnými ustanoveními soukromoprávních předpisů o náhradě skutečné škody a ušlého zisku, nýbrž se stanoví podle zvláštních právních předpisů (energetický zákon, vyhláška č. 51/2006 Sb.), které jsou ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální (srov. např. rozsudek uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4271, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005).

22. Jak Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie a její výše se dovolací soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009, a další rozhodnutí zde citovaná). Tato odpovědnost je dovolacím soudem pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ani jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu - zákonem č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny; proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, případně za bezdůvodné obohacení.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele, hovoří pouze obecně o osobě, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektrickou energii. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral, ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob. Bylo-li v projednávané věci zjištěno, že žalovaná v rozhodném čase v daném odběrném místě elektřinu odebírala, a současně žalovaná tento odběr nehradila některému z obchodníků s elektřinou dle příslušné smlouvy o dodávce elektřiny, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem. Je tomu tak proto, že odpovědnost za ztrátu elektřiny nese provozovatel distribuční soustavy, který má též nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem; nárok na úhradu ceny za skutečně odebranou elektřinu náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s elektřinou.

24. V dané věci soud dospěl k závěru, že žalovaná původně uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, která však byla ukončena dne [datum]. Žalovaná neumožnila demontáž elektroměru a ačkoli byla upozorněna dne [datum], že odběr elektřiny bez uzavřené smlouvy je odběrem neoprávněným, pokračovala v užívání elektrické energie, aniž však uzavřela smlouvu s jakýmkoli dodavatelem elektrické energie.

25. Rozhodující jsou tedy zjištění, že v rozhodném období v daném odběrném místě žalovaná odebírala elektřinu pro„ potřeby své nemovitosti“, že pro tento odběr nebyl dán právní důvod, a že za tyto odběry ničeho neplatila. Žalovaná byla jak původním odběratelem, tak také vlastníkem předmětné nemovitosti, pro jejíž potřeby a provoz se elektřina používala. Proto soud dospěl k závěru, že byly naplněny všechny pojmové znaky neoprávněného odběru elektřiny, za který je odpovědná žalovaná.

26. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona je při neoprávněném odběru odběratel povinen uhradit skutečně vzniklou škodu – v daném případě ve výši ceny odebrané elektřiny a nákladů na zjištění neoprávněného odběru. Na základě vyúčtování výše těchto nákladů vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni škodu v celkové výši [částka], a to ve lhůtě uvedené ve faktuře, která představuje výzvu k zaplacení (§ 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Protože žalovaná tuto částku ve lhůtě splatnosti nezaplatila, ocitla se dnem následujícím po splatnosti faktury v prodlení s placením (§§ 1968, 1970 obč. zák.) a je od prvního dne prodlení povinna platit úroky z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

27. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

28. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do příslušenství této částky.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a dále cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky è. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky è. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky è. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky è. 511/2021 Sb.).