711 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím a smluvní pokutu,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a jednorázové smluvní pokuty ve výši [částka]. Uvedl, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s ., [IČO], původně se sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], oba bytem [adresa] [číslo] na částku [částka] na dobu [anonymizováno] měsíců za sjednaný úrok [anonymizováno] z jistiny za každý rok (tj. [anonymizováno 11 slov] [částka]) a poplatek za uzavření Smlouvy o úvěru ve výši [částka] Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši [částka], z toho [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] a poplatek [částka] jednorázově ke dni vyplacení druhé části úvěru, přičemž poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení druhé části úvěru, tj. dne [datum] a každá další splátka pak vždy k 28. dni každého následujícího měsíce až do úplného zaplacení. K vyplacení úvěru došlo v souladu s čl. II. smlouvy ve dvou fázích takto: částka [částka] byla vyplacena žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy o úvěru, jak vyplývá z výdajového pokladního dokladu ze dne [datum], částka [částka] byla vyplacena žalované dne [datum] bankovním převodem, jak vyplývá výpisu z účtu ze dne [datum], a zbytek úvěru, tj. částka [částka] byla započtena v souladu s článkem II. odst. 4 smlouvy, kde si smluvní strany sjednaly, že pohledávka dlužníka za věřitelem na vyplacení druhé části úvěru bude započtena proti pohledávce věřitele za dlužníkem na zaplacení poplatku ([částka]) a první splátky úvěru (tj. [částka]). Součet výše uvedených vyplacených částek činí sjednanou výši úvěru [částka]. Žalovaná uhradila poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] a částku [částka] na splátky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné v dubnu až srpnu [rok]. Dne [datum] nastala splatnost poslední (tj. [anonymizováno]) splátky. [obec] částky [částka] je však zaplaceno pouze [částka]. Žalovaná je tudíž v prodlení s úhradou splátek v souhrnné výši [částka], které představují část [anonymizováno] splátky až [anonymizováno] splátku. Na jistině úvěru žalovaná [anonymizováno] [částka], zbývá [částka], úrok 352 800 a poplatek [částka] uhradila v plné výši. Za prodlení s úhradou jednotlivých splátek je žalovaná povinna uhradit úrok z prodlení v zákonné výši a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10% z jistiny, tj. ve výši [částka]. Výše uvedená pohledávka ze smlouvy byla Smlouvou o postoupení pohledávek zn. V112017 ze dne [datum] postoupena [právnická osoba] s ., a to se vším příslušenstvím a s veškerými právy s ní spojenými. Následně na základě projektu fúze sloučením došlo k fúzi zanikající [právnická osoba] s . do nástupnické [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. K otázce posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobce uvedl, že úvěrový produkt byl žalované poskytnut na základě její žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], v níž žalovaná uvedla, že byla v dané době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou, kdy jako svůj průměrný měsíční příjem žalovaná uvedla částku ve výši [částka], což právní předchůdce žalobce ověřil z daňového přiznání za rok [rok]. Žalobce v řízení předložil dvě různá daňová přiznání žalované za rok [rok], posléze uvedl, že z později předloženého daňového přiznání, které si zástupce věřitele ofotil mobilním telefonem při sjednávání smlouvy, zjistil, že žalovaná obdržela za celý kalendářní rok 2012 příjmy ve výši [částka], a je sice pravdou, že je jakožto částka výdajů na dosažení těchto příjmů uvedená částka ve výši [částka], nicméně to odpovídá přesně [anonymizováno] částky příjmů, tj. jde o uplatnění tzv. daňového paušálu podle příslušných daňových předpisů, nikoliv o skutečné výdaje, které musely být nižší. Věřitel proto vycházel z příjmů uvedených žalobkyní (které odpovídají daňovému přiznání). Jako své průměrně měsíční výdaje pak žalovaná uvedla částku ve výši [částka] (žalovaná bydlela v domě svého manžela, tudíž náklady na bydlení v podobě nájemného odpadají) a věřitel běžně přičítá k celkovým výdajům ještě částku [částka]. Při posouzení platební kapacity žalované věřitel tedy od příjmů ve výši [částka] odečetl výdaje ve výši [částka] a při odečtení sjednaných splátek úvěru ve výši [částka] žalované zbývá + [částka], tudíž platební kapacita žalované byla pro poskytnutí úvěru naprosto dostatečná. K zesplatnění závazku žalované z této smlouvy nedošlo. Žalobce má dále za to, že žalovaná svůj dluh hrazením splátek uznala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítla, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudil řádně s odbornou péčí schopnost žalované splácet převzatý úvěr, když si její příjmy a výdaje nijak neověřoval (ani tvrzeným daňovým přiznáním). Dále namítla absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a z důvodu značné nerovnováhy v právech a povinnostech stran, neboť podmínky ve smlouvě jsou sjednány jednoznačně v neprospěch dlužníků – spotřebitelů. Dále namítla promlčení žalobního nároku, neboť smlouva byla zesplatněna [datum]. Dále závazek zanikl novací, když ohledně této smlouvy byl v řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] schválen mezi žalobcem a spoludlužnicí žalované [jméno] [příjmení] soudní smír.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi [právnická osoba] s.r.o. jako věřitelem a žalovanou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako spoludlužníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se věřitel zavázal poskytnout spoludlužníkům spotřebitelský úvěr v celkové výši [částka] na dobu 84 měsíců, spoludlužníci se zavázali poskytnutou jistinu a její příslušenství vrátit věřiteli společně a nerozdílně. Úvěr byl čerpán ve dvou fázích, první část úvěru ve výši [částka] byla spoludlužníkům vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy (výdajový pokladní doklad ze dne [datum]), částka [částka] byla vyplacena dne [datum] bankovním převodem (výpis z účtu ze dne [datum]), a zbytek úvěru, tj. částka [částka] byla započtena v souladu s článkem II. odst. 4 smlouvy, kde si smluvní strany sjednaly, že pohledávka dlužníka za věřitelem na vyplacení druhé části úvěru bude započtena proti pohledávce věřitele za dlužníkem na zaplacení poplatku ([částka]) a první splátky úvěru (tj. [částka]). Spoludlužníci se zavázali uhradit věřiteli celkovou dlužnou částku [částka], z toho 632 800 v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] a poplatek [částka] jednorázově ke dni vyplacení druhé části úvěru, přičemž poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení druhé části úvěru, tj. dne [datum] a každá další splátka pak vždy k 28. dni každého následujícího měsíce až do úplného zaplacení. Součástí celkové dlužné částky byl sjednaný úrok [anonymizováno] z jistiny [částka] za každý rok, tj. [částka] ročně, tudíž za [anonymizováno] let [částka], a poplatek za uzavření Smlouvy o úvěru ve výši [částka]. V článku VI. bod 4. smlouvy byla pro případ prodlení dlužníků se splácením jistiny po dobu delší jednoho měsíce smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] z jistiny (a dále v bodě 3. smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení). Dále nebylo sporné, že na daný úvěr bylo uhrazeno celkem [částka]. Spoludlužníci se dostali do prodlení s úhradou splátek v březnu [rok], když tato splátka byla uhrazena [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] byla pohledávka [právnická osoba] s.r.o. vůči spoludlužníkům postoupena na žalobce (před fúzí [právnická osoba]), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum].

4. Žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že její příjmy činí [částka], průměrné měsíční výdaje [částka], že vlastní auto, je vdaná a je podnikatelkou, jak vyplývá z tzv. [anonymizována dvě slova]. Žalobce ověřil v insolvenčním rejstříku, že žalovaná není dlužnicí (jak vyplývá z náhledu ze dne [datum]). Žalobce dále tvrdil, že ověřil údaj o příjmech žalované z jejího daňového přiznání, uvedené však přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. v řízení neprokázal. Žalobce předložil dvě různá daňová přiznání žalované za rok [rok], kdy daňové přiznání jiné předložil poté, co bylo žalovanou namítnuto (a následně prokázáno zprávami insolvenčního soudu ve věci vedené u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]), že první daňové přiznání předložené žalobcem je daňovým přiznáním získaným z insolvenčního rejstříku. Obě žalobcem předložená daňová přiznání jsou přitom opatřena otiskem podacího razítka Finančního úřadu pro [územní celek], ÚP [obec], s datem podání [datum], ale obsahují naprosto odlišné údaje, které měla uvést žalovaná o svých příjmech a výdajích. Již jen z tohoto pohledu se údaje v obou těchto soukromých listinách předložených žalobcem nemohou jevit jako správné. Žalobce dále v řízení neprokázal své tvrzení, že by některé z těchto dvou daňových přiznání získal před uzavřením smlouvy o úvěru. Nicméně z pohledu posouzení povinnosti žalobce posoudit schopnost žalované splácet úvěr je tato skutečnost irelevantní (jak je uvedeno níže). Žalobce netvrdil, že by jakýmkoli jiným způsobem ověřoval příjmy a výdaje žalované.

5. Ze spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo dále zjištěno, že insolvenční řízení dlužnice [jméno] [příjmení] bylo zahájeno [datum] a bylo pravomocně zastaveno k [datum] [právnická osoba] podal dne [datum] přihlášku několika pohledávek za žalovanou, kromě jiného pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] v celkové výši [částka] s tím, že závazek z této smlouvy byl v souladu s čl. IV. bodem 6. smlouvy zesplatněn ke dni [datum].

6. V řízení bylo dále zjištěno, že u [název soudu] je dále vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě [právnická osoba], proti žalované [jméno] [příjmení] na částku [částka], a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], s.r.o. dne [datum]; v řízení byl vydán dne [datum] rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, v současné době je vedeno odvolací řízení. Dále je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o žalobě [právnická osoba], proti [jméno] [příjmení] o [částka] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] v řízení byl pravomocně k [datum] schválen smír účastníků, podle něhož se žalovaná zavázala uhradit žalobci částku [částka] do [datum]. Následný návrh žalované na obnovu řízení byl soudem zamítnut a je projednáváno odvolání žalované do tohoto rozhodnutí.

7. Dne [datum] nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle jeho ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

8. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem bylo v době počátku prodlení nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle jehož ust. § 1 (účinného od 1. 7. 2013) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 56 odst. 1 obč.zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 451 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). Podle § 457 obč.zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel;) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru.

13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014, C -449/13).

17. V daném případě má soud za prokázané, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce), ačkoliv zjišťoval úvěruschopnost žalované, řádně nedodržel postupy a odbornou péči, neboť žalované neměl být spotřebitelský úvěr ve výši [částka] vůbec poskytnut. Tato skutečnost vyplývá již ze samotných tvrzení žalobce, který považuje za dostatečné, že při žalovanou uváděných příjmech a odečtených výdajích a splátce úvěru ve výši [částka] měsíčně zbývá částka [částka] měsíčně. Věřitel vůbec nezohledňuje možné nepravidelné výdaje žalované, takové„ posouzení“ úvěruschopnosti soud považuje za zcela absurdní. Věřitel si dále vůbec nevyžádal od žalované informace o tom, kdo s ní žije ve společné domácnosti, jaké jsou příjmy či výdaje těchto osob, jaké jsou výdaje na bydlení, a i ty údaje, co si vyžádal, žádným způsobem neověřil. I kdyby soud dospěl ke skutkovému zjištění, že si věřitel ověřil příjmy žalované z daňového přiznání, nemohlo by být posouzení úvěruschopnosti žalované shledáno jako dostatečné už jen z důvodu shora uvedeného pochybného výpočtu žalobce, ale také pro zcela absentující ověření výdajů žalované. Právní předchůdce žalobce tudíž nepostupoval s odbornou péčí, když při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací od spotřebitele, které žádným způsobem neověřil, neanalyzoval řádně výdaje žalované, nepožadoval aktuální údaje, čímž odbornou péči zcela zanedbal, přesto poskytl žalované úvěr celkem ve výši [částka], který měla splácet splátkami celkem ve výši [částka] měsíčně.

18. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva o úvěru z [datum] je absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. a pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 obč.zák., neboť podmínky stanovené úvěrovou smlouvou jsou stanoveny jednoznačně v neprospěch dlužníků – spotřebitelů, když žalobce požadoval vrátit mnohonásobně více, než činil poskytnutý úvěr, i přesto, že dlužníci až na občasné výjimky svůj dluh řádně hradili a v současné chvíli uhradili celkem věřiteli částku odpovídající téměř dvojnásobku poskytnuté jistiny. Za poskytnutí úvěru byl sjednán úrok ve výši 18 % z jistiny za každý rok a rovněž úplata ve výši [částka], celkem tak dlužníci kromě jistiny měli zaplatit ještě částku [částka], což je nepřiměřeně vysokou odměnou pro věřitele za poskytnutí úvěru, takové jednání nelze shledat za souladné s dobrými mravy. Nadto dlužníci reálně obdrželi pouze částku [částka]. Podobně smluvní pokuty jsou stanovené v nepřiměřené výši, pevně stanovená smluvní pokuta bez ohledu na výši provedených úhrad je nemorální, smluvní pokuta z dlužné částky ve výši 0,2 % denně je nepřiměřená.

19. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 39 obč. zák. absolutně neplatná. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy představuje plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 a násl. obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat (a také dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 563 obč. zák. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku [částka], je žalovaná povinna takové plnění vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od doby, kdy byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána. S ohledem na to, že žalovaná naopak poskytla žalobci plnění celkem ve výši [částka], vrátila beze vší pochybnosti žalobci poskytnutou jistinu i spolu s případným úrokem z prodlení v zákonné výši (úvěr měl být splácen do [datum], žalobce tvrdí, že k jeho zesplatnění nedošlo, dříve nemohl tudíž žalovanou na vydání bezdůvodného obohacení vyzvat.). Žalobci proto v daném případě žádné právo na vydání případného bezdůvodného obohacení nevzniklo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že otázku, zda byl úvěr vůči žalované zesplatněn či nikoliv považuje z hlediska námitky promlčení za irelevatní, neboť promlčecí doba ve smyslu ust. § 112 obč. zák., § 109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, neběžela po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Pokud jde o názor žalobce, že žalovaná plněním splátek uznala svůj dluh, zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 786/2009 a 32 Cdo 1008/2009, podle nichž„ plní-li dlužník dohodnuté splátky, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jdou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku“. A nakonec pokud jde o zánik závazku narovnáním v podobě soudního smíru uzavřeného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 702 C 11/2018, je sice pravdou, že jde o narovnání týkající se práv a povinností z téže smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, nicméně mezi žalobcem a [jméno] [příjmení]. Spoludlužníci z této smlouvy byli zavázáni solidárně ve smyslu ust. § 511 odst. 1 obč. zák., ve vztahu k věřiteli co si každý z nich s věřitelem dohodne, platí jen pro něj (nejednal-li v zastoupení ostatních), a rovněž např. splatnost dluhu nastává u každého zvlášť, promlčecí doba běží samostatně apod.

21. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, proto soud uložil žalobci, aby žalované, která byla zastoupena advokátem, zaplatil náklady řízení v částce [částka]. Zástupce žalované učinil ve věci 4 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum] a [datum]), přičemž dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí [částka], celkem tedy za 4 úkony právní služby náleží žalované částka [částka]. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalované náleží náhrada hotových výdajů za 4 výše uvedené úkony právní služby po [částka], tj. celkem [částka] Náklady žalované dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou ke dvěma jednáním soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 4 půlhodiny, tj. [částka], cestovného k jednáním soudu dne [datum] a [datum] ([obec] – [obec] a zpět, tj. 56 km) osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] při spotřebě [anonymizováno] litrů na 100 km při ceně benzinu [částka] za litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., kdy cestovné činí 2 x [částka], a jelikož zástupce žalované je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů a cestovného v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH.