10 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 11 750 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 750 Kč spolu s úroky ve výši 2 229,63 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalobce se žalobou ze dne datum, která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 11 750 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce právnická osoba dne 28. 6. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mu v rámci sjednaného úvěrového limitu postupně poskytl úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se mu žalovaný zavázal splácet prostřednictvím smluvených splátek, přičemž mezi účastníky smlouvy byla sjednána sazba smluvených úroků z úvěru ve výši 8,5% měsíčně. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokuty ve sjednané výši 500 Kč a poplatky za čerpání úvěru ve výši 1 250 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 10 000 Kč a na smluvních pokutách a sjednaných poplatcích ve výši 1 750 Kč. Věřitel pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 společnosti právnická osoba, která ji další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila žalobci, přičemž obě postoupení pohledávky byla žalovanému písemně oznámena dne 15. 9. 2020. Žalovaný však svůj dluh dobrovolně neuhradil ani žalobci, ačkoliv jej k tomu prostřednictvím svého právního zástupce vyzval předžalobní upomínkou ze dne 15. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 30. 4. 2021, č. j. 10C 15/2021-32, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 17. 5. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 28. 6. 2017 a výpisy z úvěrového účtu za období od 28. 6. 2017 do 28. 9. 2017 bylo prokázáno, že mezi právnická osoba příjmení anonymizováno jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, z něhož žalovaný postupně čerpal částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím sjednaných splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru ve výši 8,5% měsíčně a také mu zaplatit sjednané smluvní pokuty a poplatky za výběry. Žalovanému vznikl dluh na jistině úvěru ve výši 10 000 Kč, neboť z poskytnutého úvěru věřiteli ničeho nevrátil, a dále dluh na smluvních pokutách a poplatcích za výběry v celkové výši 1 750 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2020, k němuž je připojena plná moc udělená žalobcem advokátovi anonymizováno jméno příjmení, bylo prokázáno, že tento právní zástupce v zastoupení za žalobce sepsal písemné oznámení adresované žalovanému, v němž se uvádí, že na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019 došlo k postoupení jeho pohledávky včetně jejího příslušenství vůči původnímu věřiteli na současného žalobce. Žalobci se ovšem nepodařilo unést jeho důkazní břemeno ve sporu a prokázat, že toto písemné oznámení bylo doručeno či alespoň odesláno do dispoziční sféry žalovaného. Žalobce k tomu jako důkaz označil a předložil hromadný poštovní podací lístek ze dne 27. 5. 2020, v němž je uvedeno velké množství jmen různých adresátů, avšak jméno žalovaného coby adresáta v něm uvedeno není, a navíc tento doklad o údajném odeslání zásilky žalovanému je datován o několik měsíců dříve, než došlo k sepisu vlastního oznámení o postoupení pohledávky. Soud proto žalobce vyzval usnesením ze dne 23. 3. 2021, č. j. 10C 15/2021-25, které bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 6. 4. 2021, aby označil a předložil důkazy prokazující odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalovanému. Žalobce ovšem na tuto výzvu nikterak nereagoval, ačkoliv byl procesně poučen o následcích jejího nesplnění, tj. o možném neunesení důkazního břemene. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobci se nepodařilo unést jeho důkazní břemeno ve sporu (a to i navzdory procesnímu poučení ze strany soudu) a prokázat svoji aktivní věcnou legitimaci ve sporu, ohledně níž tvrdil, že se na základě dvou smluv o postoupení pohledávky stal věřitelem dlužníka ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. Žalobce sice soudu předložil a jako důkazy navrhl obě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019 i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2020, avšak nepodařilo se mu prokázat, že by takovéto oznámení o postoupení pohledávky odeslal do dispoziční sféry žalovaného, když předložený hromadný poštovní podací lístek tuto skutečnost neprokazuje, neboť je datován o několik měsíců dříve, než bylo sepsáno vlastní oznámení o postoupení pohledávky a ani neobsahuje jméno žalovaného coby adresáta odesílané poštovní zásilky. Protože žalobce neprokázal, že se postoupení žalované pohledávky stalo účinným vůči žalovanému, nezbylo soudu nic jiného, než žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítnout. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě něhož by měl ve věci plně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, avšak žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly, a tudíž mu soud ani nemohl přiznat právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.