10 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 270 734,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 270 734,56 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 267 903,56 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 270 734,56 Kč od datum do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 33 980,82 Kč a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 12 935,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 49 365,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 270 734,56 Kč sestávající z dlužné jistiny 267 903,56 Kč, poplatků za pojištění úvěru a zaslané upomínky celkem 2 831 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným (poté co zkoumal jeho úvěruschopnost) dne datum uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému 300 000 Kč, za což byl žalovaný dle smlouvy povinen platit úrok ve výši 18,10 % (žalobce požaduje 11,50 %) ročně spolu s poplatky za pojištění úvěru a případným poplatkem za upomínku při neprovedení splátky úvěru. Úvěr měl žalovaný hradit ve splátkách ve výši 6 860 Kč měsíčně, avšak tuto svou povinnost žalovaný nedodržel, a proto žalobce dne datum zaslal žalovanému výzvu k okamžitému splacení dluhu se lhůtou do datum, přičemž v opačném případě dojde k okamžitému zesplatnění celé pohledávky. Žalovaný však dlužnou částku nehradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění:  Z listiny označené jako "Smlouva o úvěru č. Anonymizováno" ze dne datum soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, které bude žalovaný spolu s úrokem ve výši 18,10 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 6 860 Kč, přičemž Sazebník byl součástí předmětné smlouvy. Obsahem smlouvy bylo i ujednání o možnosti povinnosti platit poplatek za pojištění úvěru ve výši 8,8 % ze splátky úvěru a za výzvu k úhradě neuhrazené splátky ve výši 500 Kč za druhou a další upomínku.  Z reportu o průběhu schválení poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalovaného z běžného bankovního účtu žalovaného s tím, že jeho průměrný příjem činí 27 078 Kč měsíčně a výdaje činí 12 486,60 Kč.  Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum adresované žalovanému soud zjistil, že jej žalobce vyzval k úhradě dlužné částky do datum, jinak dojde k okamžitému zesplatnění celé pohledávky.  Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum.  Z historického výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému prostředky ve výši 300 000 Kč, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru a pojištění ke dni datum a že mu byly zaslány celkem hodnota upomínky pro nezaplacení splátky úvěru. Dále soud zjistil, že ke dni podání žaloby (datum) žalovaný na jistině úvěru dluží 267 903,56 Kč, na poplatcích 2 831 Kč, splatné úroky činí 33 980,82 Kč a úroky z prodlení 12 935,69 Kč.  Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzýval.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, za což si účtoval úplatu ve výši 18,10 % ročně (žalobce požaduje 11,50 %) a poplatky a pojištění dle smlouvy o úvěru. V důsledku porušení povinnosti žalovaného hradit pravidelné splátky, žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil, přičemž žalovaný doposud dluží na jistině úvěru 267 903,56 Kč, dlužné poplatky činí 2 831 Kč, úroky vyčíslené ke dni datum činí 33 980,82 Kč a úroky z prodlení 12 935,69 Kč. Předtím, než finanční prostředky žalobce žalovanému poskytl, zkoumal a ověřoval, jaké jsou měsíční výdaje a příjmy žalovaného, přičemž zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného je 27 078 Kč a výdaje 12 486,60 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobci měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne datum, dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. Úvěrovaný se tedy ve smlouvě o úvěru zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit. Úroky se platí za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků (srov. § 2399 odst. 2 poslední věta o. z.).

11. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, zejména k obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky, jemuž odpovídá i transakční historie patrná z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného u žalobce, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. o. z. Žalobce jako úvěrující dočasně poskytl žalovanému jako úvěrovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, za což mu vznikl nárok na úrok z čerpaných finančních prostředků v dohodnuté výši 18,10 % ročně a rovněž na poplatek za pojištění úvěru ve výši 8,8 % ze splátky úvěru. V důsledku porušení povinnosti žalovaného splácet žalobci poskytnutý úvěr v souladu s dohodnutými smluvními podmínkami, žalobce po několika výzvách k úhradě dluhu od smlouvy o úvěru odstoupil a pohledávku vůči žalovanému zesplatnil ke dni datum. Na takto zesplatněný úvěr ve výši dlužné jistiny úvěru 267 903,56 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 831 Kč (3x zaslaná upomínka po 500 Kč a 2 neuhrazené poplatky za pojištění úvěru po 665 Kč), úroků vyčíslených ke dni datum ve výši 33 980,82 Kč a úroků z prodlení ve výši 12 935,69 Kč, žalovaný doposud nezaplatil ničeho. Žalobce dále důvodně požadoval (coby příslušenství) zákonný úrok z prodlení (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy 11,50 % ročně z částky 270 734,56 Kč od datum do zaplacení, když k zesplatnění došlo dne datum a do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím a dále úrok ve stejné výši, ze stejné částky a za totéž období (srov. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.).

12. Na uvedeném závěru o důvodnosti žalobcem uplatněných nároků nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaný má v předmětném právním vztahu postavení spotřebitele, a proto se v dané věci uplatní rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť soud nedovodil, že by kterýkoli závazek či úvěrová smlouva jako celek byly v rozporu s ustanoveními chránícími spotřebitele, jakožto slabší smluvní stranu, přičemž žalobce řádně zkoumal i úvěruschopnost žalovaného. Uvedené platí i o výši úroku.

13. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 365,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 537 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 270 734,56 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 610 Kč ve výši 6 218,10 Kč.

15. Lhůty ke splnění povinností uložených ve výrocích tohoto rozsudku se řídí § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.