10 C 9/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 070 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 070 Kč od 14. 2. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou ze dne datum, podanou u soudu téhož dne, domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 070 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný, jenž byl pod vlivem alkoholu, byl dne datum nalezen hlídkou městské policie v silně podnapilém stavu a po provedení orientační dechové zkoušky byla přivolána rychlá zdravotnická pomoc, která jej na základě rozhodnutí lékaře převezla do protialkoholní záchytné stanice. Žalobce proto má v souladu s ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vůči žalovanému právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s dopravou žalovaného do záchytné stanice, které vznikly žalobci ve výši 2 070 Kč, přičemž tato částka byla vypočtena podle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto dluhu fakturou ze dne 12. 1. 2017 a vyrozuměním o výši nedoplatku ze dne 10. 1. 2020, avšak žalovaný tento dluh žalobci dobrovolně neuhradil. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne 10. 8. 2020 s účinky do vlastních rukou uložením u pošty vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného (ust. § 46b písm. a) o. s. ř.), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.), nikterak nevyjádřil. Soud se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl dle ust. § 115a o. s. ř., aniž by k jejímu projednání nařídil jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Potvrzením o přijetí na protialkoholní záchytnou stanici vystaveným dne datum Psychiatrickou nemocnicí obec a úředním záznamem sepsaným Městskou policií obec dne datum bylo prokázáno, že žalovaný byl téhož dne nalezen hlídkou městské policie v podnapilém stavu, kdy orientační dechové vyšetření na přítomnost alkoholu ukázalo výsledek 2,63 promile, a žalovaný byl proto na základě rozhodnutí lékaře převezen sanitkou do záchytné stanice Psychiatrické nemocnice obec, která jej po provedeném vyšetření s výslednou hodnotou alkoholu 3,05 promile hospitalizovala. Usnesením Rady územní celek číslo ze dne 21. 8. 2013 a fakturou ze dne 4. 1. 2017 bylo prokázáno, že náklady na dopravu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byly stanoveny ve výši 2 070 Kč. Fakturou ze dne 12. 1. 2017 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě těchto nákladů ve lhůtě splatnosti do 13. 2. 2017. Vyrozuměním o výši nedoplatku ze dne 10. 1. 2020 a doručenkou odeslanou dne 20. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž mu tuto výzvu odeslal prostřednictvím pošty na adresu jeho trvalého pobytu. Podle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle ust. § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Za užití právě citovaného ustanovení zákona č. 379/2005 Sb. soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovaný byl vyšetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici provozované Psychiatrickou nemocnicí obec a byla u něj prokázána přítomnost alkoholu, a proto je povinen nahradit žalobci náklady na jeho dopravu na stanici. Ty představují částku 2 070 Kč, jejíž výše byla stanovena příslušným rozhodnutím Rady územní celek. Soud proto žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení, v němž se ocitl od 14. 2. 2017 vycházeje ze lhůty splatnosti stanovené ve faktuře, vyplývá z ust. § 1968, 1970 a 1972 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, coby důsledek prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci, přičemž výši úroků z prodlení soud stanovil v souladu s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě něhož má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 1 000 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby v téže výši. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.