16 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno.Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši částka, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně a ohledně úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne datum u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba a žalovanou, na základě které měla jmenovaná společnost poskytnout žalované částku částka. Žalobce uvedl, že žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila celkem částku částka. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaná smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo. Smlouva je označena jako „Smlouva o zápůjčce - zelená v hotovosti“ a je v ní uvedeno, že výše zápůjčky činí částka a je poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, nejde-li o případ refinancování zápůjčky podle následujícího odstavce, a že zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy o zápůjčce, bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky. V křížkem zaškrtnutém následujícím odstavci označeném jako refinancování zápůjčky, je uvedeno, že v případě zaškrtnutí tohoto pole bude zápůjčka, resp. část zápůjčky, podle smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo, který činí celkem částka. A že zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka podle předchozí věty, tedy částka částka. Dále je uvedeno, že za poskytnutí zápůjčky náleží Providentu poplatek za zápůjčku ve výši částka, který je vypočten jako součet úroku ve výši částka, částky částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku částka se žalovaná zavázala zaplatit v 44 týdenních splátkách po částka a jednou splátkou ve výši částka, přičemž 1. splátka byla splatná do týdne od uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně (zjištěno z uvedené smlouvy).

4. Soudu nebyla předložena smlouva č. tel. číslo, na jejíž refinancování měla být použita částka částka, ani žádné jiné důkazy týkající se takové smlouvy.

5. Žalovaná tehdy jmenované společnosti sdělila, že její pravidelný čistý měsíční příjem činí částka a že její běžné měsíční výdaje činí částka, z čehož právnická osoba Kč činí interní splátky PF, což soud zjistil z karty zákazníka ze dne datum. V této kartě je dále uvedeno, že k ověření finanční situace žadatele byla předložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalované o příjmech a výdajích žalované ověřoval.

6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost právnická osoba existuje od datum a že žalobce existuje od datum. Jmenovaná společnost postoupila pohledávky vůči žalované z výše uvedené smlouvy žalobci dne datum a oznámila to žalované (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum). Z výzvy datované dnem datum a z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

7. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.

8. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok zapůjčitele vůči vypůjčiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2300 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

12. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové příjmy a výdaje žalované nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.

13. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v adresa vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č.j. spisová značka o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18.

14. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce byla žalovaná dle názoru soudu povinna v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce společnosti právnická osoba vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě uvedené smlouvy pouze částku částka, kterou jí poskytl v hotovosti. Pokud se totiž týká částky částka, která měla být údajně použita na splacení smlouvy č. tel. číslo, tak z provedeného dokazování soud vůbec nezjistil existenci takové smlouvy, a tedy ani nezjistil, že skutečně byla částka částka na úhradu označené smlouvy předchůdcem žalobce použita a že tak došlo k „zapůjčení“ částky částka žalované. Smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a k jejímu uzavření dojde až přenecháním zapůjčených věcí, v tomto případě peněz, vypůjčiteli. Soud proto nemohl dospět k závěru, že částka částka byla předchůdcem žalobce žalované na základě uvedené smlouvy zapůjčena. Žalovaná tak byla povinna z titulu uvedené smlouvy zaplatit zapůjčiteli částka. Jelikož žalobce prokázal, že tento nárok zapůjčitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, a tvrdí, že žalovaná zaplatila na uvedenou smlouvu částku částka, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná zaplatila více, soud žalobě vyhověl ohledně částky částka, což je rozdíl mezi prokazatelně žalované zapůjčenou částkou a částkou, která dle tvrzení žalobce byla již žalovanou uhrazena. Vzhledem k tomu, že soud nezjistil ničeho o poměrech žalované, uložil žalované povinnost uhradit částku částka ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy má za to, že tato lhůta je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 ZSÚ. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. V tomto případě byla úspěšnější žalovaná, a proto by měla podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.