16 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno.Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku částka v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka, a to v 14 měsíčních splátkách po částka do dne datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Celkově žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu částku částka. Pohledávka věřitele z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci. Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a u jednání provedl dokazování žalobcem předloženými důkazy. Předmětem řízení jsou tvrzené postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je upravena v ustanoveních § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), a spotřebitelský úvěr je upraven zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ s postoupenou pohledávkou mají být postupníkovi předány veškeré listiny, které potřebuje pro uplatnění této pohledávky. Žalobce k prokázání tvrzení, že mezi společností právnická osoba., a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva v tvrzeném znění, předložil prostou kopii úvěrové smlouvy č. hodnota o čtyřech stranách. Po písemné výzvě soudu, aby žalobce nejpozději u jednání dne datum předložil soudu originál předmětné smlouvy o úvěru, s poučením, že v opačném případě se žalobce vystavuje neúspěchu ve sporu, žalobce soudu zaslal soudu konvertovanou kopii smlouvy o dvou stranách, kterou ověřil zástupce žalobce, tj. fakticky žalobce prostřednictvím svého zástupce. U jednání dne datum originál předmětné úvěrové smlouvy soudu předložen nebyl. Soud však z předložené prosté kopie ani z předložené konvertované kopie tvrzené smlouvy o úvěru, nemůže dovodit závěr, že by jimi bylo prokázáno, že žalovanému byla dne datum poskytnuta částka částka a že vůbec byla tvrzená úvěrová smlouva uzavřena, jelikož prohlášení žalovaného „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“, je zcela neurčité a nevyplývá z něho, jakou částku v hotovosti převzal. Nachází se sice na straně, která je datovaná a podepsaná žalovaným a věřitelem, ale z této podepsané strany nelze nijak dovodit, k jaké konkrétní smlouvě se vztahuje a co přesně je základním obsahem takové smlouvy. Údaje obsažené na této straně jsou natolik obecné, že by se mohla vztahovat k jakékoliv smlouvě, a nelze nijak dovodit, že se jedná o stranu smlouvy o úvěru č. hodnota. Zároveň je třeba poukázat na to, že žalobcem předložená prostá kopie smlouvy má 4 strany a kopie smlouvy ověřená zástupcem žalobce (konvertovaná) má pouze 2 strany!, což vyvolává pochybnosti o tom, jaký dokument právní zástupce žalobce vlastně konvertoval a zda vůbec viděl originál smlouvy, a rozhodně zpochybňuje jeho prohlášení o tom, že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Podle § 129 odst. 1 o. s. ř. důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. Zákon zde hovoří o listině nikoli o její kopii. Tedy dokazování se zásadně provádí originály listin, nikoli kopiemi či ověřenými kopiemi, kterými jsou konvertované kopie. Soud může v určitých případech připustit dokazování kopiemi listin. Nicméně je povinností účastníka předkládat soudu listiny v originálech, zejména ty, které má mít coby postupník k dispozici. Navíc v situaci, že soud mu dá jasně najevo, že požaduje originál listiny a poučí žalobce o možnosti neúspěchu ve sporu při nepředložení originálu. Z dalších provedených důkazů soud již žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Soud neposkytl žalobci další lhůtu k předložení originálu úvěrové smlouvy z důvodu hospodárnosti a vlivu takového postupu na délku řízení, neboť již před jednáním byl žalobce k předložení originálu soudem vyzván s poučením o riziku neúspěchu ve sporu, pokud originál smlouvy u jednání nepředloží a soudu nesdělil důvody, pro které originál předmětné smlouvy nemohl předložit u jednání dne datum. Soud tedy nemá za prokázané, že by žalovaný tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřel ani že by žalovaný od společnosti právnická osoba., na základě takové smlouvy obdržel dne datum částku částka ani že částku částka dne datum žalovaný od jmenované společnosti vůbec obdržel. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobcem. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by proto dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.