4 C 324/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29.430 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 9.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24.000 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a částky 5.430 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 24.000 Kč (jistina zápůjčky ve výši 15.000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 24.000 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a částky 5.430 Kč (smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ode dne 14. 11. 2024 do dne 11. 11. 2025). Žalobu odůvodnil tak, že dne datum uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky zápůjčky řádně a včas, na splátkách zápůjčky dosud uhradil 0 Kč. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalobce tvrdil, že si před uzavřením Smlouvy od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z listiny označené jako „SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“ soud zjistil, že účastníci tuto smlouvu uzavřeli dne datum. Předmětem smlouvy je mj. závazek žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15.000 Kč a závazek žalovaného hradit předepsané splátky. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce dne datum zaslal na účet č. č. účtu částku 15.000 Kč. Ze sdělení Anonymizováno soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu byl toho času žalovaný. Jelikož žalovaný nevznesl žádnou obranu, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný dosud na splátkách zápůjčky neuhradil nic. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, aplikují se na ni pravidla zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud se proto nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovanou zápůjčku splácet. Žalobce nepředložil žádný důkaz svědčící o tom, zda a jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté, co jej soud vyzval k doplnění tvrzení a důkazů. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal. Soud tedy nemohl učinit jiný právní závěr, než že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá mj. o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti Anonymizováno Anonymizováno. Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 87 z. s. ú. Z důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 15.000 Kč, žalovaný dosud na splátkách zápůjčky uhradil částku 0 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.). Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaný námitky tohoto charakteru nevznesl, určil soud lhůtu k plnění právě na tři dny od právní moci rozsudku. Ve zbytku žalované částky a příslušenství soud žalobu zamítl, neboť z absolutně neplatné Smlouvy nemohou žalobci plynout žádné nároky na zaplacení poplatků, smluvních pokut, smluvních úroků či nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, jelikož žalovaný se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostal, jak plyne z § 87 z. s. ú. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl (při zohlednění příslušenství) úspěšný ani v rozsahu 50 % žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly, nárok na náhradu nákladů řízení nemá ani on. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.