6 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24.303,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 18.230,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18.230,67 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 6.072,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 446,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.183,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20.542,97 Kč od 30. 9. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 2.312,30 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 19.342,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.422,07 Kč k rukám zástupce žalobce, advokáta tituly před jménem jméno advokáta tituly za jménem 1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 24.303,46 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 446,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.183,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20.542,97 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem 11,5 % ročně z částky 19.342,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 20.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši, sjednané ve smlouvě, a dále poplatky a náklady, a to zároveň s poskytnutou jistinou měsíčními platbami dle rozpisu plateb. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. V důsledku této skutečnosti právní předchůdce žalobce úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni datum. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku 1.769,33 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, datované dnem datum, a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost právnická osoba, jako věřitel, a žalovaný jako zákazník. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s úrokem ve výši 60 % ročně, a to minimálními měsíčními platbami splatnými každý kalendářní měsíc 23. den v měsíci.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z pěti potvrzení o provedení transakce od právnická osoba., ze dne datum, z tabulky umoření (transakčního výpisu), z žalobního návrhu a ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 20.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 1.769,33 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z přílohy č. hodnota k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že pohledávka věřitele právnická osoba z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby doplnil svá skutková tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když při posouzení úvěruschopnosti vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdce žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečné období. Z uvedených poznatků zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 20.000 Kč.

10. Žádné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

11. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byla výzva před zesplatněním dluhu z datum, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. vs. Anonymizováno, je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nepředložil ani neoznačil (kromě ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a příjmů žalovaného z doloženého výpisu z bankovního účtu) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím výše uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval, resp. údaje z nich zjištěné nesdělil. Výpovědní hodnota skutečností (tvrzeně) zjištěných na základě údajně provedených luster v databázi BRKI a NRKI ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dle názoru soudu navíc i sama o sobě velmi omezená (zápis v úvěrových registrech, resp. jeho absence – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná. Vzhledem ke skutečnosti, že údaje zjištěné z registrů a databází shora nebyly soudu nijak doloženy a ani sděleny, a žalobce tak sice soudu sdělil postup svého právního předchůdce při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak nesdělil výsledky, resp. zjištěné údaje a skutečnosti, z nichž vycházel, ani tyto nedoložil nebo neoznačil příslušnými důkazy, z nichž by je mohl soud zjistit, je tak jeho tvrzení o řádném posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nepřezkoumatelné. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

24. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 20.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 1.769,33 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 18.230,67 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

25. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

26. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 14b odst. 1 bod 2. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši 400 Kč za úkon (vše počítáno z tarifní hodnoty 24.303,46 Kč dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. celkem 1.500 Kč. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč, což činí částku 315 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem 1.815 Kč. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.028 Kč za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku 2.843 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 50,02 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.422,07 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.