8 C 91/2025
č. j. 8 C 91/2025-32
V PLATNOSTIOkresní soud v Břeclavi potvrdil žalobci nárok na částku 1.617 Kč a 2.995 Kč s úroky z prodlení. Nárok na smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení byl zamítnut jako značně nepřiměřený pro spotřebitele. Rozhodnutí se opřelo o § 588 o. z. a rozhodnutí Ústavního soudu o nerovnováze v smlouvách. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rubrum
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12.272 Kč s příslušenstvím, I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci: a) částku 1.617 Kč, 15 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 1.617 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, b) částku 2.995 Kč, 14,75 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 2.995 Kč od 12.1.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci: a) částku 4.750 Kč, b) částku 2.910 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným soudu dne 28. 10. 2024 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu celkem 12.272 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že na základě Smlouvy o poskytování monitorovacích služeb ze dne 17. 6. 2022 bylo sjednáno poskytování služeb do konce roku 2023, přičemž při jejím sjednání byl žalobce zastoupen společností právnická osoba., IČ IČO. V souladu se smlouvou žalobce instaloval do vozidla žalované zařízení sloužící k poskytování monitorovacích služeb a následně byly žalované poskytovány monitorovací služby po sjednanou dobu, za což však žalovaná neuhradila sjednanou odměnu. Odměna byla žalované vyúčtována fakturou č. hodnota na částku 1.617 Kč se splatností dne 11. 7. 2023 a fakturou č. hodnota na částku 2.995 Kč se splatností dne 11. 1. 2024. Dle Všeobecných obchodních podmínek měl objednatel pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení s úhradou faktury. Smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury číslo hodnota žalobce vyčíslil na 4.750 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury číslo hodnota žalobce vyčíslil na 2.910 Kč. Dne 19.9.2023 žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z Plné moci ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zmocnil společnost právnická osoba. k uzavírání smluv o monitorování vozidel a jejich polohy. Ze Smlouvy o poskytování monitorovacích služeb „Monitoring vozidel Aktiv“ ze dne 17. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná, jakožto fyzická osoba označená jménem a příjmením, rodným číslem a adresou, u žalobce objednala monitorovací služby pro vozidlo jméno FO jméno FO III, VIN VIN kód, registrační značky SPZ za cenu 2.995 Kč ročně. Z Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování základních a volitelných monitorovacích služeb společnosti Jméno žalobce., účinných ode dne 1. 12. 2020, bylo zjištěno, že se objednatel pro případ prodlení s úhradou faktury zavazuje uhradit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení. Z Faktury – daňového dokladu Anonymizováno ze dne 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované monitorovací poplatek za období 17.6.-31.12.2023 ve výši 1.617 Kč splatné dne 11. 7. 2023. Z Faktury – daňového dokladu Anonymizováno ze dne 1. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované monitorovací poplatek za období 1.1.-31.12.2024 ve výši 2.995 Kč splatné dne 11. 1. 2024. Z Předžalobní upomínku ze dne 19. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 1.617 Kč s náklady na upomínání ve výši 1.200 Kč. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588, věta prvá, o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, neboť žalobce se žalovanou uzavřel podle § 1746 odst. 2 o. z. smlouvu (tzv. nepojmenovaná smlouva.), jejímž obsahem bylo ze strany žalobce poskytovat žalované monitorovací služby vozidla a ze strany žalované zaplatit žalobci za poskytnuté služby sjednanou cenu. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu požadovaných částek 1.617 Kč a 2.995 Kč, neboť se jedná o dluh žalované, který jí vznikl z důvodu neuhrazení vyúčtované ceny za poskytnuté služby, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 Kč za každý den prodlení s úhradou faktury, vyčíslený na částky 4.750 Kč a 2.910 Kč, pak tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to i s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o poskytování monitorovacích služeb uzavřel žalobce v postavení podnikatele se žalovanou v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl sjednán přímo ve smlouvě o poskytování monitorovacích služeb, ale toliko jako součást Všeobecných podmínek, přičemž sankce za porušení smlouvy byla stanovena jenom žalované a porušení podmínek smlouvy žalobcem není ve smlouvě ani Všeobecných podmínkách stiženo žádnou sankcí. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, avšak žalované doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.