104 C 1/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 943,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 3 300 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 643,02 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 314,28 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 9 992,11 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do 15.11.2024,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 643,02 Kč od 16.11.2024 do zaplacení,- úroku 25,41 % ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2.12.2024 domáhal po žalované zaplacení částky 12 943,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 24.11.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 333 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 699 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 16 700 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 byla následně postoupena pohledávka žalované na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána dopisem ze dne 29.7.2024. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 12 943,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 314,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 992,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a úroku 25,41% ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 22.11.2020, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, kde uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, bezdětná, vlastní automobil, její příjmy ze zaměstnání činí 18 202 Kč a další příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 3 000 Kč a splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 1 659 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradil spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 333 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 699 Kč. Dle tabulky umoření žalovaná uhradila celkem částku 16 700 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalované na žalobce, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 29.7.2024, kdy následně dne 31.10.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v pravidelných týdenních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy si ověřil její příjem ze zaměstnání na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že má odhadované výdaje 3 000 Kč měsíčně, kdy však tyto nijak ověřovány nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a další čisté příjmy domácnosti jsou 30 000 Kč. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná měla celkem příjem 18 202 Kč. Pokud jde o příjmy ostatních členů domácnost ve výši 30 000 Kč, tyto jsou zcela nerelevantní, neboť žalovaná uvedla, že je svobodná, kdy osoby žijící ve společné domácnosti s žalovanou nemají jakoukoliv povinnost hradit případné dluhy žalované. O jiné situaci by se dalo uvažovat, kdyby se jednalo o příjmy manžela v rámci společného jmění manželů, avšak toto není tento případ. Pokud pak jde o uvedené výdaje ve výši 3 000 Kč, tyto jsou naprosto podhodnocené, neboť žalovaná žije v nájmu, takže musí mít minimální náklady spojené s platbou nájemného a služeb spojených s nájmem, a dále by tato částka musela pokrýt náklady na jídlo pro žalovanou, náklady na dopravu a vozidlo, která žalovaná vlastní, telefon a další základní potřeby. Je tak zcela iluzorní se domnívat, že by částka 3 000 Kč měla všechny tyto minimální náklady pokrýt. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

15. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“16. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 16 700 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 3 300 Kč. Žalovaná doposud tuto částku neuhradila, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka, kdy jí byla stanovena lhůta k plnění do 15.11.2024. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 1.11.2024, k doručení v souladu s ust. § 573 o.z. tak došlo dne 4.11.2024. Žalované byla v rámci dopisu stanovena lhůta k úhradě do 15.11.2024, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 16.11.2024. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 16.11.2024. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 12,75%, avšak žalobce uplatnil nárok na zákonné úroky z prodlení pouze ve výši 8,5%, proto mu byly přiznány pouze v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 9 643,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 314,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 992,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do 15.11.2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 643,02 Kč od 16.11.2024 do zaplacení, a úrok 25,41 % ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 29.7.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 30 638,38 Kč, tedy žalovaná pohledávka 12 943,02‬ Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 314,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 992,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1100,15 Kč (tj. 8,5% ročně z částky 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do 29.7.2025), a kapitalizovaný úrok ve výši 3 288,82 Kč (tj. 25,41% ročně z 12 943,02 Kč od 30.7.2024 do 29.7.2025).

20. Žalobce byl úspěšný v částce 3 496,73 Kč (3 300 Kč jistina a 196,73 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 3 300 Kč od 16.11.2024 do 29.7.2025), tj. 11,4% a neúspěšný v částce ‭27 141,64 Kč, tj. 88,6%, procesně úspěšnější tak byla žalovaná, která by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.