104 C 100/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo ; zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa , obec doručovací adresa adresa žalovaného o zaplacení částky 76 260,01Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 827,84 Kč a -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 684,75 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 29 827,84 Kč od 29.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 46 432,17 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 20 369,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 386,48 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9% ročně z částky 46 432,17 Kč od 29.1.2020 do zaplacení a úroku 13,9% ročně z částky 75 572,01 Kč od 29.1.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3 540,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.1.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 260,01 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že dne 2.7.2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 102 000 Kč, který byl úročen úrokovou sazbou ve výši 13,9% ročně, a žalovaný se tento úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 916 Kč. Žalobkyně splnila svou povinnost když žalovanému dne 3.7.2015 poskytla částku 102 000 Kč, žalovaný však porušil svou povinnost a nehradil splátky řádně a včas. Protože žalovaný řádně splátky nehradil, využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr žalovaného za okamžitě splatný ke dni 15.9.2018. Ke dni podání žaloby činí celková dlužná částka 104 700,69 Kč, tj. jistina ve výši 75 572,01 Kč, poplatky ve výši 688 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 20 369,45 Kč a kapitalizované zákonné úroky ve výši 8 071,23 Kč. Dopisem ze dne 30.9.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a v odporu proti platebnímu rozkazu namítal, že pokud žalobkyně uvádí, že byla dne 2.7.2015 uzavřena mezi stranami úvěrová smlouva, tak od této nebylo ze strany žalobkyně nikdy odstoupeno a toto odstoupení žalovanému doručeno. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, neboť pokud žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení s úhradou, počala běžet promlčecí doba v den, kdy tak žalobkyně mohla učinit poprvé. Žalovaný pak s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 846/2006 uvedl, že je pro počátek promlčecí doby rozhodný den, následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. Žalovaný dále vznesl námitku věcné i místní nepříslušnosti zdejšího soudu, neboť má za to, že v souladu s obchodními podmínkami je věcně a místně příslušný finanční arbitr. Žalovaný v odporu dále uvedl, že mu není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši žalované částky, kdy mu nebyla doposud zaslána žádná upomínka či předžalobní výzva ze strany žalobkyně.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že pokud jde o námitku promlčení, nevztahuje se žalovaným uvedená judikatura na tento případ, neboť v tomto případě byla splatnost dluhu sjednána, a to v rámci měsíčních splátek. Žalobkyně uvedla, že poslední uhrazená splátka ze strany žalovaného byla únoru 2018, následně žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami úvěr dopisem ze dne 17.9.2018 ke dni 15.9.2018 zesplatnila. V rámci svého vyjádření žalobkyně předložila tabulku s úhradami ze strany žalovaného, včetně uvedení, jak probíralo započtení na jistinu a jednotlivé úroky a poplatky. Z této tabulky pak vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 72 172,16 Kč.

4. Usnesením ze dne 24.5.2021, č.j. 104 C 100/2020-79, které nabylo právní moci dne 16.6.2021, rozhodl zdejší soud o zamítnutí námitky žalovaného o věcné a místní nepříslušnosti.

5. Žalovaný se k nařízenému jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2.7.2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 102 000 Kč, s úročením 13,90% ročně a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 916 Kč, vždy nejpozději k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15.8.2015.

7. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2.7.2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je studentem, žije u rodičů a má příjem 20 000 Kč, adresa trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec]. V rámci žádosti je dále uvedeno, že příjem nebyl žalovaným doložen.

8. Z žádosti o změnu zasílací adresy klienta bylo zjištěno, že dne 23.8.2017 nahlásil žalovaný žalobkyni svou novou zasílací adresu, a to [ulice a číslo], [PSČ], [obec].

9. Z jednotlivých výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný celkem žalobkyni po poskytnutí úvěru uhradil částku 72 172,16 Kč.

10. Z podkladů pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně neověřovala ani nepožadovala doložení příjmů žalovaného, provedla kontrolu ve veřejných databázích a v rámci systému. Z uvedených podkladů pak vyplývá, že žalovaný uvedl, že je student, žije u rodičů a má příjem 20 000 Kč.

11. Z dopisu ze dne 25.6.2018 zasílaným žalovanému bylo zjištěno, že jej žalobkyně vyzývala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celé pohledávky. Dopis byl žalovanému zasílán na adresu [adresa žalovaného], kdy dle dodejky tento 2.7.2018 převzal.

12. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17.9.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně z důvodu neplacení splátek úvěr žalovaného ke dni 15.9.2018 zesplatnila. Oznámení bylo žalovanému zasíláno na adresu [adresa žalovaného], kdy si jej žalovaný dle dodejky dne 20.9.2018 osobně převzal.

13. Dopisem ze dne 30.9.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, a to na adresu [adresa žalovaného] O odeslání svědčí poštovní podací arch ze dne 30.9.2019.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

21. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 102 000 Kč a žalovaný by žalobkyni tuto částku vrátil spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 916 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud v průběhu řízení vyzýval žalobkyni usnesením ze dne 9.9.2021, č.j. 104 C 100/2020-82, k upřesní a doložení důkazů, ze kterých žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobkyně uvedla, že při posuzování vycházela z nahlédnutí do informačních databází, a dále posuzovala finanční situaci žalovaného dle finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v rámci žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že nevyžadovala potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem, neboť toto nepovažuje za nejvhodnější objektivní zdroj informací. Z údajů, které měla žalobkyně k dispozici, vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti student žijící u rodičů, s administrativní adresou trvalého pobytu na adrese Magistrátu města Brna. Z podkladů není zřejmé, z jakého zdroje má žalovaný příjem 20 000 Kč a zda se jedná o příjem stálý a pravidelný. Žalovaný neuváděl žádné výdaje. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z finančních toků na účtu žalovaného, tyto však soudu ani po poučení žalobkyně dle § 118a o.s.ř. předloženy nebyly a z podkladů o schvalování soud žádné ověřování příjmů a výdajů nezjistil.

23. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet a nedostála tak své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet a z tohoto důvodu je smlouva od počátku neplatná (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 24. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 102 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 72 172,16 Kč. K úhradě tak zbývá částka 29 827,84 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl, pokud jde o tuto částku a také zákonné úroky z této částky. Žalobkyni byly přiznány kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 29 827,84 Kč od 15.9.2018 (zesplatnění) do 28.1.2020 (podání žaloby), a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 29 827, 84 Kč od 29.1.2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Pokud jde o další žalobou uplatňované nároky představující jistinu ve výši 45 744,17 Kč, poplatek ve výši 688 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 20 369,45 Kč, část kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 4 386,48 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 9% ročně z částky 46 432,17 Kč od 29.1.2020 do zaplacení a úroku 13,9% ročně z částky 75 572,01 Kč od 29.1.2020 do zaplacení, ve zbytku těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

26. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se promlčení, kdy žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2008, sp. zn. 33 Odo 846/2006, dospěl soud k závěru, že k promlčení nedošlo. Žalovaným uvedený judikát se vztahuje na případy, kdy je sjednána půjčka, avšak nebyla sjednána splatnost dluhu. V tomto ohledu je tak vycházeno ze skutečnosti, že je první objektivní možnost vykonání práva dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat, a proto je v těchto případech třeba považovat za rozhodný den pro počátek běhu promlčecí doby den, který následuje po vzniku právního vztahu sjednaného na dobu neurčitou. V projednávané věci však byla mezi účastníky sjednána smlouva o úvěru, a ačkoliv jí soud následně shledal jako neplatnou, je třeba vycházet z toho, že splatnost byla v rámci původní smlouvy ujednána. Žalovaný byl povinen hradit poskytnutou částku ve sjednaných splátkách každý měsíc. Dle ust. § 623 obč. zák., při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. V tomto případě se žalovaný dostal do prodlení neuhrazením splátky za měsíc únor 2018, kdy žaloba byla podána dne 28.1.2020, k promlčení tak dojít nemohlo. V neposlední řadě pokud žalovaný namítal, že mu nebyla doručena žádná výzva k plnění či předžalobní upomínka, jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, žalovanému byly zaslány celkem tři výzvy, kdy dvě si osobně převzal a převzetí podepsal, což bylo doloženo dodejkami k těmto výzvám. V tomto ohledu má soud za to, že žalovaný byl řádně k úhradě vyzýván. Nedošlo ani k promlčení práva z bezdůvodného obohacení, neboť tříletá subjektivní lhůta počíná běžet teprve okamžikem, kde se účastník dozví, že smlouva, kterou považoval za platnou, byla soudem pravomocně posouzena jako neplatná.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. V projednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, má tak nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části.

29. Náklady žalovaného činí celkem 16 262,4 Kč, tj. odměna za zastupování advokátem v řízení do doby ukončení zastupování a to za 3 účelně provedené úkony právní služby po 4 180 Kč (vyjádření ve věci samé ze dne 4.7.2020, ze dne 16.10.2020 a ze dne 4.12.2020) dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a 21% DPH z 13 440 Kč tj. 2 822,4 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.). Žalovaný však byl úspěšný pouze částečně, a to v částce 46 432,17 Kč, má tak nárok na náklady řízení odpovídající 21,77%, tj. 3 540,32 Kč.