104 C 105/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 004,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 700 Kč od 28.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 622,54 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 322,54 Kč od 23.12.2021 do 27.1.2022, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 622,54 Kč od 28.1.2022 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 284,24 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 16 606,44 Kč, -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, -) smluvní pokuty ve výši 5 681,79 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 247,03 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.5.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 004,33 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 4.11.2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit celkově částku 40 894 Kč (tj. jistina ve výši 22 000 Kč, služba hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč a úroky ve výši 2 118 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy uhradil celkem 3 splátky v celkové výši 9 300 Kč. Následně žalovaný již nic neuhradil, předchůdce žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni 4.1.2021 (splatnosti poslední předepsané splátky) zesplatnil. Dne 22.12.2021 uzavřela společnost [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní, na základě které byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 11.1.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, kdy následně dne 2.5.2022 zasílala žalobkyně žalovanému také předžalobní upomínku. Protože došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného, vyúčtovala si žalobkyně také smluvní pokutu v souladu s odst. 4 smlouvy o úvěru v celkové výši 5 681,79 Kč, tj. 0,1% z dlužné částky 17 322,54 Kč za každý den prodlení v období od 5.1.2021 (den následující po splatnosti poslední neuhrazené splátky) do 28.11.2021. Ke dni podání žaloby tak činí celková dlužná částka 23 004,33 Kč, tj. jistina ve výši 17 322,54 Kč a smluvní pokuta ve výši 5 681,79 Kč. Žalobkyně dále požaduje na příslušenství částku 1 284,24 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 322,54 Kč za období od 5.1.2021 do 29.11.2021, náklady na vymáhání ve výši 473 Kč a částku 16 606,44 Kč označenou v žalobním petitu jako kapitalizovaný úrok (skládající se z částky 1 306,77 Kč představující nesplacený úrok, částky 8 326,73 Kč představující nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, částky 1 579,16 Kč představující náklady na vyhodnocení úvěru, částky 3 058,80 Kč představující inkasní poplatek a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 334,98 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 40 894 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. V rámci odstavce 4 smlouvy je pak ujednání u smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, jeho měsíční příjem činí 60 000 Kč, náklady na bydlení má 3 000 Kč a náklady na jídlo a dopravu 3 410 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný pracoval u [právnická osoba] [anonymizováno], kdy mu dle pracovní smlouvy náležela odměna 84 050 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu pak bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 60 000 Kč. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že byla soudu předložena první a poslední strana smlouvy, ze které je zřejmé, že pronajímatelem měl být [jméno] [příjmení] a nájemcem žalovaný, přičemž se mělo jednat o nájem rodinného domu o velikosti 7+kk. Smlouva není nájemcem - žalovaným podepsána, ani z předložených částí není zřejmé, kolik měl činit nájem a kolik zálohy na služby.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2022 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od data doručení tohoto oznámení. Z podacího archu je pak zřejmé, že dopis byl žalovanému zasílán dne 12.1.2022.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 2.5.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 573 o.z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 40 894 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobkyně vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr. K uvedenému tvrzení žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného, potvrzení o výši příjmu žalovaného a první a poslední stranu nájemní smlouvy, která však není podepsána žalovaným. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný žije sám v nájmu, jeho měsíční příjem činí 60 000 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a na stravu a dopravu ve výši 3 410 Kč. Pokud jde o příjem tento byl doložen jak pracovní smlouvou, tak potvrzením o výši příjmu. Pokud však jde o výdaje, k těmto nepředložila žalobkyně žádné relevantní důkazy, neboť nájemní smlouva není žalovaným podepsána a není tak zřejmé, zda vůbec došlo k jejímu uzavření. Z předložené nájemní smlouvy není navíc ani zřejmé, kolik činilo nájemné a kolik zálohy na služby, neboť byla předložena pouze první a poslední strana smlouvy. I v případě, kdy by soud uvažoval, že k uzavření předložené nájemní smlouvy došlo, lze si jen stěží představit, že by náklady za nájem a zálohy na služby za dům o velikosti 7+kk činily pouze 3 000 Kč. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobkyně nedostatečně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když měl řádně doložený pouze příjem a nikoliv výdaje. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdce žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 9 300 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 12 700 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal společně s příslušenstvím z této částky. Dopisem ze dne 11.1.2022, zasílaným dne 12.1.2022, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od data doručení tohoto oznámení. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 12.1.2022, k doručení v souladu s ust. § 573 o.z. tak došlo dne 17.1.2022. Žalovanému byla v rámci dopisu stanovena lhůta deseti dnů od doručení, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 28.1.2022. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 28.1.2022.

20. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kdy v době prodlení od 28.1.2022 činil zákonný úrok z prodlení 11,75% ročně. Soud je však v tomto ohledu vázán dle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. návrhem žalobkyně, která požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,25% ročně, proto byl přiznán úrok z prodlení právě v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující do částku 4 622,54 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 322,54 Kč od 23.12.2021 do 27.1.2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 622,54 Kč od 28.1.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 284,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 606,44 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 681,79 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Náklady řízení činí celkem 2 373 Kč tj. 921 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1200 Kč tj. 252 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

24. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 12 700 Kč, což odpovídá 55,20 %, a neúspěšná v částce 10 304,33 Kč, což odpovídá 44,79%, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10,41%, což odpovídá částce 247,03 Kč.

25. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.