104 C 106/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 677,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 630 Kč a- smluvní pokuty ve výši 1 047,66 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 630 Kč od 23.6.2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 441,4 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.5.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 16 630 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 047,66 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2023.

2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 14.3.2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 13 000 Kč. Úvěr byl sjednaný na dobu určitou v délce 1 roku, kdy se žalovaný zavázal celkem vrátit částku 16 675 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 16 630 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 465 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 047,66 Kč, tj. 0,1% denně ze zůstatku na úvěru za období od 23.6.2023 do 21.9.2023, kterou odůvodňuje ujednáním v čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.3.2023 bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 13 000 Kč. Smlouva byla sjednána v délce jednoho roku, kdy byl žalovaný povinen žalobci vrátit celkem částku 16 675 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč a poplatek za službu „Presto“ 165 Kč.

6. Ze Sazebníku platného od 1.12.2021 bylo zjištěno, že v čl. 3 byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně pro případ prodlení, a to z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení stávajícího dluhu.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 14.3.2023 byl z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, zaslána částka 13 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 2.9.2024 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného.

8. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím tohoto dokladu.

9. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti a výpisů z účtu žalovaného ohledně plateb z protiúčtu vedeného na jméno , jméno FO, za měsíce srpen až prosinec 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 33 000 Kč, jako výše ověřeného příjmu je uvedena částka 42 700 Kč, jako minimální výdaje je pak uvedena částka 4 605 Kč. Z předložených výpisů bylo zjištěno, že žalovaný v měsíci srpnu 2022 obdržel z protiúčtu , jméno FO, částku 17 155 Kč bez bližšího označení a částku 24 628 Kč s označením jako mzda. V měsíci září 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 7 500 Kč a 30 000 Kč bez bližšího označení. V měsíci říjnu 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 40 000 Kč a 5 500 Kč bez bližšího označení. V měsíci listopadu 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 18 000 Kč bez bližšího označení a částku 24 710 Kč jako mzdu. V měsíci prosinci 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 17 000 Kč bez bližšího označení a částku 25 772 Kč jako mzdu.

10. Z dopisu ze dne 24.3.2024 bylo zjištěno, že žalobce zasílal žalovanému předžalobní upomínku, kde jej vyzýval k úhradě.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu se sjednanými poplatky. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem při žádosti o úvěr, čistých měsíčních příjmů uvedených spotřebitelem, ověřených příjmů a dále z provedených lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru „sankční seznamy“.

19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak zcela nedostatečně. Žalobce si ověřil příjmy žalovaného na základě předložených výpisů, pokud jde ale o výdaje, tyto si nijak neověřil. Z posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu či ve vlastním bydlení, není dále zřejmé, zda je svobodný či ženatý, a zda má vyživovací povinnost k dětem či nikoliv. V posouzení je pouze uvedeno, že v domácnosti žijí čtyři členové a z toho dva jsou hospodařící s příjmem. Také pokud jde o uvedené a nijak neověřené výdaje ve výši 4 605 Kč, z těchto si lze jen stěží představit, že by měly pokrýt náklady na bydlení, stravu, dopravu a jiné základní potřeby. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Ověřil-li si žalobce pouze příjmy žalovaného, avšak u výdajů se spokojil pouze s tvrzením žalovaného, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč, kdy žalovaný doposud na dluh nic neuhradil, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 13 000 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 3 630 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 047,66 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16 630 Kč od 23.6.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 4.2.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 21 730,36 Kč, tj. žalovaná částka 16 630 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 047,66 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16 630 Kč od 23.6.2023 do 4.2.2025 ve výši 4 052,70 Kč.

26. Náklady řízení žalobce činí celkem 2 252 Kč tj. 800 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1 200 Kč tj. 252 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

27. Žalobce byl úspěšný v částce 13 000 Kč, tj. 59,8 % a neúspěšný v částce 8 730,36 Kč, tj. 40,2 %, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 19,6 %, což odpovídá částce 441,4 Kč28. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.