104 C 11/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 104 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 1130 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 470 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku ve výši 3 204 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.8.2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 470 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 11.2.2020. Žalobce v návrhu uvedl, že uzavřel s žalovaným elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 3 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím verifikační platby a kopie občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, a to do 15.3.2020, kdy byla splatnost následně prodloužena až do 31.3.2020. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil, když uhradil celkem pouze částku 1 130 Kč a dále již nic nehradil. Žalovaný byl vyzýván k úhradě, kdy v souladu se smlouvou byla první upomínka zpoplatněna částkou 450 Kč a druhá upomínka byla zpoplatněna částkou 650 Kč. V rámci čl. 7 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 15% z jistiny poskytnutého úvěru pro případ porušení povinnosti spočívající v předložení potvrzení o zaměstnání každý 3. den příslušného kalendářního měsíce po dobu trvání smluvního vztahu a předložení potvrzení příslušného soudu dle trvalého pobytu, že nejsou proti úvěrujícímu vedena žádná soudní řízení. Žalobce tak po žalovaném požaduje cekem částku 8 574 Kč, tj. jistina ve výši 3000 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 470 Kč (450 Kč – první výzva, 650 Kč – druhá výzva, 1 500 Kč inkasní agentura, to vše ponížené o částečnou úhradu ve výši 1 130 Kč), smluvní pokuta ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11.2.2020 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatek za poskytnutí ve výši 3 204 Kč, a to do 30 dnů. V čl. 7 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15% z jistiny poskytnutého úvěru pro případ porušení povinnosti spočívající v předložení potvrzení o zaměstnání každý 3. den příslušného kalendářního měsíce po dobu trvání smluvního vztahu a předložení potvrzení příslušného soudu dle trvalého pobytu, že nejsou proti úvěrujícímu vedena žádná soudní řízení. V čl. 7 smlouvy byl sjednán poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč, poplatek za druhou upomínku ve výši 650 Kč a poplatek za vymáhání pohledávky inkasní společností ve výši 1 500 Kč.

5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 11.2.2020 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 3 000 Kč, přičemž dle smlouvy se jedná o účet žalovaného, ze kterého byla zasílána i verifikační platba ve výši 1 Kč.

6. Z dopisu ze dne 23.3.2020, ze dne 7.4.2020 a ze dne 19.5.2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 3 000 Kč a žalovaný by žalobci vrátil částku 6 204 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud v průběhu řízení vyzýval žalobce usnesením ze dne 19.2.2021, č.j. 1045 C 11/2021-28, k upřesní a doložení důkazů, ze kterých žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobce do dnešního dne na výzvu soudu nereagoval, ačkoliv byl poučen, že pokud nesplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní, vystavuje se nebezpečí, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch z důvodu nesplnění povinnosti důkazní a tvrzení. Žalobce nepředložil žádné důkazy ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, soud má tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil částečně 1 130 Kč, soud proto žalobě vyhověl v rámci neuhrazené jistiny ve výši 1 870 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 470 Kč, ve zbytku těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. V projednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Protože však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nepřiznání nákladů žádnému z účastníků.