104 C 11/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 384,02 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do smluvní pokuty ve výši 1 063,02 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 321 Kč a -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 283,96 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 321 Kč od 29.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 553,46 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28.4.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 384,02 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným dne 9.4.2019 a dne 24.4.2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 4 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do dne 9.5.2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný dokládal svou totožnost verifikační platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil celou dlužnou částku, když na dluh uhradil celkem 2 179 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení, vyúčtovala si předchůdkyně žalobkyně také smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 1 063,02 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 8.9.2020. Dopisem ze dne 12.4.2021 pak byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby požadovala žalobkyně celkem částku 3 384,02 Kč, tj. jistina ve výši 2 321 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 063,02 Kč. Na příslušenství pak žalobkyně požadovala kapitalizované zákonné úroky ve výši 283,96 Kč, kapitalizované úroky ve výši 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 321 Kč od 29.8.2020 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 5.4.2022 vzala žalobkyně žalobu co do smluvní pokuty 1 063,02 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč zpět, soud proto řízení co do těchto nároků v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z kopie smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9.4.2019 a ze dne 24.4.2019, výpisu z účtu ze dne 21.1.2019 a výpisu z účtu ze dne 9.4.2019 a 24.4.2019 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel dne 9.4.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 3 600 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit do 30 dnů. Dne 24.4.2019 poté žalovaný se [právnická osoba] uzavřel novou smlouvu o úvěru, která měnila a doplňovala smlouvu původní, tak že výše úvěru byla navýšena na 4 500 Kč, splatných do 30 dnů. [právnická osoba] ověřovala totožnost žalovaného na základě verifikační platby, kterou žalovaný odeslal ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 21.1.2019. Na tento účet byla žalovanému také dne 9.4.2019 zaslána částka 3 600 Kč a dne 24.4.2019 částka 900 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena pohledávka žalovaného na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 8.9.2020. Dopisem ze dne 12.4.2021 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícímu závěru.

15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 4 500 Kč a žalovaný by předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátil, a to do dne 9.5.2019. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že nedisponuje dokumenty k prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Z předložených listin není zřejmé, zda byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, či zda byly vyžadovány jakékoliv podklady a prováděny lustrace jeho majetkové situace ve veřejných rejstřících. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Z provedeného dokazování není zřejmé, zda a v jakém rozsahu předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně nedisponuje dokumenty k prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného, soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo by ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, žalovaný dle sdělení žalobkyně uhradil celkem částku 2 179 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 2 321 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu nad rámec jistiny a zákonného úroku z jistiny zpět, soud žalobě v plném rozsahu, pokud jde o zbytek nároku, vyhověl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za užití § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy zavinění zastavení řízení v částce 1 073,02 Kč je na straně žalobkyně.

19. Náklady řízení činí celkem 1 489 Kč tj. 400 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 900 Kč tj. 189 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

20. V tomto případě byla žalobkyně úspěšná v částce 2 321 Kč a neúspěšná v částce 1 063,02 Kč, kdy tak žalobkyně byla převážně úspěšnější a vznikl jí nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající 37,17%, tj. na částku 553,46 Kč.

21. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.