104 C 128/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupeného advokátem titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 10 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 936 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 936 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 7 189 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 7 189 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 1. 2019 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 10 125 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 4. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, na základě které žalovanému poskytl revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen uhradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku, která činí 1/4 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částku 300 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 8000 Kč, tj. 4000 Kč dne 9. 1. 2018, 400 Kč dne 9. 3. 2018, 2 700 Kč dne 13. 6. 2018 a 900 Kč dne 23. 7. 2018. Žalobce žalovanému dále účtoval poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 600 Kč, úrok za poskytnutý úvěr ve výši 5 226 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 363 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 5 064 Kč, se zbytkem úhrady je stále v prodlení. Dopisem ze dne 12. 11. 2018 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dne 4. 1. 2018 uzavřel s žalobcem prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo zjištěno, že poskytl žalovanému celkem částku 8 000 Kč, a to dne 23. 7. 2018 částku 900 Kč, dne 13. 6. 2018 částku 2 700 Kč, dne 9. 3. 2018 částku 400 Kč a dne 9. 1. 2018 částku 4 000 Kč.

7. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobce eviduje celkovou úhradu žalovaného ve výši 5 064 Kč.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 2991 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalovanému částku až do výše 35 000 Kč a žalovaný by poskytnutou částku vrátil v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce po žalovaném vyžadoval poskytnutí údajů, jako jsou například potvrzení o výši výdajů, potvrzení o výši příjmů, údaje o zaměstnavateli či další informace, na základě kterých by mohl posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v podání ani nedoložil listiny prokazující provedené lustrace či doložení příjmů či výdajů žalovaného.

15. Soud žalobce vyzval k doplnění svých tvrzení, kdy byl žalobce mimo jiné vyzván, nechť uvede a předloží konkrétní podklady, ze kterých při ověřování úvěruschopnosti vycházel. Žalobce však na výzvu soudu reagoval sdělením, že vycházel z údajů uvedených žalovaným a provedených lustrací ve veřejných registrech.

16. Soud má tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. i pokud by žalobce provedl výše uvedené lustrace, neměl žalobce žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalovaného, tak jak to požaduje zákon.

17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzení žalovaného a z provedených lustrací (předpokládal by-li soud, že byly opravdu provedeny), pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Jak sám žalobce uvedl, žalovaný uhradil celkem částku 5 064 Kč, k úhradě na jistině tak zbývá částka 2 936 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, i pokud jde o příslušenství z této jistiny.

19. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 600 Kč, úrok z úvěru ve výši 5 226 Kč a smluvní pokutu ve výši 363 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto náklady nevznikl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, soud by mu proto přiznal právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovaný byl v celém řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.