104 C 137/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kovářovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 14 000 Kč od 2.5.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 242,82 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 742,97 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do 1.5.2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 2.5.2025 do zaplacení,- úroku 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 830,26 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.6.2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 5.7.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 1 000 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 27.1.2025. Dopisem ze dne 16.4.2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 14 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 242,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 742,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 5.7.2022, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že žije s rodiči, je svobodný a bezdětný. Jeho příjem ze zaměstnání činí 21 436 Kč měsíčně. Jako další příjmy domácnosti je pak uvedena částka 38 400 Kč. Dle zákaznické karty byl příjem žalovaného ověřen na základě výplatních pásek za měsíc duben a květen 2022. Jako výdaje pak žalovaný uvedl částku 1 070 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 708 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 444 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 1 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 27.1.2025, kdy následně dne 16.4.2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínka pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění nejpozději do 1.5.2025.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí a pojištěním v pravidelných týdenních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty vyplývá, že si předchůdce žalobce ověřil pouze příjem žalovaného, na základě dvou výplatních pásek. Pokud jde o další příjmy domácnosti, není zřejmé, o jaké příjmy se má jednat, kdy tyto nebyly ani nijak doloženy. Pokud by se pak mělo jednat o příjmy jiných osob žijících s žalovaným, jsou tyto příjmy zcela nerelevantní, neboť žalovaný je svobodný, kdy jiné osoby v domácnosti nemají jakoukoliv povinnost hradit případné dluhy žalovaného, který byl v době uzavření smlouvy zletilý. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že má odhadované výdaje 1 070 Kč měsíčně, kdy však ani tyto nijak ověřovány nebyly. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Předchůdce žalobce nijak neověřoval výdaje žalovaného, kdy je iluzorní se domnívat, že částka 1 070 Kč má pokrýt náklady na bydlení, stravu a případné další náklady. Pokud tedy měl předchůdce žalobce pouze takové kusé informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, nedostal své povinnosti řádně ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

15. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“16. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký poplatek. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele. Je naprosto nepřiměřené požadovat při zapůjčení částky 15 000 Kč poplatek ve výši 16 708 Kč, kdy je pak dlužník povinen uhradit dvojnásobek zapůjčené částky.

17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 1 000 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 14 000 Kč. Žalovaný doposud tuto částku neuhradil, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 16.4.2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do 1.5.2025, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 2.5.2025. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 2.5.2025. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 12%, proto mu byly přiznány pouze v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 242,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 742,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do 1.5.2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 2.5.2025 do zaplacení, a úrok 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 3.2.2026, kdy tak vycházel z celkové částky 23 194,99 Kč, tedy žalovaná pohledávka 14 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 242,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 742,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 104,60 Kč (tj. 14,75% ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do 3.2.2026), a kapitalizovaný úrok ve výši 2 104,60 Kč (tj. 14,75% ročně z částky 14 000 Kč od 28.1.2025 do 3.2.2026).

21. Náklady řízení žalobce činí celkem 2 615 Kč tj. 800 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1 500 Kč tj. 315 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

22. Žalobce byl úspěšný v částce 15 279,56 Kč (14 000 Kč jistina a 1 279,56 Kč zákonný úrok z prodlení), tj. 65,9 % a neúspěšný v částce 7 915,43 Kč, tj. 34,1 %, kdy procesně úspěšnější byl žalobce a má tak nárok na poměrné náklady řízení ve výši 31,8%, tj. 830,26 Kč.

23. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.