104 C 138/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 12 564 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 14.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala -) zaplacení částky 1 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 820 Kč od 14.8.2019 do zaplacení, -) částky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty 2 744 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.7.2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 820 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 744 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně v návrhu uvedla, že s žalovaným dne 3.6.2019 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se tuto zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč, a to do 13.8.2019 Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný vyplnil na webových stránkách žalobkyně www.coolcredit.cz formulář s žádostí o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní a kontaktní údaje. Smlouva pak byla žalovaným odsouhlasena PIN kódem zasílaným žalovanému na telefonní číslo. V čl. 2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný ve lhůtě zápůjčku ani poplatek neuhradil. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě, avšak žalovaný doposud nic neuhradil. Ke dni podání žaloby požaduje žalobkyně uhrazení jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč, poplatků za upomínání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 744 Kč. Dopisem ze dne 24.2.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Usnesením ze dne 16.11.2020, č.j. 104 C 138/2020-22, byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů, kdy tato výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne 24.11.2020, ve stanovené lhůtě ani doposud však žaloba doplněna nebyla.

3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

4. Právní zástupce žalovaného na jednání uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, kdy jednáním žalobkyně dochází k obcházení zákona o spotřebitelském úvěru v tom směru, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného a smlouva je tak neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

5. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně žalovanému zaslala částku 8 000 Kč.

6. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů.

7. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 3.6.2019 byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníku částku 8000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 820 Kč žalobkyni vrátit do 30 dnů od poskytnutí. V čl. 2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky denně pro případ prodlení, a dále byly ujednány jednotlivé náklady věřitele v případě vyzývání dlužníka k úhradě dluhu. Smlouva byla podepsána zadaným PIN kódem.

8. Z print screenu obrazovky bylo zjištěno, že dne 15.7.2019 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 8 000 Kč.

9. Ze sdělení banky ze dne 15.6.2021 bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet], kam byla zaslána částka 8 000 Kč, byl od založení do současnosti žalovaný.

10. Z upomínky ze dne 20.8.2019, ze dne 27.8.2019, ze dne 3.9.2019, ze dne 12.9.2019 a ze dne 27.9.2019 bylo zjištěno, že byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 24.2.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

19. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

20. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný by žalobkyni vrátil částku 9 820 Kč, tj. jistina ve výši 8 000 Kč a poplatek ve výši 1 820 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně v rámci žaloby netvrdila ani nedokazovala, že by úvěruschopnost žalovaného jakkoliv prověřovala, na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nezjišťovala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměla řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného.

21. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostála tak své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 22. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaný na tuto částku ani částečně nic nevrátil, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 820 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky, smluvní pokutu ve výši 2 744 Kč a poplatky za upomínání ve výši 2 500 Kč, ve zbytku těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

24. Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k tíži žalobkyně, nikoliv k tíži žalovaného. V konkrétním projednávaném sporu se žalobkyně z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Pokud doplnila dovětek, že v případě nedostatečných tvrzení má být žalobkyně dodatečně vyzvána, tak uvedený postup není souladný se zákonem. Je na účastníku, aby se jednání účastnil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Žalobkyně byla již navíc ještě před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů a byla současně poučena o tom, jaké konkrétní skutečnosti a důkazy má doplnit s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí, že bude rozhodnuto v její neprospěch z důvodu nesplnění povinnosti důkazní a tvrzení. Je třeba také připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobkyně by v případě odročení jednání už poté nemohla uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části, rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.