104 C 140/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 65 848,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 602,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 245,39 Kč a - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 422,69 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 7 512,71 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do zaplacení, - úroků 14,75 % ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 894,6 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17.5.2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 65 848,11 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že dne 23.3.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč, který se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 242 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 14,90% ročně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila celkem pouze částku 18 397,28 Kč, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 21.2.2024 zesplatnil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje po žalované zaplacení částky 65 848,11 Kč, tj. jistina ve výši 63 601,11 Kč a poplatky ve výši 2 247 Kč. Dopisem ze dne 20.3.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne 23.3.2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 69 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 242 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 14,90% ročně.

5. Z žádosti o úvěr, print screenu plateb předloženého žalobcem v rámci doplnění žaloby, prohlášení o zdravotním stavu a návrhu na poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má 1 dítě a pobírá peněžitou pomoc v mateřství. Dále bylo zjištěno, že příjmy rodinných příslušníků činí 35 000 Kč, kdy má žalovaná náklady spojené s bydlením ve výši 4 500 Kč, spoření ve výši 500 Kč, splátky v rámci právnická osoba ve výši 7 403 Kč a splátky mimo právnická osoba ve výši 4 000 Kč. Z print screenu plateb předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaná pobírá příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek, přičemž výše těchto příspěvků se dle výpisů mění a není z těchto výpisů tedy zřejmé, kolik činí pravidelné dávky, která žalovaná dostává. Pokud jde o výdaje, jsou zde uvedeny výdaje na E-on energie a Vodafone, kdy z těchto není zřejmé na jaké služby jsou platby zasílány, nejsou zde uvedeny ani žádné výdaje na nájemné.

6. Z historického výpisu bylo zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 69 000 Kč.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 3.1.2024 a předžalobní upomínky ze dne 20.3.2024 bylo zjištěno, že žalobce stanovil lhůtu k uhrazení dluhu nejpozději do 21.2.2024, kdy v opačném případě dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dluh neuhradila dluh se tak stal splatným a žalované byla zasílána předžalobní upomínka.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Mezi žalovanou a žalobcem existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 69 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 242 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr, dále z čestného prohlášení o příjmu žalované a příjmu rodinných příslušníků, z výpisů z běžného účtu a lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Žalobce dále uvedl, že poskytnuté informace posoudil s daty právnická osoba, kdy tak má za to, že řádně ověřil schopnost žalované úvěr splácet. Z předložených podkladů však dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy pokud jde o print screen plateb z bankovního účtu, z toho nelze posuzovat žádné konkrétnější údaje, neboť není zřejmé o jaký účet se jedná, na jaké jméno je veden, kdy jsou uvedeny pouze některé platby vybrané žalobcem a nikoliv všechny odchozí a příchozí platby. Aby bylo možné si udělat celkový obraz o bonitě žalované, bylo by třeba předložil kompletní bankovní výpisy, ze kterých jsou veškeré příchozí a odchozí platby zřejmé, jako je zřejmý i vlastník účtu. Pokud by soud vycházel ze skutečnosti, že se jednalo o výpis z účtu žalované, pak by soud zjistil, že žalovaná pobírá příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek, přičemž jednotlivé platby mají různé výše a není zřejmé, kolik tedy činí pravidelná výše těchto příspěvků. Ani pokud jde o výdaje, o z těchto si nelze udělat z předložených výpisů přehled, neboť jsou zde uvedeny platby pro E-on energie a Vodafone, nikde však nejsou platby za bydlení, stravu či jiné pravidelné výdaje. Pokud pak jde o příjmy rodinných příslušníků je tento údaj pro posouzení bonity žalované zcela nerelevantní, neboť jak je zřejmé z žádosti o úvěr, žalovaná byla v domě žádosti svobodná, nemohlo se tak jednat o manžela jako rodinného příslušníka, u kterého by se dalo uvažovat o hospodaření se společnými financemi v rámci společného jmění manželů. Pokud pak jde o jiné rodinné příslušníky tito by neměli v případě neplacení žalované jakékoliv povinnosti k úhradě, ani u nich nelze předpokládat, že by se podíleli na úhradu plateb za žalovanou. Z uvedených údajů je tedy zřejmé, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, neměla jiný vlastní příjem, pobírala příspěvky od státu, bydlela v nájmu, a naopak měla další povinné splátky vůči žalobci či jiným společnostem. Za této situace tedy bylo zcela zřejmé, že nemusí být dlouhodobě schopna své závazky hradit.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z doložených příjmů a tvrzených příjmů rodinných příslušníků, a zjevně podhodnocených výdajů, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč, žalovaná na tuto částku uhradila 18 397,28 Kč, k úhradě na bezdůvodné obohacení tak zbývá částka 50 602,72 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 15 245,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 512,71 Kč, zákonný úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do zaplacení, a úrok 14,75 % ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 7.1.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 89 872,83 Kč, tedy žalovaná pohledávka 65 848,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 422,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 512,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 044,66 Kč (tj. 14,75% ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do 7.1.2025) a kapitalizovaný úrok ve výši 8 044,66 Kč (tj. 14,75% ročně z částky 63 601,11 Kč od 1.3.2024 do 7.1.2025).

21. Náklady řízení žalobce činí celkem 15 036,5 Kč tj. 2 634 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 2 účelně provedené úkony právní služby po 3 740 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a 1 úkon po 1 870 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle §7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a 21% DPH z 10 250 Kč tj. 2 152,5 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

22. Protože měl žalobce úspěch pouze v částce 50 602,72 Kč, což odpovídá 56,3% a neúspěch v částce 39 270,11 Kč, tj. 43,7%, má nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající 12,6%, tj. 1 894,6 Kč.

23. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.