104 C 145/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta LL.M. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 122 400,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 344 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 27 500,25 Kč a- kapitalizovaného úroku ve výši 8 949,94 Kč,- úroku 15% ročně z částky 49 944,25 Kč od 18.7.2023 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 710,16 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 51 844,25 Kč od 18.7.2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 833 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 34 723,01 Kč a- kapitalizovaného úroku ve výši 11 159,04 Kč,- úroku 15% ročně z částky 68 656,01 Kč od 18.7.2023 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 343,72 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 70 556,01 Kč od 18.7.2023 do zaplacení,zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 870,7 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17.7.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 51 844,25 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a zaplacení částky 70 556,01 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 24.2.2021 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl revolvingový úvěr až do výše limitu 50 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal celkem 53 324 Kč a uhradil celkem 28 980 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce pohledávku žalovaného ke dni 13.4.2023 zesplatnil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje celkem částku 51 844,25 Kč, tj. jistina ve výši 49 944,25 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

3. Žalobce v návrhu dále uvedl, že s žalovaným dne 9.11.2019 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl revolvingový úvěr až do výše limitu 70 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal celkem 91 202 Kč a uhradil celkem 55 369 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce pohledávku žalovaného ke dni 13.4.2023 zesplatnil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje celkem částku 70 556,01 Kč, tj. jistina ve výši 68 656,01 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

4. Dopisem ze dne 4.5.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

5. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor. Žalovaný v odporu uvedl, že mu sice byla poskytnuta půjčka na financování televizoru, na základě které čerpal nejdříve 20 000 Kč, a dále mu žalobce nabídl kreditní kartu s kontokorentem k čerpání částky 50 000 Kč, kdy však dle žalovaného nemohl tuto limitní částku překročit a poskytnuté částky postupně splácel. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že by žalobce měl pohledávky dvě, a že by celkový dluh měl činit 122 400,26 Kč. Žalovaný nesouhlasil ani s výši příslušenství, kdy dle žalovaného neodpovídá sjednaným podmínkám, když k jistině je připočten úrok ve výši 20% p.a., dále úrok ve výši 15% p.a. a zákonný úrok ve výši 15 % p.a.

6. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že úvěrová smlouva č. , hodnota, byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným za účelem koupi zboží ve výši 9 990 Kč s tím, že žalovaný mohl bezúčelový úvěr čerpat opakovaně do výše úvěrového rámce, kdy dle tabulky čerpání čerpal žalovaný celkem 91 202 Kč. Žalobce s žalovaným dále uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kdy žalovaný mohl za dobu užívání kreditní karty čerpat opakovaně finanční prostředky tak, aby jistina nepřekročila stanovený úvěrový rámec. Dle tabulky čerpání žalovaný čerpal celkem 53 324 Kč.

7. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

9. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 9.11.2019 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 990 Kč na koupi zboží, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 238 Kč. V rámci téže smlouvy byl dále sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kdy výše měsíční splátky činila 4% z dlužné částky.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že úvěrový rámec nově činil 70 000 Kč, kdy žalovaný celkem vyčerpal částku 91 202 Kč a uhradil celkem 55 369 Kč.

11. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24.2.2021 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kdy výše měsíční splátky činila 2,76% z dlužné částky.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 53 324 Kč a uhradil celkem 28 980 Kč.13.. Z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení bonity klienta k úvěru č. , hodnota, a k úvěru č. , hodnota, , výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019, a sdělení žalobce ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno následující.

14. Pokud jde o úvěr č. , hodnota, uvedl žalovaný příjem 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 5 000 Kč. Z MLS výpočtu žalobce k této úvěrové smlouvě pak vyplývá, že jako příjem klienta je uvedena částka 18 000 Kč, jako výdaje je životní minimum dospělého člověka ve výši 3 410 Kč a výše předschválené splátky ve výši 800 Kč. K MLS domácnosti je pak uveden příjem klienta 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, jako výdaje je uveden buffer domácnosti ve výši 580 Kč, výdaje uvedené klientem ve výši 5 000 Kč a výše předschváelné splátky ve výši 800 Kč.

15. Pokud jde o úvěr č. , hodnota, uvedl žalovaný příjem 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč. Z MLS výpočtu žalobce k této úvěrové smlouvě pak vyplývá, že jako příjem klienta je uvedena částka 25 000 Kč, jako výdaje je životní minimum dospělého člověka ve výši 3 860 Kč, splátky jiným společnostem 3 457 Kč, splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 1 800 Kč a výše předschválené splátky ve výši 1 380 Kč. K MLS domácnosti je pak uveden příjem klienta 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč, jako výdaje je uvedena splátka jiným společnostem ve výši 3 547 Kč, splátka v rámci , právnická osoba, ve výši 1 800 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 2 680 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 3 860 Kč a výše předschváelné splátky ve výši 1 380 Kč.

16. Z úvěrové zprávy pak bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o úvěr, kdy mu byly tyto žádosti opakovaně odmítány.

17. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byl proto žalobcem vyzvána k úhradě s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní upomínka zasílána žalovanému dne 5.5.2023 na adresu , adresa, .

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

25. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, a smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě kterých žalobce poskytl žalovanému úvěry ve výši sjednané v jednotlivých smlouvách a žalovaný se zavázal tyto úvěry splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvních ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobce neprováděl, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečné a lze padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.

26. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 18 000 Kč u první žádosti a 25 000 Kč u druhé žádosti a výdaje ve výši 5 000 Kč u první žádosti a 6 000 Kč u druhé žádosti. Pokud jde o příjmy, tyto lze považovat za ověřené na základě výpisu z bankovního účtu v rámci první žádosti z roku 2019, u druhé žádosti již nebyl příjem nijak ověřen. Pokud jde o výdaje tyto žalobce nijak neověřoval ani u žádosti v roce 2019 ani u žádosti v roce 2021. U výdajů byl v rámci MLS výpočtu ke smlouvě č. , hodnota, uveden pouze výdaj životního minima ve výši 3 410 Kč a případné splátky ve výši 800 Kč. U výdajů byl v rámci MLS výpočtu ke smlouvě č. , hodnota, uveden výdaj pouze životního minima ve výši 3 860 Kč, splátky jiným společnostem 3 457 Kč, splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 1 800 Kč a případné splátky 1 380 Kč. Jako náklady na bydlení stanovil žalobce normativní náklady ve výši 2 680 Kč. Z MLS výpočtů žalobce není zřejmé, zda žalovaný žije ve vlastním či v nájmu, zda v domě či bytě, není zřejmé, zda uvedená částka za bydlení zahrnuje i veškeré služby, ani co mají výdaje domácnosti zahrnovat. Dále chybí jakékoliv výdaje navíc za stravu, dopravu a další osobní potřeby. Z žádosti není ani zřejmé, zda je další člen domácnosti manželka, či v jakém je další člen domácnosti vztahu k žalovanému. V tomto ohledu je nutné uvést, že posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit na základě příjmů celé domácnosti (pokud by byly opravdu doloženy) není objektivní, neboť z žádosti není zřejmé, zda žije s manželkou, kde by se dalo uvažovat o plnění v rámci společného jmění manželů, kdy i dluhy manžela zavazují druhého z manželů, ale v případě jiných osob tyto dluhy nezavazují. Pokud jde o výdaje, v tomto případě žalobce nezkoumal blíže ani výdaje žalovaného samotné, ani výdaje celé domácnosti. Ačkoliv žalobce uvádí, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají, výdaje ohledně nákladů na nájem, služby a další náklady spojené s bydlením jsou snadno doložitelné a lze předpokládat, že jimi disponuje každý spotřebitel zajišťující si své bydlení. Také pokud jde o příjmy, i tyto lze snadno doložit pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu či jiným dokladem, ze kterého je zřejmé, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem. Jakmile by žalobce měl tyto podklady, pak je lze porovnat a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalovaného. Pokud se však žalobce spokojil s tvrzením, že žalovaný má příjem 18 000 Kč (u první žádosti) a 25 000 Kč (u druhé žádosti), výdaje na splátky jiným společnostem 3 457 Kč, splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 1 800 Kč a výdaje na životní minimum, nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, a to ani u první žádosti v roce 2019, tak ani u druhé žádosti v roce 2021.

27. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“28. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

29. Pokud jde o smlouvu č. , hodnota, , žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 91 202 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 55 369 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 35 833 Kč, kterou soud žalobci přiznal, pokud jde o tento nárok.

30. Pokud jde o smlouvu č. , hodnota, , žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 53 324 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 28 980 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 24 344 Kč, kterou soud žalobci přiznal, pokud jde o tento nárok.

31. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Pokud jde o další uplatňované nároky ze smlouvy č. , hodnota, představující částku 34 723,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 159,04 Kč, úrok 15% ročně z částky 68 656,01 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 343,72 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 70 556,01 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, a další uplatňované nároky ze smlouvy č. , hodnota, představující částku 27 500,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 949,94 Kč, úrok 15% ročně z částky 49 944,25 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 710,16 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023, a zákonný úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 51 844,25 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

34. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 21.3.2024, kdy tak vycházel z celkové částky 171 125,35 Kč, tj. nárok 1) představující částku 51 844,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 949,94 Kč, úrok 15% ročně z částky 49 944,25 Kč od 18.7.2023 do 21.3.2024 ve výši 5 090,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 710,16 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 51 844,25 Kč od 18.7.2023 do 21.3.2024 ve výši 5 283,85 Kč, a nárok 2) představující částku 70 556,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 159,04 Kč, úrok 15% ročně z částky 68 656,01 Kč od 18.7.2023 do 21.3.2024 ve výši 6 997,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 343,72 Kč od 28.4.2023 do 17.7.2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 70 556,01 Kč od 18.7.2023 do 21.3.2024 ve výši 7 190,91 Kč.

35. Žalobce byl úspěšný v částce 60 177 Kč, tj. 35,2 % a neúspěšný v částce 110 948,35 Kč, tj. 64,8 %. Převážně úspěšnější tak byl žalovaný.

36. Náklady žalovaného činí celkem 6 320 Kč za jeden úkon právního zastoupení po 6020 Kč (odpor s vyjádřením) a režijní paušál po 300 Kč.

37. Žalovaný byl úspěšný v částce 110 948,35 Kč, tj. 64,8 % a neúspěšný v částce 60 177 Kč, tj. 35,2% má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29,6 %, což odpovídá částce 1 870,7 Kč