104 C 147/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: hodnota Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 42 872,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 371 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 501,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42 872,12 Kč od 4.1.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 005,6 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4.1.2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 42 872,12 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že uzavřel dne 8.9.2022 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 947 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas když uhradila celkem pouze 7 splátek v celkové výši 13 629 Kč, žalobce proto využil svého práva a pohledávku žalované ke dni 21.11.2023 zesplatnil. Ke dni podání žaloby požaduje zaplacení částky 42 872,12 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 8.9.2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být v částce 15 267 Kč vyplacen na účet žalované, v částce 20 733 Kč měl být úvěr vyplacen ve prospěch věřitele žalované – , hodnota, (žalobce) na úplnou úhradu předchozího závazku vůči žalobci, a v částce 9 000 Kč měl být úvěr poskytnut na započtení nákladů žalobce souvisejících s vyřízením úvěru. Dle odstavce 4.9 měla žalovaná uhradit spolu s poskytnutou částkou také úrok ve výši 39 960 Kč, kdy celková částka k vrácení činila 84 960 Kč.

5. Z karty posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, výplatní pásky za měsíc květen 2022, červen 2022 a červenec 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako příjem částku 22 916 Kč a jako náklady na bydlení částku 3 000 Kč. Pokud jde o jiné pravidelné finanční závazky je zde uveden výdaj 0 Kč. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že příjem žalované v měsících květen až červenec 2022 činil 22 000 Kč až 24 000 Kč.

6. Z kopie občanského průkazu a rodného listu žalované bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalované na základě těchto předložených dokladů.

7. Z lustrace v insolvenčních rejstříku a lustrace v evidenci neplatných dokladů MVČR bylo zjištěno, že žalobce lustroval žalovanou ve veřejných rejstřících.

8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem , hodnota, splátek po 1 947 Kč, a to dne 15.9.2022, dne 15.10.2022, dne 15.11.222, dne 15.12.2022, dne 15.1.2023, dne 15.2.2023 a dne 15.3.2023, v celkové výši 13 629 Kč.

9. Z výpisů z bankovního účtu , jméno FO, vedeného u , právnická osoba, ., nebylo zjištěno nic relevantního, neboť se jedná o osobu odlišnou od žalované, která nemá pro toto řízení význam.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Mezi žalovanou a žalobcem existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 947 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel z informací, které žalovaná uvedla v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále provedením lustrací žalované ve veřejných rejstřících, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. Z předložených listin je zřejmé, že žalobce ověřoval příjem žalované, kdy si nechal doložit výplatní pásky. Pokud pak jde o výpis z běžného účtu, žalobce předložil výpisy vedené na jméno , jméno FO, , které nejsou pro toto řízení relevantní a soud z nich neučinil žádná zjištění ohledně žalované. Pokud pak jde o výdaje, tyto nebyly nijak ověřovány, kdy jsou pouze uvedeny náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalobce tedy sice zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, když ověřoval její příjmy, neměl však řádně podloženou úvěruschopnost, kdy neměl údaje o výdajích žalované. Je iluzorní domnívat se, že částka 3 000 Kč má pokrýt náklady na bydlení, služby, stravu, dopravu a případně jiné náklady. Taktéž pokud je uvedeno, že žalovaná neměla žádné jiné závazky, je ze smlouvy o úvěru zřejmé, že většina poskytnutého úvěru měla pokrýt starší úvěr poskytnutý žalobcem žalované již dříve. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce sice částečně úvěruschopnost žalované zjišťoval, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, neboť žalobce vycházel z částky 17 969 Kč, která měla žalované zbýt po odečtení nákladů 3 000 Kč od jejich příjmů. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z doložených příjmů a tvrzených zjevně podhodnocených výdajů, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“19. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, žalovaná na tuto částku uhradila 13 629 Kč, k úhradě na bezdůvodné obohacení tak zbývá částka 31 371 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 11 501,12 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42 872,12 Kč od 4.1.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tuto částku nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 5.12.2024, kdy tak vycházel z celkové částky 48 809,61 Kč, tedy žalovaná pohledávka 42 872,12 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 937,49 Kč (tj. 15% ročně z částky 42 872,12 Kč od 4.1.2024 do 5.12.2024).

23. Náklady řízení žalobce byly stanoveny v souladu s ust. § 14b a násl. advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává své žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy se mění pouze osoba žalovaného a výše požadované částky, přičemž se jedná o řízení, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náklady řízení žalobce činí celkem 3 516 Kč tj. 1 716 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč.

24. Protože měl žalobce úspěch pouze v částce 31 371 Kč, což odpovídá 64,3% a neúspěch v částce 17 438,61 Kč, tj. 35,7%, má nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající 28,6%, tj. 1 005,6 Kč.

25. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.