104 C 16/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa, obec o zaplacení částky 95 532,05 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 600,40 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 949,66 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 754 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 754 Kč od 8. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval -) částku 82 778,05 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 8 744,33 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 994,38 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 24 955,45 Kč od 22.5.2019 do 7.10.2019, -) zákonný úrok z prodlení z částky 12 201,45 Kč od 8.10.2019 do zaplacení, -) úrok 15% ročně z částky 23 448,48 Kč od 22.5.2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.10.2019 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 95 532,05 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce s žalovaným dne 7.10.2015 uzavřel smlouvu o úvěru číslo na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 63 644 Kč (tj. jistina ve výši 35 000 Kč a náklady úvěru ve výši 28 644 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 546 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdce žalobce proto pohledávku žalovaného zesplatnil a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 postoupil na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 95 532,05 Kč, tj. jistina ve výši 23 448,48 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 506,97 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 105,33 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 646,36 Kč, poplatek za platby v hotovosti ve výši 5 690,86 Kč, smluvní pokuta ve výši 54 134,05 Kč, a pokud jde o příslušenství, toto činilo na kapitalizovaném úroku z úvěru částku 10 344,73 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku částku 5 944,04 Kč. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 27.9.2019.

2. Podáním doručeným soudu dne 12.5.2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to pokud jde o příslušenství ve výši 1 600,40 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru za období od 8.12.2016 do 21.5.2019, a zákonném úroku z prodlení ve výši 949,66 Kč za období od 8.12.2016 do 21.5.2019. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do těchto nároků zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno.

3. Žalobce při soudním jednání uvedl, že celkem bylo žalovanému zapůjčeno na jistině 35 000 Kč, v průběhu smluvního vztahu žalovaný celkem zaplatil 22 246 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru číslo přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.5.2019, předžalobní upomínky ze dne 27.9.2019 včetně podacího lístku, interních systémových záznamů a žádosti o úvěr ze dne 7.10.2015.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru a úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dne 7.10.2015 vyplnil žádost o úvěr, kde uvedl své osobní údaje, dále vyplnil příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 17 600 Kč, kdy na základě této žádosti poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 546 Kč, v celkové výši 63 644 Kč.

7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 28.2.2018 a následně již ničeho neuhradil.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 29.5.2019, kdy následně dopisem ze dne 27.9.2019 žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 2991 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný by žalobci vrátil částku 63 644 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 546 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr, kdy měl předchůdce žalobce za to, že žalovaný uvedl pravdivé informace, a dále v rámci posouzení úvěruschopnosti byly zkontrolovány veřejně dostupné registry jako je např. insolvenční rejstřík. Z předložených listin nevyplývá, že by předchůdce žalobce po žalovaném vyžadoval poskytnutí dalších údajů, jako jsou například potvrzení o výši výdajů, potvrzení o výši příjmů, údaje o zaměstnavateli či další informace, na základě kterých by mohl posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v podání ani nedoložil listiny prokazující provedené lustrace či doložení příjmů či výdajů žalovaného.

16. Soud žalobce vyzval k doplnění svých tvrzení, kdy byl žalobce mimo jiné vyzván, nechť uvede a předloží konkrétní podklady, ze kterých při ověřování úvěruschopnosti vycházel. Žalobce však na výzvu soudu reagoval sdělením, že vycházel z údajů uvedených žalovaným a provedených lustrací ve veřejných registrech.

17. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. i pokud by předchůdce žalobce provedl výše uvedené lustrace, neměl předchůdce žalobce žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalovaného, tak jak to požaduje zákon.

18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z provedených lustrací (předpokládal by-li soud, že byly opravdu provedeny), pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 22 246 Kč, k úhradě na jistině tak zbývala částka 12 754 Kč. Pohledávka žalovaného byla poté postoupena na žalobce, který vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 27.9.2019. Žalobce má tedy právo na vrácení poskytnuté nevrácené části jistiny ve výši 12 754 Kč, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Zákonné úroky z prodlení soud přiznal ode dne 8.10.2019, tedy od lhůty k plnění dle předžalobní upomínky.

20. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 506,97 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 105,33 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 646,36 Kč, poplatek za platby v hotovosti ve výši 5 690,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 54 134,05 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 8 744,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 994,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 24 955,45 Kč od 22.5.2019 do 7.10.2019, zákonný úrok z prodlení z částky 12 201,45 Kč od 8.10.2019 do zaplacení, částku 10 694,48 Kč a úrok 15% ročně z částky 23 448,48 Kč od 22.5.2019 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, soud by mu proto přiznal právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovaný byl v celém řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.