104 C 25/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 41 200 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 13.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do části, ve které žalobce požadoval částku 11 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.8.2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 31 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 21 153,6 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 12.9.2017 smlouvou o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 34 600 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 14 600 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], která tak nabyla pohledávku žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku žalované na společnost [právnická osoba], která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.5.2020 postoupila pohledávku žalované na žalobce. Žalovaná za celou dobu trvání smlouvy neuhradila ani jednu splátku, kdy tak žalobce ke dni podání žaloby požadoval uhrazení částky 31 200 Kč, tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 11 200 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 21 153,60 Kč, tj. 0,1% denně z částky 31 200 Kč od 13.10.2018 do 20.8.2020. Dopisem ze dne 27.7.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Podáním ze dne 12.11.2020 vzal žalobce žalobu co do smluvní pokuty ve výši 11 153,60 Kč zpět, soud proto řízení co do této částky usnesením ze dne 15.3.2021, č.j. EPR 219681/2020-14, zastavil.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala celkem vrátit částku 34 600 Kč, tedy jistinu ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 14 600 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč. V rámci čl. V odst. 4 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

7. Z evidenčního listu nájemníka, čestného prohlášení, výplatního lístku za měsíc červen 2017 a červenec 2017, pracovní smlouvy ze dne 18.5.2015, dodatku č. 1 k pracovní smlouvě, dodatku č. 2 k pracovní smlouvě, smlouvy o nájmu bytu ze dne 5.5.2017, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy a scoringu bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je její měsíční příjem 13 954 Kč, kdy má náklady na bydlení ve výši 8 200 Kč, náklady na stravování 6 100 Kč a ostatní výdaje 2000 Kč. V žádosti žalovaná dále uvedla, že v domácnosti žijí dvě osoby a příjem celé domácnosti činí 30 000 Kč. V rámci finanční analýzy provedené předchůdcem žalobce bylo zjištěno, že tento provedl hodnocení klienta tak, že vycházel z příjmů 13 954 Kč, výdajů 8 150 Kč, rezervy 1 000 Kč a dospěl tak k závěru, že žalovaná má k dispozici finanční zdroje 4 804 Kč. Při výdajích pak předchůdce žalobce vycházel ze skutečnosti, že výdělečně činné jsou dvě osoby v domácnosti, kdy tak výdaj na jednu osobu činí 3 200 Kč a na druhou osobu 2 900 Kč, minimální výdaje domácnosti tak vyhodnotil na částku 6 100 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu (čl. 4 odst. 6 smlouvy) soud zjistil, že nájemce je povinen hlásit mimo jiné zejména počet osob užívajících byt. Dle evidenčního listu užívala byt jedna osoba. Z výplatních lístků za měsíc červen 2017 a červenec 2017 bylo zjištěno, že žalovaná měla v červnu 2017 příjem 11 471 Kč a v červenci 2017 činil příjem 16 438 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 31.5.2016, kdy byl následně dodatkem č. 1 prodloužen do 30.9.2016 a dodatkem [číslo] do 30.9.2017.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku a notářského zápisu ze dne 27.9.2018 NZ [číslo], N 842/2018 bylo zjištěno, že ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na společnost [právnická osoba]

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], jako postupitel postoupila pohledávku žalované společnosti [právnická osoba], jako postupníkovi.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.5.2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila pohledávku žalované na [právnická osoba] s.r.o. jako postupníka.

11. Dopisem ze de 27.7.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a téhož dne byla žalované zasílána i předžalobní upomínka.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 2991 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou by žalovaná vrátila spolu s náklady úvěru ve výši 14 600 Kč v měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel předchůdce žalobce z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr a dále z provedených rešerší v příslušných databázích a registrech dlužníků, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Žalobce dále uvedl, že předchůdce žalobce provedl finanční analýzu a scoring žalované, na základě podkladů mu poskytnutých žalovanou. Žalobce pak uvedl, že na základě analýzy a scoringu dospěl jeho předchůdce k závěru, že žalovaná má příjem 13 954 Kč, výdaje 8 150 Kč, rezervu na další výdaje 1 000 Kč a má tak volné zdroje ve výši 4 804 Kč, kdy splátka ve výši 2 600 Kč není s ohledem na volné zdroje nepřiměřeně vysoká. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti dále uvedl, že v rámci ověřování poměru žalované bylo zjištěno, že tato žije s kamarádkou jako spolubydlící, kdy jí tato přispívá na nájem částkou 4 100 Kč, žalovaná si dále přivydělává jako servírka. Žalobce uvedl, že všechny práce žalovaná vykonávala v místě bydliště v docházkové vzdálenosti, neměla tak náklady na dopravu do zaměstnání a náklady na stravování, kdy dostává najíst a napít přímo v hospodě v rámci přivýdělku jako servírka, případně má zajištěnou stravu v závodní jídelně u svého hlavního zaměstnavatele. Žalobce k těmto tvrzením předložil listiny uvedené shora. Z předložených listin však vyplývá, že žalovaná měla pouze jeden příjem, a to ze zaměstnání u [právnická osoba] a.s. ve výši cca. 13 954 Kč. V době uzavření smlouvy o úvěru (dne 12.9.2017) navíc žalované chybělo pár dní do skončení pracovního poměru u této společnosti, neboť dodatkem č. 2 byla pracovní smlouva prodloužena do 30.9.2017. V tomto ohledu je v rozporu hodnocení v rámci scoringu, kdy je uvedeno, že žalovaná má pracovní poměr na dobu neurčitou, když jí měla pracovní smlouva vypršet pár dní po uzavření smlouvy o úvěru. Stejně tak je rozporná finanční analýza s tvrzeními v rámci žádosti o úvěr, kdy žalovaná v žádosti uvedla, že má příjem 13 954 Kč, náklady na bydlení ve výši 8 200 Kč, stravování 6 100 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč, celkem tak uvedla, že má výdaje ve výši 16 300 Kč. V rámci finanční analýzy však předchůdce žalobce všechny výdaje nezapočítal, kdy vycházel pouze z příjmu 13 954 Kč, výdajů 8 150 Kč a rezervy 1 000 Kč, kdy tak považoval za volné zdroje částku 4 804 Kč. Tvrzení žalobce ohledně žádných nákladů na dopravu a stravování nijak nedoložil. Pokud pak jde o případně další spolu žijící osobu, kdy příjmy celé domácnosti měly činit 30 000 Kč, v tomto ohledu nebyla tato tvrzení prokázána, a naopak jsou opět v rozporu jak s nájemní smlouvou, tak evidenčním listem, dle kterého v bytě žila jedna osoba. Pokud pak sám žalobce uváděl, že považuje informace předložené žalovanou za správné, je třeba vycházet z informací, které vyplnila v rámci své žádosti, tedy že měla příjem 13 954 Kč a výdaje 16 300 Kč, tedy výdaje žalované byly vyšší jak její příjmy.

19. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, resp. informace, které předchůdce žalobce měl k dispozici si účelově zkreslil tak, aby bylo možné žalované úvěr poskytnout.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z takto zkreslených údajů, kdy přehlížel schopnost žalované úvěr splácet, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaná neuhradila ani jednu splátku, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 20 000 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou této částky, má žalobce nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 11 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (tedy zbývající část smluvní pokuty po částečném zpětvzetí), v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. V tomto případě žalobce zavinil částečné zpětvzetí co do části smluvní pokuty ve výši 11 153,60 Kč, kdy byl následně úspěšný pouze v částce 20 000 Kč, úspěšnější ve věci tak byla žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celé řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.