104 C 28/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupeného advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 45 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38 738 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 008 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 831,14 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 7 213,57 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení,- úroku 25,23% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31.8.2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 746 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 28.10.2019 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 44 736 Kč a pojistným ve výši 3 870 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 254 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 10 262 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 16.12.2022. Dopisem ze dne 1.6.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 45 746 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 831,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 213,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a úroku 25,23% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 28.10.2019, smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, bezdětný a jeho příjem činí 19 405 Kč (tento měl být ověřen pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami). Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 10 000 Kč a dále externí splátky ve výši 3 000 Kč a splátky v rámci , právnická osoba, ve výši 2 059 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradil spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 44 736 Kč a pojistným ve výši 3 870 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 254 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 10 262 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 16.12.2022, kdy následně dne 1.6.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, kdy si ověřil jeho příjem na základě dokumentů uvedených v zákaznické kartě. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, jeho výdaje činí cca. 10 000 Kč, kdy dále hradí splátky v celkové výši 5 059 Kč. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy předchůdce žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný měl celkem příjem 19 405 Kč. Pokud pak jde o uvedené výdaje, tyto neměl předchůdce žalobce nijak doloženy ani ověřeny. Jestliže žalovaný žije v nájmu, kdy uvedl, že je svobodný a lze tak předpokládat, že celý nájem hradí sám (nic jiného z karty zákazníka nevyplývá), lze si jen stěží představit, že částka 10 000 Kč pokryje náklady na nájem, služby, dopravu, stravu a další potřeby. I ze skutečnosti, že žalovaný již dvě různé splátky hradí lze usuzovat, že ne zcela vychází se svými příjmy. Soud má tedy v tomto ohledu za to, že předchůdce žalobce podhodnotil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

15. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“16. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že i kdyby předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet řádně ověřil, byla by taková smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jak je ze smlouvy zřejmé, předchůdce žalobce měl poskytnout žalovanému částku 49 000 Kč, kdy však požadoval vrácení částky 97 606 Kč, tedy téměř dvojnásobek samotné jistiny. V takové situaci jsou práva a povinnosti na obou stranách zcela nevyrovnaná, a smlouva jako celek je zcela koncipovaná v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, přičemž se jedná o smlouvu formulářovou, kam se pouze doplňují předepsané informace. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce, kdy je však současně profesionálem na trhu v poskytování úvěrů. Jeho jednání, kdy požaduje poplatky ve výši téměř samotné jistiny, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popřípadě tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí chování, kdy se v podstatě jedná o obchod s chudobou. Takové jednání má za následek jenom další a hlubší zadlužování spotřebitele, kdy kromě dlužné jistiny přibydou dále dlužné úroky a další poplatky, což ve výsledku vede do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Takové jednání věřitele proto nemůže požívat právní ochrany.

17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 10 262 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 38 738 Kč. Žalovaný doposud tuto částku neuhradil soud proto žalobě, pokud jde o tento nárok vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 7 008 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 831,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 213,57 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a úrok 25,23% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 29.8.2024, kdy tak vycházel z celkové částky 86 974,36 Kč, tedy žalovaná pohledávka 45 746 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7 831,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 213,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 452,06 Kč (tj. 8,25% ročně z částky 45 746 Kč od 15.12.2022 do 29.8.2024), a kapitalizovaný úrok ve výši 19 731,59 Kč (tj. 25,23% ročně z 45 746 Kč od 15.12.2022 do 29.8.2024).

21. Protože měl žalobce úspěch pouze v částce 38 738 Kč, což odpovídá 44,5% a neúspěch v částce 48 236,36 Kč, tj. 55,5%, byl by tak povinen hradit náklady řízení žalovanému. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, kdy zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.