104 C 39/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 381,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 008,91 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 008,91 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,95 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 12 443,28 Kč, -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, -) smluvní pokuty ve výši 1 372,87 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.12.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 381,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 6.2.2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit celkově částku 27 888 Kč (tj. jistina ve výši 15 000 Kč, služba hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč a úroky ve výši 1 444 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy uhradil celkem 1 splátku v celkové výši 2 000 Kč. Následně žalovaný již nic neuhradil, předchůdce žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni 6.4.2022 (splatnosti poslední předepsané splátky) zesplatnil. Dne 28.7.2022 uzavřela společnost [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní, na základě které byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 4.8.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, kdy následně dne 8.9.2022 zasílala žalobkyně žalovanému také předžalobní upomínku. Protože došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného, vyúčtovala si žalobkyně také smluvní pokutu v souladu s odst. 4 smlouvy o úvěru v celkové výši 1 372,87 Kč, tj. 0,1% z dlužné částky 14 008,91 Kč za každý den prodlení v období od 7.4.2022 (den následující po splatnosti poslední neuhrazené splátky) do 13.7.2022. Ke dni podání žaloby tak činí celková dlužná částka 15 381,78 Kč, tj. jistina ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 372,87 Kč. Žalobkyně dále požaduje na příslušenství částku 441,95 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 008,91 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, náklady na vymáhání ve výši 256 Kč a částku 12 443,28 Kč označenou v žalobním petitu jako kapitalizovaný úrok.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 27 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V rámci odstavce 4 smlouvy je pak ujednání u smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije u rodičů, jeho měsíční příjem činí 52 000 Kč, náklady na bydlení má 1 000 Kč, splátky jiných půjček činí 2 000 Kč a náklady na jídlo a dopravu 4 000 Kč. Z potvrzení o výši příjmu pak bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 1 823 eur.

6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.8.2022 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 8.9.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 27 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobkyně vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr. K uvedenému tvrzení žalobkyně doložila potvrzení o výši příjmu žalovaného. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný žije s rodiči, jeho měsíční příjem činí 52 000 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, na splátky ve výši 2 000 Kč a na stravu a dopravu ve výši 4000 Kč. Pokud jde o příjem tento byl doložen potvrzením o výši příjmu. Pokud však jde o výdaje, k těmto nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdce žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 2 000 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 13 000 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 1 008,91 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 008,91 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 441,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 443,28 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 372,87 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že„ ..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. V projednávané věci byl žalobce úspěšný pouze částečně, soud proto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 posuzoval náklady řízení poměrně dle úspěchu ve věci. Dle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08„ je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství…“. V tomto případě žalobce požadoval uhrazení celkem částky 30 123,95 Kč (jistina ve výši 14 008,91 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 372,87 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 443,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 441,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z částky 14 008,91 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, který soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 600,94 Kč), přičemž byl úspěšný pouze v částce 13 000 Kč.

22. Převážně úspěšný byl tedy žalovaný, který však zůstal po celou dobu řízení pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.