104 C 4/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 32 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 600 Kč za dobu od 13.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 800 Kč a -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 120 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 5 679,62 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do 12.12.2019, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 400 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, -) úroku 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 328,15 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18.11.2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 32 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba], s.r.o. s žalovaným dne 14.8.2017 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 34 800 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 14 800 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy celkem uhradil pouze částku 2 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 29.11.2019, v rámci kterého byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení této výzvy. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požadoval jistinu ve výši 20 000 Kč, zbytek nákladů úvěru ve výši 12 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 120 Kč (tj. 9% ročně z částky 20 000 Kč od 2.10.2018 – marné uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 29.11.2019 - datum postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 5 679,62 Kč (tj. 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 25.9.2018 – den následující po splatnosti poslední sjednané splátky, do 29.11.2019 datum postoupení pohledávky) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úrok 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Dopisem ze dne 30.4.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s náklady tohoto úvěr ve výši 14 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, jeho příjem činí 16 100 Kč měsíčně a má výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a další osobní výdaje ve výši 3 800 Kč. Žalovaný dále uvedl, že v domácnosti žije s jiným rodinným příslušníkem.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobce. Z tabulky ohledně dluhu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh celkem částku 2 400 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od data doručení tohoto oznámení.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 30.4.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 573 o.z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 34 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty a dokumentů předložených žalovaným. V zákaznické kartě je uvedeno, že byla ověřena nájemní smlouva, SIPO, výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele. Žádný z těchto dokumentů však předložen soudu nebyl, kdy žalobce sdělil, že tyto nemá k dispozici, neboť zákazníci kopie dokladů předkládají pouze při sjednávání smlouvy. V tomto ohledu je tvrzení žalobce v rozporu s ujednáním ve smlouvě, kde je na straně 2 smlouvy uvedeno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu ověřovaných dokumentů, a to za období posledních tří měsíců. Současně žadatel o úvěr uděluje v rámci smlouvy souhlas s pořízením kopií uvedených dokumentů pro účely posouzení úvěruschopnosti a s uchování těchto kopií do doby, než budou splněny všechny závazky žadatele ze smlouvy o úvěru vůči věřiteli, případně do doby, kdy bude poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuto. Předchůdce žalobce tak měl mít kopie dokumentů, ze kterých ověřoval příjmy a výdaje žalovaného k dispozici. Tyto soudu nebyly ze strany žalobce předloženy, soud tak nemá prokázáno, že tvrzené příjmy a výdaje byly opravdu řádně ověřeny, tak jak to věřiteli ukládá zákon. Pokud jde tedy o tvrzení žalovaného ohledně výdajů na bydlení, lze si těžko představit, že by žalovaný reálně hradil částku 5 500 Kč za nájem i služby s bydlením spojené, když taková částka může stačit akorát tak na pokrytí služeb. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pakliže tedy žalovaný uvádí výdaj 5 500 Kč na veškeré náklady s bydlením, musí být věřiteli jako profesionálovi na trhu s úvěry zřejmé, že tato informace nebude pravdivá.

18. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce z tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, kdy přehlížel zjevnou podhodnocenost, pokud jde o výdaje žalovaného, přičemž ani v rámci řízení žalobce neprokázal, že skutečně došlo k ověření příjmů a výdajů, nedostál předchůdce žalobce své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předložená smlouva o úvěru sama o sobě je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Celková konstrukce smlouvy je stavěna v neprospěch spotřebitele, který je povinen jenom za náklady úvěru uhradit kromě jistiny částku 14 800 Kč, což je skoro stejně vysoká částka jako jistina samotná. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoké náklady úvěru. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele. Také pokud jde o roční procesní sazbu nákladů, činí tato dle smlouvy 195%, což je zcela nepřiměřené v porovnání s poskytnutou jistinou.

20. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 2 400 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 17 600 Kč. Dopisem ze dne 29.11.2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od data doručení tohoto oznámení. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 29.11.2019, k doručení v souladu s ust. § 573 o.z. tak došlo dne 2.12.2019. Žalovanému byla v rámci dopisu stanovena lhůta deseti dnů od doručení, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 13.12.2019. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 13.12.2019. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 14 800 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 120 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 679,62 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do 12.12.2019, zákonné úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 400 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, a úroky 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Náklady řízení činí celkem 3 798 Kč tj. 1 620 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1 800 Kč tj. 378 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

24. V projednávané věci byl žalobce úspěšný pouze částečně, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8,64%, tj. 328,15 Kč.

25. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.