104 C 42/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 099,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 492,37 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku 15% ročně z částky 3 492,37 Kč od 12.8.2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 492,37 Kč od 12.8.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se co do částky 57 607,14 Kč a- úroku 15% ročně z částky 52 367,14 K4 od 22.9.2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 52 367,14 Kč od 22.9.2023 do zaplacení,- kapitalizovaného úroku ve výši 5 622,07 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 727,96 Kč,zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.12.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 3 492,37 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetu a částky 57 607,14 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19.8.2015 smlouvu o bankovních službách, na základě které žalobce zřídil a vedl žalovanému běžný účet. Dne 11.4.2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které bylo žalovanému povoleno přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku v limitu 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnutý debet vyrovnat nejpozději v poslední den sjednané doby čerpání. Žalovaný poskytnutý debet řádně a včas nedorovnal, kdy mu vznikl nedovolený debet ve výši 3 492,37 Kč, žalobce proto dne 11.8.2023 oznámil žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, kam byl konečný debet převeden.

3. Mezi žalobcem a žalovaným byla dále uzavřena dne 8.11.2019 smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 999 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobce jej proto vyzval k úhradě dopisem ze dne 19.7.2023, kdy mu stanovil lhůtu pro zaplacení celé pohledávky do 6.9.2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, kdy na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 95 894,94 Kč, která byla v části 37 632,86 Kč započtena na jistinu a v části 58 262,08 Kč na úroky, poplatky a pojištění. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje uhrazení částky 57 607,14 Kč, tj. jistiny ve výši 52 367,14 Kč a poplatků ve výši 5 240 Kč.

4. Dopisem ze dne 6.10.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 19.8.2015 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které žalobce žalovanému zřídil a vedl běžný účet.

8. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 11.4.2019 bylo zjištěno, že žalobce povolil žalovanému na běžném účtu čerpat částku 5 000 Kč do záporného zůstatku, po dobu čerpání 360 dnů, kdy byl tento debet splatný v poslední den doby čerpání. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn po dorovnání záporného zůstatku opět čerpat povolený debet až do celkové povolené výše úvěru.

9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8.11.2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku 90 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 999 Kč. Úvěr byl čerpán jednorázově na běžném účtu zřízeném žalobcem.

10. Z historického výpisu úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 8.11.2019 čerpal úvěr ve výši 90 000 Kč.

11. Z žádosti o poskytnutí povoleného debetu ze dne 11.4.2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, bezdětný, jeho pravidelný měsíční příjem činí 9 000 Kč a jeho výdaje činí 500 Kč.

12. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 8.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije u rodičů, je svobodný, bezdětný, jeho příjem činí 20 000 Kč a jeho výdaje činí 1 000 Kč.

13. Z prohlášení o zdravotním stavu bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že je mladší 60 let, není v invalidním důchodu, nebyl mu přiznán průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P a není v pracovní neschopnosti.

14. Z čestného prohlášení o studiu ze dne 11.4.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl v době podpisu studentem 3. ročníku střední školy.

15. Z přehledu transakcí na běžném účtu, který má být pravděpodobně žalovaného (žalobce předložil pouze výseče části výpisů bez uvedení majitele účtu) bylo zjištěno, že na tomto účtu byly příchozí platby v řádu několika tisíc, nejčastěji zasílané od osoby , jméno FO, či , jméno FO, .

16. Ze systému ISAS bylo zjištěno, že , jméno FO, je matka žalovaného a , jméno FO, je otcem žalovaného.

17. Z dopisu ze dne 14.7.2023 bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy o debetu odstoupil a následně dopisem ze dne 11.8.2023 oznámil žalovanému zrušení účtu ke dni 11.8.2023 a převedení pohledávky žalovaného na zvláštní účet pohledávek. Současně bylo žalovanému sděleno, že ke dni 11.8.2023 žalobce eviduje nepovolený debet ve výši 3 492,37 Kč.

18. Z výzvy k okamžitému splacení ze dne 19.7.2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého zbývajícího úvěru ve výši 14 487,68 Kč, kdy splatnost v případě neuhrazení nastane dne 6.9.2023.

19. Dopisem ze dne 6.10.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

27. Mezi žalovaným a žalobcem existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru a smlouvu o povoleném debetu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a povolil čerpání debetu na běžném účtu do částky 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobci tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách a poskytnutý debet pravidelně dorovnat. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále provedením lustrací žalovaného ve veřejných rejstřících, kdy žalovaného posuzoval komplexně za užití demografických a statistických údajů. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobce uvedl, že vycházel z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za posledních 6 měsíců, kdy přiložil částečné výpisy, přičemž v těchto vyplývá, že na účet žalovaného (pokud by soud vycházel ze skutečnosti, že částečné výpisy jsou z účtu žalovaného) opravdu chodily částky v řádech tisíců, kdy se však jednalo o částky zasílané primárně , jméno FO, a , jméno FO, , což jak bylo soudem zjištěno z úřední činnosti jsou rodiče žalovaného. Jak sám žalobce ve svém vyjádření uvedl, schopnost žalovaného byla ověřována a vyhodnocena na základě čestného prohlášení a výpisů, kdy žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 20 000 Kč, který však z předložených výpisů nevyplývá. Žalobce tak nemohl z uvedených výpisů vyhodnotit, že by měl žalovaný takový pravidelný příjem ze závislé činnosti. Naopak je zřejmé, že v době obou žádostí (jak žádosti o debet, tak žádosti o úvěr), byl žalovaný studentem střední školy. Žalovaný nepředložil žádný doklad o zaměstnavateli, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti ani dohodu o provedení práce, z čehož by se dalo dovozovat, že si při škole přivydělává minimálně formou pravidelných brigád. Naopak pokud měl být jeho příjem doložen pouze financemi zasílanými jeho rodiči, z tohoto nelze usuzovat pravidelný (a tedy jistý) příjem, při úhradě úvěru, zvlášť když se jednalo o úvěr ve výši 90 000 Kč, který není zrovna zanedbatelný. Pokud pak jde o výdaje, tyto neměl žalobce doloženy prakticky nijak. Žalovaný sice uvedl v prohlášení, že jeho výdaje jsou 500 Kč, kdy následně v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 1 000 Kč, avšak tyto nebyly nijak podloženy. I kdyby žalobce vycházel z tvrzené skutečnosti, že žalovaný bydlí u rodičů, ani tuto skutečnost neměl nijak doloženou. Také pokud by se dalo předpokládat, že stravu a bydlení hradí rodiče žalovaného, i tak by jako dospělý člověk měl minimálně náklady na telefon, dopravu a další své potřeby, převyšující částku 500 Kč či 1 000 Kč. Soud tedy shrnuje, že žalobce dostatečně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet, když se naprosto jednoduše spokojil se skutečností, že všechny příjmy a výdaje pokrývají rodiče žalovaného. S ohledem na skutečnost, kdy však byl žalovaný v době žádosti o oba úvěry již plné zletilý, a tedy plně odpovědný za své dluhy, měl být žalobce zcela obezřetnější ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

28. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a tvrzených výdajů, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“29. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouvy byly absolutně neplatné od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

30. Pokud jde o nepovolený debet, žalovaný přečerpal na běžném účtu celkem částku 3 492,37 Kč, kterou řádně nevrátil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě v tomto ohledu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

31. Pokud jde o smlouvu o úvěru, žalovaný vyčerpal celkem částku 90 000 Kč, a vrátil částku 95 894,94 Kč, žalovaný tak hradil dokonce nad rámec bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené soud žalobu, pokud jde o tento nárok, zamítl.

32. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 57 607,14 Kč, úrok 15% ročně z částky 52 367,14 K4 od 22.9.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 52 367,14 Kč od 22.9.2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 622,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 727,96 Kč, úrok 15% ročně z částky 3 492,37 Kč od 12.8.2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 492,37 Kč od 12.8.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru i neplatnost smlouvy o povoleném debetu jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a smlouvy o povoleném debetu z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

34. V pojednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.