104 C 5/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 71 599,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 865,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 49 865,13 Kč od 19.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 21 734,42 Kč a- kapitalizovaného úroku ve výši 10 847,36 Kč,- úroku 15% ročně z částky 69 999,55 Kč od 25.6.2024 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 363,21 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 734,42 Kč od 25.6.2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 311,4 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24.6.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 71 599,55 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 25.1.2022 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl revolvingový úvěr až do výše limitu 15 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Následně byl úvěrový limit na základě dodatků postupně navýšen až na částku 70 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 84 529,13 Kč a uhradil celkem 34 664 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce pohledávku žalovaného ke dni 20.3.2024 zesplatnil. Dopisem ze dne 11.4.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 25.1.2022 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč a roční úrokovou sazbou 26,28%, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky.

5. Z dodatku ze dne 4.10.2022 bylo zjištěno, že byl úvěrový rámec navýšen na částku 24 000 Kč, následně dodatkem ze dne 6.10.2022 byl navýšen na částku 59 000 Kč a naposledy dodatkem ze dne 2.11.2022 byl úvěrový rámec navýšen až na částku 70 000 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 84 529,13 Kč a uhradil celkem 34 664 Kč.

7. Z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení bonity klienta a sdělení žalobce ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je důchodce, svobodný, bezdětný a žije v podnájmu. Jeho příjem činí 9 997 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Dle výpočtu MLS se podává, že jde o interní výpočet žalobce, kde je uveden příjem žalovaného ve výši 18 097 Kč, jako výdaje životní minimum dospělých členů domácnosti 3 860 Kč, celkové náklady domácnosti na bydlení 5 721 Kč a výše splátky schváleného úvěru 600 Kč. Při navýšení úvěrového rámce pak je uveden nový výpočet MLS, kdy u posledního navýšení ke dni 2.11.2022 bylo uvedeno, že příjem žalovaného činí 20 000 Kč, jako výdaje životní minimum dospělých členů domácnosti 4 620 Kč, celkové náklady domácnosti na bydlení 11 246 Kč, součet splátek úvěrů v NRKI a HC 564 Kč a výše splátky úvěru po navýšení rámce 2 800 Kč. Zbývající MLS domácnosti pak mělo činit 770 Kč.

8. Z výpisu z účtu předloženého žalobcem bylo zjištěno, že se jedná o účet, jehož majitelem je , jméno FO, , pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet tak není relevantní.

9. Z potvrzení , právnická osoba, ze dne 24.1.2022 bylo zjištěno, že žalovaný pobírá důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 9 997 Kč měsíčně.

10. Ze mzdového výměru ze dne 1.1.2022 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral dále mzdu ve výši 8 100 Kč.

11. Z dopisu ze dne 20.3.2024 bylo zjištěno, že žalobce pohledávku žalovaného ke dni 20.3.2024 zesplatnil, kdy následně předžalobní upomínkou ze dne 11.4.2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 18.4.2024.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým limitem až do výše 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, ověřil si žalobce pouze příjmy žalovaného, a to na základě mzdového výměru a potvrzení o invalidním důchodu ČSSZ. Pokud pak žalobce tvrdil, že vycházel i z bankovního výpisu žalovaného, soudu byl předložen bankovní výpis vedený na jinou osobu než je žalovaný, tento důkaz tak považoval soud za nerelevantní. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají. Žalobce pak dále ve svém vyjádření uvedl, že z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil placením z účtu, ale jiným způsobem, když velkou část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. V tomto ohledu soud vycházel pouze z vyjádření žalobce, neboť nebyl předložen bankovní výpis z účtu žalovaného. I kdyby však byla tato tvrzení pravdivá, bylo v možnostech žalobce ověřit si výdaje za bydlení, kdy žalovaný jako podnájemce jistě disponoval minimálně podnájemní smlouvou.

20. Pokud pak jde o MLS výpočty žalobce není zřejmé, jak žalobce k jednotlivým částkám dospěl, když doložené příjmy žalovaného činily 18 097 Kč, ale v rámci MLS počítaného k navýšení dne 2.11.2022 činily příjmy 20 000 Kč, také pokud jde o výdaje na bydlení, tyto neměl žalobce nijak podloženy. Je třeba vzít také v úvahu skutečnost, že žalovaný jako invalida třetího stupně má jistě zvýšené náklady také případně na zdravotní pomůcky či jiné zdravotní potřeby. Jakmile by žalobce měl podklady ohledně ověřených příjmů a ověřených výdajů, pak je lze porovnat a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalovaného. Pokud se však žalobce spokojil s tvrzením žalovaného, nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce si pak nepočínal jako řádný hospodář, kdy se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným a ověřil si pouze příjmy žalovaného. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

21. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjem žalovaného, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“22. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 84 529,13 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 34 664 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 49 865,13 Kč. Žalovaný doposud tuto částku neuhradil, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 11.4.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do 18.4.2024. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 12.4.2024 (poštovní podací arch), k doručení v souladu s ust. § 573 o.z. tak došlo dne 15.4.2024. Žalovanému byla v rámci dopisu stanovena lhůta k úhradě do 18.4.2024, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 19.4.2024. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 19.4.2024. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 21 734,42 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 847,36 Kč, úroky 15% ročně z částky 69 999,55 Kč od 25.6.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 363,21 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 734,42 Kč od 25.6.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 19.8.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 109 102,24 Kč, tedy žalovaná pohledávka 71 599,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 363,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 847,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 181,24 Kč (tj. 14,75% ročně z částky 71 599,55 Kč od 25.6.2024 do 19.8.2025), a kapitalizovaný úrok ve výši 12 110,88 Kč (tj. 15% ročně z 69 999,55 Kč od 25.6.2024 do 19.8.2025).

26. Náklady řízení žalobce činí celkem 15 992,5 Kč tj. 2 864 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 2 účelně provedené úkony právní služby po 3 980 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a 1 úkon po 1 990 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle §7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a 21% DPH z 10 850 Kč tj. 2 278,5 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

27. Žalobce byl úspěšný v částce 59 698,8 Kč (49 865,13 Kč jistina a 9 833,67 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 14,75% ročně z částky 49 865,13 Kč od 19.4.2024 do 19.8.2025), tj. 54,7% a neúspěšný v částce 50 753,54 Kč, tj. 46,5%, procesně úspěšnější tak byl žalobce, který má nárok na poměrnou část nákladů řízení ve výši 8,2%, tj. 1 311,4 Kč.

28. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval