104 C 50/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 687,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 34 687,65 Kč a- úroku 11,99% ročně z částky 26 722,27 Kč od 11.10.2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 26 722,27 Kč od 11.10.2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10.10.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 34 687,65 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . v likvidaci s žalovaným dne 19.2.2015 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 201 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 285 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 11,99% ročně. Žalovaný celkem vyčerpal částku 201 000 Kč a celkem uhradil 301 536,03 Kč, která byla v částce 174 277,73 Kč započtena na jistinu, v částce 108 946,32 Kč na úrok, v částce 14 270 Kč na pojištění a v částce 4 041,98 Kč na poplatky. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdce žalobce pohledávku žalovaného ke dni 15.11.2022 zesplatnil. Na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu ze dne 16.12.2022 došlo k přechodu pohledávky žalovaného ze společnost , právnická osoba, . v likvidaci na žalobce. Žalovanému byl převod pohledávky na žalobce oznámen dopisem ze dne 5.4.2023. Dopisem ze dne 12.7.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 34 687,65 Kč, tj. jistina ve výši 26 722,27 Kč, úrok z úvěru ve výši 4 094,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 431 Kč a poplatky ve výši 1 440,02 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr, protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta a akceptačního dopisu bylo zjištěno, že žalovaný dne 9.2.2015 požádal společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 201 000 Kč s měsíční splátkou 3 285 Kč. Dle protokolu o prověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 19 325 Kč, splátky závazků ve výši 6 241 Kč a ostatní výdaje ve výši 9 800 Kč. V rámci žádosti o úvěr je pak uveden příjem 19 325 Kč a jako výdaj pouze splátka ve výši 2 130 Kč. Jiný výdaj uveden není. Dopisem ze dne 19.2.2015 pak došlo k akceptaci žádosti a uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl žalovanému poskytnut na účet vedený u , právnická osoba, .

5. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatný bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, společnost , právnická osoba, . proto pohledávku žalovaného ke dni 15.11.202 zesplatnila.

6. Z notářského zápisu č. NZ 101/2023 bylo zjištěno, že došlo k prodeji závodu společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, kdy tento koupila společnost , právnická osoba, . Dopisem ze dne 5.4.2023 byl žalovanému oznámen převod pohledávky na žalobce.

7. Dopisem ze dne 12.7.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 201 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 285 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z příjmů a výdajů, které žalovaný uvedl, dále společnost , právnická osoba, doplnila údaje z externích zdrojů jako BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a údajů z , právnická osoba, . Žalobce dále uvedl, že žalovaný měl příjem 19 325 Kč a výdaje na splátky závazků 6 241 Kč, kdy tak měl volné prostředky ve výši 13 084 Kč k úhradě životních nákladů.

16. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy předchůdce žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uvedl pouze svůj příjem ve výši 19 325 Kč a u výdajů uvedl splátky ve výši 2 130 Kč. V protokolu o prověření úvěruschopnosti je dále uvedeno, že žalovaný měl splátky závazků ve výši 6 241 Kč a ostatní výdaje ve výši 9 800 Kč. Předchůdce žalobce však nijak blíže nezkoumal příjmy a výdaje žalovaného, kdy ani příjmy ani výdaje nebyly podloženy žádnými doklady jako je potvrzení o příjmu, výpisy z účtu, nájemní smlouva aj. I kdyby předchůdce žalobce měl uvedené příjmy a výdaje ověřené, je z těchto údajů je zřejmé, že žalovaný nemohl mít dostatek prostředků na úhradu sjednaného úvěru, když mu po odečtení výdajů od příjmů zbývala částka 3 284 Kč (tj. příjem 19 325 Kč ponížený po výdaje ve výši 16 041 Kč), přičemž splátka nového úvěru měla činit 3 285 Kč. Předchůdce žalobce si tak nepočínal jako řádný hospodář, když se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným, které nebyly nijak ověřeny a současně když zcela podhodnotil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ani jeden neověřil, přičemž současně situaci žalovaného zcela podhodnotil, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

19. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 201 000 Kč Kč, žalovaný uhradil celkem částku 301 536,03 Kč, žalovaný tak hradil dokonce nad rámec bezdůvodného obohacení.

20. Pokud jde o tedy o žalobcem uplatňované nároky, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch.

22. V projednávané věci byl plně úspěšný žalovaný, měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení.