104 C 98/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem titul titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 700 Kč a -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 700 Kč od 17.12.2016 do 14.6.2018, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 700 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, -) to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval -) částku 7 251 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 2 640,88 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 319,04 Kč od [datum] do [datum], -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 619,04 Kč od [datum] do [datum], -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 619,04 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrok 20,11% ročně z částky 6 319,04 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.5.2019 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 9 951 Kč z titulu uzavřené smlouvy o půjčce. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce s žalovaným dne 19.5.2013 uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 17 251 Kč (tj. jistina ve výši 10 000 Kč a poplatek za půjčku ve výši 7 251 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy poslední úhrada byla provedena dne 16.12.2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 14.6.2018. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 9 951 Kč, tj. jistina ve výši 6 319,04 Kč a poplatek ve výši 3 631,96 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 2 640,88 Kč (tj. úrok 20,11% ročně z částky 6 319,04 Kč od 17.6.2016 do 14.6.2018), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 239,53 Kč (tj. 8,05% ročně z částky 6 319,04 Kč od 24.2.2016 do 14.6.2018), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 319,04 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a úrok 20,11% ročně z částky 6 319,04 Kč od 15.6.2018 do zaplacení. Dopisem ze dne 16.4.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Podáním doručeným soudu dne 29.7.2019 zaslal žalovaný své písemné vyjádření, kde uvedl, že není schopen při vysokých úrocích splátky platit, kdy je na něj vedeno několik exekucí a žádá tak o osvobození od soudních poplatků.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 19.5.2013 smlouvu o půjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7 251 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako mzdu částku 2 000 Kč, příspěvky státní podpory částku 6 000 Kč a další příjmy 23 000 Kč, jako výdaje pak uvedl nájem ve výši 9 000 Kč, náklady na telefon 200 Kč, splátky půjček 2 000 Kč a výdaje na domácnost 14 000 Kč. Na zákaznické kartě je pak uvedeno, že ověřen byl pouze občanský průkaz, výměra podpory a nájemní smlouva.

7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 7 300 Kč, kdy poslední úhrada proběhla dne 16.12.2016.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 14.6.2018, kdy následně dopisem ze dne 16.4.2019 žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku.

9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zák. posuzoval soud daný závazkový vztah ve znění právních předpisů do 31.12.2013.

16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o půjčce jako spotřebitelský úvěr, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce vrátil částku 17 251 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty. Z této listiny však nevyplývá, že by předchůdce žalobce opravdu tvrzené skutečnosti ověřoval. V zákaznické kartě je uvedeno, že předchůdce žalobce ověřoval občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvu. Tyto listiny však soudu předloženy nebyly. Přestože by soud věřil tvrzení, že tyto dokumenty byly ověřeny, předchůdce žalobce nijak neověřoval uváděné další příjmy domácnosti ve výši 23 000 Kč. Pokud ze zákaznické karty vychází, že žalovaný pracuje na částečný úvazek jako kopáč, má dvě nezaopatřené děti a pobírá státní podporu, je s podivem, že by měl další příjmy ve výši 23 000 Kč. Tyto příjmy nebyly ani nijak ověřeny, kdy tak předchůdce žalobce značně podcenil úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce jako profesionál si musel být vědom skutečnosti, že pokud nějaká osoba pobírá státní podporu, že na tom není finančně dobře, a proto by za této situace měl věnovat zvláštní pozornost při ověřování schopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet.

18. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného půjčku splácet, tak jak to požaduje zákon.

19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a předložené nájemní smlouvy a výměry podpory (předpokládal by-li soud, že byly opravdu doloženy), pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 7 300 Kč, k úhradě na jistině tak zbývá částka 2 700 Kč, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Zákonné úroky z prodlení soud přiznal ode dne 17.12.2016, tedy ode dne následujícího po dni, kdy byla připsána poslední úhrada.

21. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 631,96 Kč, požadovanou část jistiny ve výši 3 619,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 640,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 319,04 Kč od 24.2.2016 do 16.12.2016, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 619,04 Kč od 17.12.2016 do 14.6.2018 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 619,04 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.