104 C 98/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 71 858,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 833,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 26 833,61 Kč od 14.8.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 45 025,04 Kč a- úroku 7,4% ročně z částky 57 414,54 Kč od 12.9.2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 580,93 Kč od 12.9.2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 26 833,61 Kč od 12.9.2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13.9.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 71 858,65 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že společnost , právnická osoba, . v likvidaci uzavřela s žalovaným dne 31.5.2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 976 Kč. Dne 5.4.2023 přešla práva a povinnost z úvěrové smlouvy na žalobce, na základě Smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce proto pohledávku žalovaného ke dni 5.11.2023 zesplanil. Dopisem ze dne 29.7.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 71 858,65 Kč, tj. jistina ve výši 57 414,54 Kč, úrok ve výši 5 456,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7 439,91 Kč a poplatky ve výši 1 548 Kč.

2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 31.5.2019 a akceptačního dopisu ze dne 31.5.2019 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na základě které , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 976 Kč.

5. Z oznámení o převodu obchodního závodu a z notářského zápisu NZ 101/2023 bylo zjištěno, že práva o povinnosti z úvěrové smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným přešla na , právnická osoba, .na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu společnosti , právnická osoba, . v likvidaci a , právnická osoba, .

6. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 14 506 Kč, splátky závazků 1 454 Kč a ostatní výdaje 11 138 Kč.

7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 5.11.2023 bylo zjištěno, že žalobce pohledávku žalovaného z důvodu neplacení ke dni 5.11.2023 zesplatnil. Dopisem ze dne 29.7.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 13.8.2024.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta. Z tohoto protokolu však nevyplývá, že by předchůdce žalobce skutečně ověřoval tvrzené příjmy a výdaje. I kdyby však předchůdce žalobce ověřoval tyto údaje, musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen úvěr řádně splácet, neboť pokud by měl řádně ověřené příjmy 14 506 Kč a výdaje 12 592 Kč, žalovanému by zbývala k dispozici částka 1 914 Kč. S ohledem na skutečnost, že splátka měla činit 1 925 Kč, tedy více, než by žalovanému zbývalo k dispozici, nemohl mít předchůdce za to, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Předchůdce žalobce si tak nepočínal jako řádný hospodář, když se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným, kdy si tvrzené údaje nijak neověřil, přičemž zjevně přehlížel neschopnost žalovaného dle tvrzených příjmů a výdajů úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si tyto nijak neověřil, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 120 000 Kč, kdy žalovaný dle sdělení žalobce uhradil celkem částku 93 166,39 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 26 833,61 Kč. Žalovaný doposud tuto částku neuhradil, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 29.7.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do 13.8.2024. Lhůta k úhradě tedy uplynula dnem 13.8.2024, kdy je tak žalovaný ode dne 14.8.2024 v prodlení. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ode dne 14.8.2024. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 45 025,04 Kč, úrok 7,4% ročně z částky 57 414,54 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 580,93 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 26 833,61 Kč od 12.9.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, kdy byl současně zamítnut také rozdíl v přiznaném a požadovaném zákonném úroku prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. V projednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.